bez titulu.. jak jinak

10. května 2009 v 15:16 | onni |  Každodennost
Nikdy jsem nebyla typ člověka, co by měl nějaké výrazné tendence psát ve statusech či na blozích své momentální krize, takže vlastně ani nevím, co to momentálně dělám. Ale jsem mimo, to je nepopíratelný fakt.
Když si tak poslední dobou promítám svůj život, který je dle některých ještě příliš krátký na to, abych nad ním mohla tímto způsobem dumat, všímám si v něm jisté schématičnosti. Ano, ta schématičnost je u každého. Ale každý má tu schématičnost jinou.
Těžko říct, kolik lidí vůbec o mně ví nějaké větší detaily. Spíš mě znají jako někoho, kdo "bojuje" proti tahání deprese a sebepožkozování do gotiky. Na první pohled je asi jasné proč, ale ty pravé důvody nejsou tak zřejmé. I když, možná jak pro koho.
Jistě, občas je lépe, občas hůř. Ale já mám tendence se obávat toho, že když je moc dlouho dobře, určitě se něco zvrtne. Možná pro některé nevyléčitelná pesimistka, já jsem se ale naučila dívat na svět realisticky, občas až cynicky. Ale nebyla jsem vždycky taková, ba naopak, byla jsem typ veselého hipíka, který měl radost ze života. Nikdy jsem v životě nezažila nic hrozného, netýrali mě, měla jsem velkou rodinu, měla jsem to co jsem potřebovala. A stejně jsem byla tam kde jsem byla, a jsem teď tam, kde jsem.
Oproti tomu znám hodně lidí, ke kterým život nebyl milostivý. Jedné mé kamarádce, které se rozvedli rodiče a otec o ní nijak zvlášť nejevil zájem, se v pubertě začaly dít nemilé věci, někdo ji znásilnil, začala pít, hulit, posléze si tipat cigarety o ruce a její cesta už byla předem naplánovaná. Skončila na psychiatrii. A ne jednou. Dnes je už v pohodě, a podle jejich slov zdravá.
Nebo jistý můj bývalý. Matka na antidepresivech, otec se k němu choval jako ke špíně, nějaké ty snahy o sebevraždu, nedodělaná střední. Dnes už studuje a vede se mu víc než dobře.
Podobných příkladů bych našlo spoustu, ani člověk nemusí chodit daleko, stačí si zaskočit na blog k Lumenn.
Závidím těm lidem jejich sílu. Ne snad proto, že bych ji já sama neměla. Ba naopak. Mojí sílu jsem nabývala dlouhé roky, vždycky jsem se dokázala vyhrabat z toho největšího bordelu a pokaždé s ještě větší silou. Pamatuji, že jsem tu sílu měla, zvládala jsem všechno, myslela jsem si, stejně jako oni, že žádné psychology a psychiatry nepotřebuji a už nikdy potřebovat nebudu.
Proto píšu o té schématičnosti. Problém, který přišel zcásti očekáván a z části ne, byl vždycky nějakým způsobem vyřešen a já si z toho období mého života vždycky odnesla něco dobrého a něco zlého. Učila jsem se, díky sobě, díky ostatním.
Poslední dobou jsem si ale začala všímat, že čím větší sílu mám, tím je lehčí mě o ní připravit. A nejspíš byla jen otázka času, kdy se vrátím na úplný začátek. Prostě staré známé schéma.
Nezávidím jiným jejich sílu proto, že já ji nemám. Závidím jim proto, že jí mají zrovna teď. A přeju jim, aby jejich život nebyl schématický.

zase zpátky...

 


Komentáře

1 SiriusNoir SiriusNoir | Web | 10. května 2009 v 18:16 | Reagovat

   Nejsi jednoduchá osoba, ale příjdeš mi zajímavá, zvláštní. Ještě jeden článek, který mě zaujme a budu chtít spřátelit :-)
   Článek je hodně nekonkrétní, proto moc nevím čím bych ti dodal optimismus do dalších bojů.
   Pro mě aktuálně doba, kdy hlavní otázkou je Milovat či nemilovat? Jednu chvíli mi chybí někdo hodně blízký, na koho bych se mohl těšit, ale na druhou stranu dost lidí kolem mě má s láskou problémy. Jeden žárlí, druhá má nového kluka a chce toho "starého", třetí je závislý na holce, která ho přestává milovat...Složitost sama. No asi ti to moc nepomohlo, ale chtěl jsem ti to napsat, když jsi napsala tento článek...

2 onni onni | Web | 10. května 2009 v 18:32 | Reagovat

Jo, zvlastni zajiste jsem, mozna az moc divna obcas :D
Neni moc konkretni, protoze se mi nechce toho moc o sobe prozrazovat..

jinak, s tou laskou - jsem na tom uplne stejne. Proste mit nekoho takoveho, pro ktereho zijes, kdo zije pro tebe. Ale me vzdycky vadilo omezovani, malo tolerance, treba jednomu byvalemu vadilo i to, ze jsem o nejakem herci rekla, ze je fesak, coz mi prislo az absurdni. A moc dobre vim, ze malokdo je schopny delat nejake kompromisy, i ja, co si budem povidat, takze jit do nejakeho vztahu vlastne i proto, aby se ten vztah melo, je strasna blbost. Je to stale dumani nad tim, co je lepsi. Ale jeden clopvek mi rekl, ze tu svobodu potrebuju mozna proto, ze jsem vzdycky potrebovala mit zadni vratka, neupinat se uplne na jednoho cloveka, a az najdu toho praveho, zadna zadni vratka potrebovat nebudu a proto se ani nebudu citit tak omezovana.. nj, ale tezko rict zda vubec verim na nejakeho toho "praveho..

3 Alkeantres Alkeantres | 11. května 2009 v 7:54 | Reagovat

Připomíná mi to song od Sinatry - That's life..

4 Odet Odet | Web | 12. května 2009 v 19:34 | Reagovat

onni: Jj, s láskou je to těžké vůbec nechápu ty holky, co pořád někoho mají a když se rozejdou, tak jsou stále veselá a hned mají zas jiného. A je to pravda s tím omezováním, i když mé zkušenosti jsou téměř nulové :).

5 Lúmenn Lúmenn | Web | 13. května 2009 v 11:29 | Reagovat

Onni, kdybys chtěla pokecat, stačí se ozvat, btw. zítra dopoledne budu v Brně, nechceš zajít na pivko?
A jinak - na takhle abstraktně popsaný problém se dá těžko něco říct, asi chápu, co jsi chtěla vyjádřit za pocity, i co říct o svém životě, ale nemůžu říct  nic víc, než že vážně jsi silná holka a že zvládneš cokoli budeš chtít...jen chtít a nebo vědět, co vlastně chceš:)

6 onni onni | Web | 15. května 2009 v 13:21 | Reagovat

Odet: ja jsem kdysi taky kluky celkem stridala, resp, jsem poradne vlastne ani zadneho nemela, takze to dycky vsechno padlo.. v nejakem smyslu me to poznamenalo, v nejakem vubec.. ale zeby byvala z toho vesela.. to teda vubec, spis naopak, ze mi nic nevychazi.. ale pak jsem to jednu dobu vubec neresila a byla jsem rada ze jsem sama.. ale ted uz me to taky prestava bavit :D

Lumen, jo, ja v podstate vim co chci, ale nekdo jiny ve mne chce asi opak :D hele, skoda ze to Brno nevyslo, treba vyjde jindy, na icq jsem ti uz napsala, ale nemas me autorizovanou, tak nevim kdy tam jsi..
btw, jsem potkala jednoho tveho znameho, nevim uz jak si rikal, ale znelo to neco jako "korzet" :D:D aneb, svet je maly..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama