Absinth Drinker

11. března 2009 v 10:34 | onni
Když jsem byla malá, v obývacím pokoji nám na stěně visel obraz. Obraz byl tmavý, možná už trošku poničený, ale visel tam pořád a k tomu pokoji prostě patřil. Zobrazoval dámu s výraznými mužskými rysy, která měla jednu ruku pod bradou a druhou se opírala o stůl. Na stole před ní byla flaška, která vypadala jako syfón, a sklenice. Na tváři této dámy bylo jasně vidět, že už toho má v sobě dost.
Můj otec měl tenhle obraz moc rád, těžko říct proč, možná jen z pouhého faktu, že představuje opilou ženskou. Moje matka ale ten obraz nesnášla a proto byl jeho osud už předem spečetěn. Skončil na půdě.

Nedávno jsme ale obývák malovali. Nové žluté stěny (ano, máme výrazné žlutý obývák a k tomu i výrazně oranžovou kuchyň) se zdály trochu prázdné, proto jsme tenhle starý obraz oprášili a pověsili na zeď. Tehdy jsem vlastně zjistila, jak se tento obraz jmenuje. Je to Absinth Drinker od Picassa. Nevím proč, ale ten název se mi zdal nějak trefný, ačkoli jsem celý život myslela, že ta dáma pije víno. (obraz)
Často jsem sedávala v křesle a místo koukání na TV jsem pozorovala znovunavrácené dílo. Nevěděla jsem, co mě na něm tak přitahuje, vždyť není až tak zajímavý či vyjímečný. Pak mi to ale došlo. Ten obraz tak nějak symbolizuje moje dětství (i když nevím jestli je opilá ženská zrovna ten pravý symbol :D). Všechno to, co kdysi bylo, co v pubertě zmizelo a já ani netuším proč. Jasně, byly to hry a zábava a zájmy, které patři do dětských let a v dospělosti už člověka ani nenapadnou. Nebo by možna neměly napadnout, protože na pohádky koukám pořád.
Bylo to něco víc a to něco víc byla kupodivu hudba. Nejen ta populární (kdy jsem už v šesti letech milovala Michaela Jacksona), ale především klasická. Moje mamka má vystudovanou konzervatoř a hudebně zaměřenou vysokou, otec má ke klasice taky velké sklony. Takže není divu, že jsem v tom byla vychována. Když jsem byla malá, mamka mi vždycky hrávala Air od Bacha na klavír a otec ji doprovázel na housle. Ještě jsem neuměla číst a byla jsem schopná rozeznat Čajkovského od Beethovena, milovala jsem preludia a nocturna od Chopina, kytarové koncerty Vivaldiho, tahle hudba u nás zněla pořád. Nevím jeslti to bylo rozbitím gramofónu, narozením mých sourozenců (takže na domácí koncerty už nebylo tolik času) nebo prostě tím, že mě to přestalo zajímat, ale v dnešní době vím o klasické hudbě tak desetinu toho, co jsem věděla tehdy. A normálně mě to sakra štvě.
Zjistila jsem, že zhruba v rozmezí od svých 15 do 20 let jsem byla nějak mimo. Jasně, byla to puberta, člověk se v tom období občas chová jako strašný kretén, a po letech pak netuší, kdože to vlastně ta osoba na třídní fotce je. Ale já mám ve svých skoro 23 letech najednou pocit, že moje dětství bylo tak půl století tomu. Nevím, jestli je to normální, nebo zase magořím, ale občas mívám pocit, že jsem v pubertě žila na úplně jiné planetě. Mohla za to gotika? Pravděpodobně ano, nebo si to spíše neumím vysvětlit jinak.
Možná by někdo řekl, že jsem na takové vzpomínky ještě moc mladá, stějně jako mi někteří odepírají právo si zachovat vzpomínky na UG gotiku, i když to je jen pár let zpátky. Ale kdo vlastně posuzuje co je a co není dost dávno?
Nedávno jsem byla s mamkou ve Florencii a přivezly jsme kopii výřezu Botticelliho Venuše. Venuše nahradila místo absinth dámy, která skončila na vedlejší zdi a přikrývají ji kytky. Ale nevadí. Člověk přece nemůže žít jen starýma vzpomínkama, musí si vytvářet nové.
Dneska se ke všemu vracím, ať už to jsou Disneyovky a Mumínci, nebo klasická hudba a Michael Jackson (proto tady taky mám rubriku Nostalgie). Nechci působit dojmem infantilnosti a nedozrálosti. Ale nemůžu už vrátit některé mé promrhané talenty či příležitosti, stejně jako nemůžu napravit staré chyby. Tak si budu alespoň užívát poslech na přiklad Chopinova dešťového preludia.


 


Komentáře

1 Lúmenn Lúmenn | Web | 11. března 2009 v 13:05 | Reagovat

Absint drinker je krásný obraz...asi to co vám visí na zdi není originál, co? (přemýšlím o vykradení:P:D)

Jinak krásné zamyšlení, taky nad tím občas uvažuju a to jsem o tři roky mladší:) A pohádky  že jsou jen pro děti? Někteří lidé si to myslí, ale je to děsná škoda, protože kde jinde vítězí dobro nad zlem a láska nad nenávistí než v pohádkách? :)

2 onni onni | 11. března 2009 v 13:39 | Reagovat

no original samozrejme nemame, to by prece neskoncil na tolik let na pude :D

ano, pohadky jsou presne proto, aby clovek obcas snil. Vsak Dineyho verze male morske vily je snad jedina, ktera konci dobre, ne?:D to je spravne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama