Svět je kráásnýý...

18. března 2009 v 16:09 | onni
Země se pomalu ale jistě mění ve velké smetiště. Dokonce i kolem Země je bordelu až až. Naše planeta nám už nestačí, musíme zamořovat celý vesmír. Ničíme si sami to, co jsme dostali zadarmo - přírodu. Nevážímé si ničeho. Místo pečování o naší Matku ji víc a víc ničíme. Ubývá stromů, ubývá míst, kde se můžeme z plných plic nadechnout, aniž bysme se báli, že do sebe dostaneme všelijaké toxíny.
Války. Hlad. Nevyléčitelné nemoci. Zbraně hromadného ničení. Terorismus. Totalitární státy. Obchod s bílým masem. Znásilnění, vraždy, zneuživání dětí, mučení zvířat. Nenávist. Smrt... člověk.
Ano, u člověka všechno začíná a u člověka taky končí. Byl to člověk, který byl vybrán proto, aby se stal nejmocnějším stvořením na planetě a taky toho patřičně využívá. Posedlí ve snaze ukořistit ještě větší sousto té moci, se lidé snaží získat absolutní vládu nad světem. Lidi jsou hnusní, špinaví a smrdí. Zálěží jim více na tom, jakou mají konfekční velikost, než na budoucnosti svých dětí. Každému je naprosto jasné, že svět míří k záhubě a lidé se nakonec zničí navzájem. Srážka s asteroidem by pro nás v tomto případě byl opravdu milosrdný konec.

Mohla bych takto psát donekonečna. Mohla bych si stěžovat na všechno co je kolem, paneláky, silnice, smog, globální oteplování a kdoví co ještě. Pak se ale procházím Brnem a vidím Petrov. Vysoké gotické věže, které jsou symbolem tohoto města, si spokojeně stojí už několik stovek let a pozorují, jak se město rozvíjí a mění. Kaskádový parčík, který se táhne až k Novým Sadům, lemuje hradby Petrova a vede různými cestičkámi až ke Špilberku. Sednu si na schody kolonády na Nových Sadech a vidím v nedohlednu nápis Tesco a Bauhaus. Přesto se cítím spokojená. Zavřu očí a poslouchám smích mladých lidí a štekání psa. Otevřu oči a podívám se ještě jednou. Velký obelisk stojí jako samotářská postava, jako by se na mě dívál, usmíval se a byl rád, že ho někdo přišel navštívít. Větřík mi pomalu motá vlasy, vstanu, jdu si sednout na lavičku, zuju si boty, položím je na trávu a schovám se před sluncem ve stínu stromů. Jsou mými ochránci, objímaji mě a mně nic nebrání v tom si vychutnat toto krásné prostředí.
Opravdu je ten svět až tak zkažený? Opravdu nemáme být jako lidé na co hrdí? Nemůžeme si náhodou za ten negativní pohled sami? Protože místo toho, abysme se v klidu procházeli mezi tím, co nám dala příroda a co jsme sami vybudovali, sedíme u počítačů a kroutíme hlavami nad tím, kolik zla se v tomto dni opět událo.
Taky u toho počítače sedím, jinak bych tento článek nenapsala. S mírnou kocovinou a ospalá se cítím trochu nesvá. Něco mi vadí, něco me rozčiluje a nedokážu se soustředit. Přemýšlím, o co jde. Moje spolubydlící, co nejspíš nikdy nevidela deodorant, nesnesitelně smrdí. Já mám chuť zalézt do postele a už ani chvíli se nedívat na svět kolem. Pak ale můj pohled zavadí o průvodce po Řimě, který mám na stole připravený pro kamarádku. Vzpomínám na to, když jsem stála uprostřed náměstí Sv. Petra a nevěděla jsem, kam se dívat dřív. Nádherný pocit z něčeho, co dokázal stvořit člověk, ve mě zůstáva i po tom roce a půl a ani trochu nevyprchal. Stejně tak ze sebe nedostanu pohled na Pissarrovy obrazy, katedrálu v Chartres či Michelangelova Davida. Nedostanu ze sebe ohromení, údiv, úctu a vše, co může umění v člověku vyvolat, protože hlavně nechci. A mohu se těšit na víkendy, kdy opět pojedů domů do Beskyd a z okna pokoje budu pozorovat pláně, louky, lesy a hory. Chci se dál dívat na svět a vidět ho krásným. Protože na to, abych si bědovala jak je hrozný budu mít vždycky příležitostí dost.

Camille Pissarro - Zahrada v Pontoise

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e8/Pissarro.gardenatpont.750pix.jpg

Brněnský Petrov

Soubor:Petrov from roof of Vaňkovka night view.JPG

Katedrála v Chartres

http://www.greatdreams.com/sacred/chartres.jpg

Michelangelův David

http://www.florence-italy-apartments.com/images/Florence-David-Michelangelo.jpg

Náměstí sv. Petra v Římě

http://www.guideroma.com/piazza_san_pietro.jpg

Těšinské Beskydy





 


Komentáře

1 Andula Andula | Web | 18. března 2009 v 19:52 | Reagovat

Svět není úplně ideální,ale pořád je tu spousta věcí,kterých bychom si měli vážit.Věcí krásných,pozitivních,jedinečných...Nemá cenu bědovat.Važme si toho,co máme.Protože nic není jisté.Vždy může být hůř :) A proto chci stejně jako ty vidět svět takový,jaký mnohdy není,ale jaký bych ho chtěla mít a jakým se s trochou optimismu stává....krásný.

2 onni onni | 18. března 2009 v 19:58 | Reagovat

presne tak.. ja mam dost velke sklony k pesimismu a musim se obcas fackovat, proto se snazim videt to dobre tam kde se da, obcas k tomu moc prilezitosti neni, ale na svete je dost veci ktere mi prinaseji radost, treba i to jak cekam na dalsi filmy o Potterovi :D

3 Andula Andula | Web | 18. března 2009 v 20:25 | Reagovat

Já jsem pesimistická od přírody,takže se sem tam nějaké té facce od sebe-samotné take neubráním :D Zkrátka se pokud to jde snažím vidět světlo nakonci tunelu (to mě připomělo jeden skvělý vtip,jest-li ho znáš :D).Jináč já vždycky když na něco čekám (takže se většinou i těším),je to úžasný pocit,ovšem jakmile je mé čekání u konce a ta věc se stává skutečností,jsem pak zklamaná.U mě je zkrátka větší radost z pocitu těšení se,než z věci samotné :D Nechápu.

4 onni onni | 18. března 2009 v 20:53 | Reagovat

jj, presne tak, vsak kdo to rekl, Camus (?), ze smyslem zivota neni cil, ale snaha do toho cilu dojit. Tak to je vzdycky, ze clovek chce to co nema a kdyz toho dosahne, uz to zas nechce. Je to hrozna vlastnost, casto az problemova..

jinak, vtip neznam :D

5 Lúmenn Lúmenn | Web | 18. března 2009 v 22:18 | Reagovat

Abys věděla, tak jsi mi ukradla myšlenku k článku:P zrovna před půl hodinou jsem nad tím uvažovala a teď to čtu u tebe:) Máš pravdu, že člověk, ať už má sebevíc špatných vlastností, má taky dar tvořit a ten prostě zvířata do vínku nedostala. Ano, štve mě, že na straně jedné tvoří paneláky, továrny, smrdutá auta, vražedné zbarně a na straně druhé překrásné obrazy, sochy, stavby, nad kterými se až tají dech. Ale pak si uvědomím, že každá mince má dvě strany, že vše zlé je k něčemu dobré a zase se místo mračení usmívám:)

6 onni onni | 18. března 2009 v 22:28 | Reagovat

ja se prave snazim tim pozitivnim co nejvic obklopovat, jak porad nekam jezdim.. z Florencie jsem si privezla sesit, na jeho deskach je Da Vinciho Vitruvius.. rekla jsem si, ze zacnu zase kleslit.. koupila jsme si tam taky pohlednici s grafickym vyobrazenim Botticelliho Venuse a kdyz potrebuju nejaky esteticky zazitek, kouknu na to.. navic, tady v pokoji mi visi i Botticelliho gracie, plakat co mam z Louvreu..

a vubec, co hudba? Vzdyt bez te bych zit nemohla a tu taky stvoril clovek.. a ja ho za to v jistem smyslu miluju..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama