Reformace nebo rozmazlenost?

4. května 2009 v 20:20 | onni

Proč se v době renesance začali Křesťané bouřit a obracet od Katolické víry, víme všichni. Situace byla kritická, neúnosná a někteří lidé prostě nechápali, proč církevní hodnostáři kážou jedno a činí druhé.
Symbolem reformace je bezesporu Martin Luther, který spatřoval smysl života nejen v samotné víře ale také v rodině. Proto byl proti celibátu a proto byl také zastáncem myšlenky, že žít plnohodnotný život s Bohem za zády lze nejen v klášterech, ale hlavně v rodině. Proto si vzal jeptišku, založil si rodinu a sám šel příkladem pro svoje učení.
Mezi další reformátory patřil i Jindřich VIII., kterému se zapalovala lejtka při pohledu na Annu Boleynovou a ošklivý papež mu nechtěl dát rozvod. Také nikdy nepochopím, proč je za takového reformátora považován i Kalvín, který dal upálit nespočet lidí.
To je ale vedlejší. Myšlenka reformy byla naprosto přirozená, očekávatelná a tudíž nevyhnutelná. A především byla dobrá. Tehdy. Tehdy totiž církev potřebovala facku, aby se vzpamatovala. Bohužel ji to trvalo (trvá?) dýl, než by bylo vhodné, a i ona i reformátoři nakonec napáchali víc škody než užitku (viz. Husité). Ačkoli dle mého přinesla Katolická cirkev i mnoho dobrého (viz. Jan Pavel II.).
Z této myšlenky ale vzniklo něco, co podle mě už tak skvělé není. Tedy, jakmile se objeví někdo, kdo veřejně protestuje proti něčemu, co se mu nelíbí, je jasné, že ho budou nějaké ty davy následovat. Získá si sympatiky a dokáže něco změnit. Jenomže pak se objeví další osoba, která si řekne, že se to povedlo jemu, může se mi to povézt také. A pak další a další, vznikají nová uskupení, nové sekty, jejichž myšlenky jsou občas až absurdní.

http://www.asianews.it/files/img/VATICANO_-_GMG.jpg



Když se vrátím k samotnému protestantismu, často je toto náboženství bráno jako to méně ortodoxní a sofistikované, oproti katolickému. Já osobně mám několik důvodů, proč tvrdit opak.
Tak na příklad, protestanti tvrdí, že Katolická církev nežije přesně podle slov Bible. Vadí jím mariánský kult a kult svatých. Když pominu fakt, že oproti církvi pravoslavné je toto ještě slabý odvar, na příklad mariánský kult vnímám jako něco opravdu pozitivního. Proč? Tak především proto, že právě ona je symbolem ženství, mateřství a rodiny. Pokud je Bůh nazývám naším Otcem, ona je nazývaná naší Matkou. Samozřejmě, že se jedná o metafory, symboliku. Ale právě taková symbolika provází snad každé náboženství. V církvi (ať už katolické či protestantské), kde po dlouhá léta byl stavěn na první místo muž, je právě Marie tím odrazovým můstkem pro uznání, že žena a muž jsou si rovni.
Co je negativního na kultu svatých jsem taky nikdy moc nepochopila. Dnes jsem ale potkala ženu, která mi to v jistém smyslu objasnila. Jde tedy o to, že v Bibli se píše, že pouze skrz Ježíše se člověk může dostat k Bohu. Ano, to je pravda. Ale ta paní se také zmínila o Duchu Svatém, za jehož prostřednictvím de facto vznikli katoličtí (pak i protestantčí atd.) kněží. Paní asi nedošlo, že pokud uznává post kněze (což uznává), uznává také fakt, že se k tomu Bohu dá dostat také jinou cestou. Protože člověk je stvořen k tomu, aby žil částečně v reálném světě a někdy potřebuje jistého průvodce. Stejně je to s těmi svatými.
Moje mamka mi to kdysi vysvětlila takto. Každý ředitel firmy má pod sebou jakési pracovníky. Ten se stará personalistiku, ten o logistiku, ten o účetnictví. S Bohem a svatými je to podobné. Samotní svatí nic nevyřeší, není to tak, že pokud se budu modlit ke svatému Antonínovi, on mi pomůže najít klíče k autu. Jedná se o prosby, aby se za nás ti svatí u Boha přimluvili, ne aby to řešili místo něj. Těžko říct ale, zda tenhle problém pořádně chápou i samotní katolíci a to je právě ten průser.
Nato mi ale zmíněná paní opět odpověděla, že to není v Bibli. No právě. A to je ten úplně největší problém ze všech. Protestanti vyčítají katolíkům (i Katolické církvi), že nežijí podle Bible. Což v jistém smyslu je pravda a byla to pravda hlavně v době renesance. Dnes to je ale pravda jen to jisté míry. Na jednu stranu katolická víra život podle Bible propaguje, což souvisí třeba s bojem proti válkám, zákazem antikoncepce, systémem nějakých pravidel, podle kterých je třeba se řídit. Na druhou stranu od tohoto života bohužel ustupuje, jelikož i kněží jsou prostě jen lidi, kteří dělají chyby. Nevidím ale důvod, proč kvůli jednotlivcům zavrhovat celou církev. Je tady totiž ještě třetí strana. A tedy modernizace církve, která de facto jde proti Bibli. Příkladem může být limbus. Jedná se o místo, kam podle Bible šly všechny duše před smrtí Krista. Také se jedná o místo, kam jdou děti, které nebyly pokřtěné (tedy že na příklad zemřely při porodu). Jinak řečeno, je to podle Tomáše Akvinského část pekla, kde duše netrpí, ale také nevidí Boha.
Tento fenomén byl často rozebírán, zabýval se tím i Jan Pavel II., který napsal, že církev nemůže znát osud těchto dětí, může jen doufat v Boží milosrdenství. V roce 2007 však Mezinárodní teologická komise uznala, že malé děti (šlo také o otázku dětí, které zemřely při potratu) nejsou schopny vůbec žádného hříchu a proto je samozřejmé, že by měly jít do Nebe. Samozřejmě ale zůstává křest normální cestou ke spasení.
Zajímavostí je, že teorie limbusu nikdy nebyla přijala v žádném protestantském náboženství, ačkoli je to součást učení o prvním hříchu a také součást Bible.
Tohle určitě není jediný příklad. Dalším by mohl být věk, kdy jde zpravidla člověk poprvé ke svatému přijímání. U katolíků je to třetí třída, u protestantů (Evangelické církve) sedmá. Je to argumentováno tím, že člověk v tak nízkém věku není s to pojmout celou škálu ideologie. Katolická církev je právě ale jiného názoru. Vychází z myšlenky, že Ježíš k sobě volá právě ty nejmenší. Když od něj děti odháněli, protestoval s tím, že "právě jím náleží Boží Království". Tedy, že i malé dítě, či právě malé dítě, je schopné pochopit význam Ježíše.
Nemůžu také opomenout fakt, že jako katolička žiju v prostředí protestantském a není to občas zrovna sranda. U nás se totiž už snad milion let hádají dvě protestantské církve, která je ta lepší, která tady byla první atd. Následkem čehož byl vznik církve třetí. Všechny tyhle tetky si s klidem v duši jdou do kostela, ale pět minut na to drbou, koho se dá, jsou často zlé, závistivé a pokrytecké. Ano, tohle je ale zase věc povahy člověka, ne jeho náboženství. Problém je v něčem jiném. Když si moje matka vzala otce, jedna teta k ní přišla s tím, že jelikož se přivdala do takového prostředí, je ji snad jasné, že se musí dát k evangelíkům. Nedala. Jednou se jí také někdo zeptal, jestli ji není blbé chodit ke zpovědi a říkat všechno knězovi, zda se nestydí. Mamka se jí na to zeptala - A ty se nestydíš před Bohem?
Takže jak je to vlastně s tou Biblí? Jak je to vlastně s tou ortodoxností? Opravdu je v dnešním moderním světě život přesně podle Bible to pravé? Nebo to bude jen argument pro ty, kterým se ve stávajících církvích něco nezdá, a proto si vytvoří svojí? Protože přesně o tom to je. O tom, že dnes, narozdíl od Středověku (kdy samozřejmě těch sekt bylo taky mraky), je možné mít tolik různých církvi, kolik je stát vlastně schopný uznat. Něco se mi nelíbí tam, půjdu jinam. Ale tady jsou divní lidé. Jdu jinam. Ale to taky pořád není ono. Raději si vytvořím něco vlastního...
Protože, to nejhorší ze všeho je pravost Bible. To, že je známo, že některá evangelia byla vypuštěna, někteří autoři ani Ježiše neznali, o různých překladech a ještě různějších interpretacích ani nemluvě. Kdo zná seriál Červený trpaslík, si zajisté vzpomene na scénu, jak Rimmer vypráví o víře svých rodíčů. Věřili každému slovu, které bylo v Bibli, akorát to jejich vydání mělo tiskovou chybu, a tak se na základě myšlenky "Vír, naděje a láska" stali Vířivými adventisty sedmého dne.
Ano, člověk se hledá, člověk pochybuje, člověk přemýšlí. Ale k tomu nepotřebuje ani kněze, ani svaté a už vůbec ne jakoukoli církev či sektu. Ta má pouze provázet, pokud je člověk schopný vlastního úsudku, to špatné v jakékoli církvi mu nemůže ublížit, a proto nemá potřebu tvořit novou.
Protože ačkoli na začátku je vždycky nějaká myšlenka, ta myšlenka je dobrá, stačí, že se jí chytne někdo, kdo úplně dobrý není a je konec. A nejde jen o různé křesťanské církve, jde obecně o jakoukoli ideologii, jaká na světě vznikla a jaká postupem času získala sílů.

PS: Možná by si někdo řekl, že můj pohled na protestanty je pokřivený i proto, že já sama jsem katolička. Tak to není. Kdyby to tak bylo, dneska bych s tou paní ani nediskutovala.


 


Komentáře

1 Raven Raven | Web | 5. května 2009 v 22:07 | Reagovat

Ahoj :) Já osobně nikdy tak docela nepochopila ten věčný spor mezi katolíky a reformovanými církvemi (jsem z Církve bratrské, reformované evangelikální c.). Mám ráda své katolické bratry a sestry stejně tak, jako bratry a sestry z církví evangelických a protestantských (jeden aby se v tom vyznal:))). Jeden z problémů, co ale vidím jako výrazný, je to, že ve společenstvích všeho druhu bývají i jedinci, kteři sice svou víru myslí upřímně, ale tolerance moc nepobrali (pár smutných příkladů mám i v nejbližším okolí).
Já se držím myšlenky, že naše víra je stejná. Věříme stejným věcem ohledně toho nejhlavnějšího a to je myslím podstatné...

2 onni onni | Web | 5. května 2009 v 23:09 | Reagovat

Raven: no prave, Buh je jen jeden, tak take nevidim duvod, proc tvorit porad nove a nove cirkve. Ja jem Katolicka a prakticky denne se s nejakymi protesty vuci katolicke cirkvi setkavam a divim se, ze s tim ti lide maji takovy problem.. mi se taky uplne vsechno nelibi, ale je to moje vec, kdyz s necim, co v kostele knez rekne, nesouhlasim, zakroutim hlavou, treba to s nekym proberu a jdu dal.. urcite nejsem prikladny krestan, k tomu mam daleko, ale kdysi to bylo jinak a dodnes si pamatuju, kolik mi kdysi vira a cirkev davala.. ziju ted a tady, a vecne omyvani inkvizice me uz dost nudi..

3 Luz Luz | Web | 6. května 2009 v 9:10 | Reagovat

Máš tady teď nádherný design.
S tím věkem dětí a kdy jdou k přijímání se to asi v různých církvích hodně liší, u nás třeba [evangelická metodistická] žádný daný věk není, záleží to hlavně na tom, jestli ony sami nějak uvědoměle věří a chtějí žít s Bohem a jestli byly pokřtěné [někteří nechávají pokřtít děti, už když jsou malé, a to se vcelku akceptuje, ale někteří si myslí, že se mají pokřtít až potom, co se pro to samy rozhodnou.]
V době, kdy reformace probíhala, bylo opravdu v církvi hodně věcí v nepořádku, jak jsem vyčetla třeba z dobových spisů nebo knížek o historii. Věci, jako že lidem víra ani nebyla vysvětlena, aby k ní mohli zaujmout nějaký osobní postoj a hledat sami za sebe osobní vztah k Bohu. Akorát se jim nařizovala účast na obřadech, kterým ale ani moc nerozuměli, a to ,,stačilo." A omílání modliteb a slavení všelijakých svátků ke svatým, což jim zastiňovalo samotného Krista. Katolíci je chápou jako přímluvce, podobně jako když někoho požádáme, aby se za nás modlil, akorát že od nich je to ,,účinnější" než od normálního člověka, protože oni už jsou u Boha. Takže něco jiného než modlení ,,ke svatým", jak si lidi někdy myslí. Mně to ale stejně připadá divné - co můžeme vědět o tom, jaký opravdu je ten jejich způsob existence v nebi? Bůh nás slyší vždycky a kdekoli, ale co ti svatí - třeba tuhle schopnost nemají, anebo tím, že jsou někde, kde to je krásnější, než si dokážeme představit, už se ani o pozemské záležitosti nestarají... kdo z lidí to může vědět? Kdybych byla katolička, tak zrovna s tímhle bych se necítila dobře; číst si třeba o životech některých svatých je mhohdy inspirující, ale věnovat jim a Marii takovou velkou pozornost mi přijde nadbytečné a trochu překážející v zaměřování se na Boha a Ježíše.
Současná katolická církev mi ale připadá určitě daleko přijatelnější a taky bližší podstatě křesťanství, líbí se mi taková její duchovní hloubka, která u protestantů moc není, a někdy nacházím inspiraci i v knížkách katolických autorů.

4 Lúmenn Lúmenn | Web | 6. května 2009 v 12:38 | Reagovat

No já jako nekřesťan mnohé věci nechápu na všech církvích - předně je podle mě zbytečné chodit do kostelů a poslouchat nějaká kázání, číst si Bibli a řídít se jí, když ani nevím, kdo tu knížku napsal a dodržovat něco, s čím nesouhlasím - jako různá přikázání, zákaz antikoncepce a bát se, že budu potrestán.
Podle mě existuje jistá vyšší moc, já jí říkám Vesmír, křesťané zase Bůh, ale není to nic personifikovatelného, je to jen všemocná síla, která je všude a ve všem, v lidech, věcech, kamenech, v zemi, přírodě, ohni, vodě, planetách atd. K Bohu se nemusím modlit, bůh jsem já, bůh je všude kolem, není na nebi, je tady se mnou, všude okolo. Nepotřebuji knihu ani kazatele, abych uvnitř sebe našla to, co je správné a řídila se tím.
Na celém křesťanství mi ze všeho nejvíce vadí církve - k těm chovám vyloženě odpor, nějaká hierarchie která řeší kdo je svatější a kdo má k bohu blíž se mi příčí, každý máme k Bohu (ať ho nazveme jakkoli) stejně blízko a černoprdelníci v kostelích jsou mnohdy stokrát horší než obyčejní lidé. Stejně tak řešit jestli byl ježíš zrozen z panny, jestli svatý je hoden modlení a podobné blbosti - jak napsalas, bůh je jenom jeden a jak ho budu vyznávat je jen a jen na mě.
A proč nejvíc ze všeho nemám ráda katolickou církev? Kvůli celibátu - kdo to jakživ viděl, aby ten, co má kázat víru, byl proti základnímu principu tvoření, tedy sexu? A proč by žena nemohla být stejně dobrým kněžím jako muž? Kvůli jabku v nějaké zahradě před tisíci lety? Ale bežtě... Sex není hřích, je to základní hnací motor přírody a proto mi katolíci dost vadí se svým věčným odmítáním něčeho krásného a přirozeného. No ale to by bylo na dlouho, už tak jsem se rozepsala:)
Jinak musím říct hezký článek, v mnohém souhlasím;)

5 onni onni | Web | 6. května 2009 v 18:24 | Reagovat

Lumen, celibat byl puvodne zavedem z ciste praktickych duvodu, tedy kvuli tomu, ze knez se ma venovat hlavne farnikum a svemu povolani, ne rodine, dalsi vec je, ze deti knezu by podle vseho meli dedit nejaky majetek, ale majetek patri cirkvi, takze kvuli tomu byvaly casto spory.. Dokazes si predstavit, ze by mel papez rodinu? Kde by na ne vzal cas? Coz o to, v davnych dobach ty rodiny mel take, nepopiram, ze si kdysi knezi delali co chteli.. ale myslim, ze dnes uz se to tak nehroti. Jsou to proste taky jen lidi.. Navic, nevim jestli sis vsimla, ale knezi i jeptisky nosi prsteny jako vdani/zenati lide ;) neni to nic takoveho, ze by byli proti sexu, ale sexu v manzelstvi.. By ses divila kolikrat u nas na msi knezi mluvi o sexu v dobrem, neberou to jen jako duvod k plozeni deti ;) navic, celibat neni jen v katolicke cirkvi, tohle najdes u vsemoznych svetovych nabozenstvich, dokonce i tech vic "prirodnich" ;)
Jinak, o tom chozeni do kostela si taky myslim sve, ale moje mamka to zase umi dobre vysvetlit, to ja uz nezvladam :D

Luz: diky za pochvalu ;)
Mi se libi ten system, ze jsou lide pokrteni a jdou k prijimani ve veku, kdy jsou schopni si to sami vybrat. Nelibi se mi ale nazor, ze dite ve treti tride neni schopne cely princip prijimani a vseho kolem pochopit. Myslim, ze dospeli lide deti casto podcenuji a u tech protestantskych cirkvi se v tomto smeru s takovym nazorem setkavam casto..
Kazda cirkev ma neco do sebe, ale ja si vazim te katolicke treba i proto, jakou ma moc a co s tou moci muze dokazat, kolik umeleckych del diky ni dnes je zachovalych, a ja vim ze to porad opakuju, ale Jan Pavel II. byl podle me proste borec, a to clovek musi uznat hlavne z historickeho hlediska..

6 Lúmenn Lúmenn | Web | 7. května 2009 v 10:37 | Reagovat

onni: kolik uměleckých děl zachovala...a kolik jich teprve zničila;) a celibát je ještě v jakém náboženství? Kromě hidnuismu a některých východních, kde je třeba několikaměsíční celibát kvůli meditacím atd. o žádném nevím;) naopak ta víc přírodní jak ty říkáš berou sex jako důležitou součást víry

7 onni onni | Web | 7. května 2009 v 12:36 | Reagovat

lumen, ktere znicila?
Hele, celibat je bran jako schopnost si neco odeprit, ono ukojovat sve choutky umi kazdy, umeni je neco vydrzet ;) a to je snad krome satanismu vsude, ne?:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama