Červen 2009

Tak hurá na prázdniny...!:)

27. června 2009 v 19:41 | onni |  Každodennost
Takže nám ty prazdniny moc hezky nezačaly... povodně, smrt Michaela Jacksona... nějak, když vykouknu ven a vidím tam zataženou oblohu, a k tomu mi z hudebnich satelitnich pořadů dokola jedou hity Jacksona, nemám ani na nic chuť...

Ale zítra už odjížim na měsíc fuč. Nevím jak to tam bude s netem, ale budu se mu pokud možno vyhýbat:D

Takže, i přes tuto momentálně pro některé nepříliš veselou dobu, přeju vsem ještě jednou krásné prázdniny, hlavně pro lidi, co chodí do školy, pořádně si od ni odpočiňte! ;)

Tak brzy nashle (snad už opálení a v dobré náladě:D)!

http://www.3dstudio.cz/image/1-middle-shinnok-hot-summer-holiday.jpg


RIP MJ :'(

26. června 2009 v 1:23 | onni
Paradoxni, absurdní, komicke, nemožné, neuvěřítelné... smutné... chvíli po tom, co jsem napsala článěk "Teď", kde jsem napsala, že jsem po dlouhé době šťastná, si přečtu toto - Zpěvák Michael Jackson zemřel, zastavilo se mu srdce


Nechápala jsem.. jen nevěřícně koukala, četla, nemohla tomu uvěřít a nemůžu stále... jen skoro nedýchám, koukám a pláču...
Ačkoli se kolem něj šiřily nejrůznější negativní věci, byl to člověk, jehož tvorba mě provázela celý život a nejspíš bude i provázet po zbytek života... jeho skladby jsem milovala a milovat budu... není nic, co by vystihlo to, co pro mě jeho hudba i on samotný znamená...
proto zde napíšu jen část textu skladby, který pro mě znamená tak mnoho a také přidám píšen... před nedávnem jsem přemýšelal, že kdyby Jackon umřel, jaká píseň by byla vhodná pro uctění jeho památky... píseň, která svým zněním i textem nejlépe vystihuje Jacksonův život...
tady to všechno je..
vše co jsem an něj milovala a co zůstane navždy, i když on sám už mezi námi není...

In Our Darkest Hour
In My Deepest Despair
Will You Still Care?
Will You Be There?
In My Trials
And My Tripulations
Through Our Doubts
And Frustrations
In My Violence
In My Turbulence
Through My Fear
And My Confessions
In My Anguish And My Pain
Through My Joy And My Sorrow
In The Promise Of Another Tomorrow
I'll Never Let You Part
For You're Always In My Heart...

Michael Jackson - Music & Me


Nejdivnější na tom všem je, že ja posledního víc jak půl roku sleduju weby, zda tam nění něco o jeho smrti... tak nějak jsem to tušila.. a poslední měsíc jsem na to nějak zapomněla... a pak jen tak otevřu Seznam.cz... a je tam tohle..
Pro mě jsi nesmrtelný... asi proto tomu nemohu uvěřít a vůbec mi to nedochází...

Odpočívěj v pokoji, Michaeli...



Teď

26. června 2009 v 0:14 | onni |  Každodennost
Od doby, co jsem si založila tento blog, jsem psala docela hodne... vymýšlela různé rubriky, různá témata, pořád jsem měla potřebu se k něčemu vyjadřovat, ať už to kdo komentoval či ně.
Za měsíc červen tady ale nemám skoro nic... ne, neni to tak, že by mě blog najednou přestal bavit. Rozhodně bylo hodně témat, ke kterým bych se dokázala vyjádřít. Ale nešlo to...
Od minulého podzimu jsem se pomalu ale jistě začela vracet do minulosti, která měla být už dávno zapomenuta. To, o čem jsem si myslela, že se už nikdy nevrátí, stalo před mými dveřmi a byla jen otázka času, kdy "to" pustím dál. A stalo se. Najednou jsem byla opět na dně, akorát, že naprosto bez důvodu. Nebo možná ty důvody byly, ale bylo ji tak neskutečně hodně, že splývaly do sebe a jeden vedle druhého mizely.
A teď? Ano, jsem opět tam, kde jsem byla. Stala jsem se součásti toho schématu, s depresemi, s modřínama a novýma jizvama na těle, s antidepresivy a s nabídkou hospitalizace. Dělala jsem vše proto, aby to nedošlo až tak daleko, ale v jednu chvíli mi už nejspíš nestačily síly.
Ta Onnea, kteoru většina lidí zná jako bezcitnou mrchu, urejpanou krávu, namyšlenu a sobeckou, ta, která se snažila pravě o to, aby ji lidé bráli právě takto, se po všech těch dobách a snahách o vybudování zdi kolem sebe, vrátila na úplny začátek, nahá, bezmocná, smutná. Ale nastestí ne osamělá.
Myslim na lidi, které jsem měla ráda a kteří odešli. Částečně z mé a částečně z jejich viny. A částečně proto, že tak to prostě chodí - lidé přicházejí a odcházejí. A myslím na lidi, kteří zůstali.

Teď mám za sebou zkouškové období, které dopadlo lépe než jsem očekávala. Z netěžších zkoušek mám za C a dokonce i za A. Za tři dny odjíždím na měsíc do Bulharska, daleko do všeho a všech, s osobou, kterou miluji asi nejvíce na světě (když nepočítám rodinu). Sedím si doma na gauči, poslouchám hudbu, piju pivo... a najednou si uvědomím, že jsem naprosto lehce a jednoduše šťastná. Teď, v tento moment, nepřemýšlím, nedělám nic, jen se příjemně těším, koukám, a vlastně nemyslím. Jen jsem. Taková jaká jsem. Taková, jakou mě část lidí nesnáší a část lidí miluje. Teď. Znovna teď už nic nepotřebuji. Jen to co mám teď a to co mám před sebou. Odjezd, který byl pláínován tka dlouho a pořád byl jaksi v nedohledu, nějak neuchopitelný, se najendou stává reálný. (Ne)obyčejná dovolená s někým, bez koho bych nemohla existovat... Je to přede mnou, a já díky tomu mohu po neskutečně dlouhatánské době říct, že jsem ŠŤASTNÁ.

Teď přeji všem, kdo mě dobře znají, a i přesto mě mají rádi, lehce a jednoduše - krásné a povedené prázdniny! A jednu krásnou píseň jim posílám k tomu...;)



Film - Orca Zabiják

22. června 2009 v 2:59 | onni |  Nostalgie
Většina holek v dětství miluje koně. Já milovala kosatky. Nebo alespoň nějakou dobu. Nejslavnější film o tomto zvířeti je nejspíše Zahraňte Willyho, ale z tohoto filmu, kromě skladby Michaela Jacksona, ve mě moc nezůstalo. Zato z filmu Orca: Killer Whale opravdu hodně.
Tento film z roku 1977 představuje zvíře, jakožto stvoření natolik podobné člověku, že je nejen schopno lásky, ale hlavně nenávisti a pomsty.

http://courses.washington.edu/ejourn/wordpress/wp-content/uploads/2009/02/orca_thekillerwhale.jpg

Kapitán Nolan (Richard Harris) se svou posádkou loví převážně žraloky a získává za ně peníze. Jednou má ale spadeno na kosatku, kterou chce prodat do mořského parku. Při lovu se mu ale nepodaří chytit samce, toho jen lehce zraní, a posléze zabije jeho družku a díte. Orca se chce pomstít, a tak dělá vše proto, aby dostal Nolana na moře. Nakonec se mu to podaří, a tak kapitán vyplouvá, a po boku své posádky (nebo te části, kterou Orca ještě nezabil) a profesorky Rachel (Charlotte Rampling) pluje vstříc svému osudu...
Film je často brán jako klasický horor, srovnánavy s filmem Čelisti. Dle mého ale nema s tímto snímkem vůbec nic společného, snad kromě mořského prostředí. Toto je film o lásce a smrti, o podobnosti lidí a některých zvířat a o tom, jaké následky může mít touha po penězích.
Rozhodně jeden z mých nejoblíbenějších filmů z dětství a miluji ho dodnes, včetně hudby, kteoru složil geniální Ennio Morricone.

trailer


hudba



Soundtrack ke stažení ZDE


btw, kdopak poznal v kapitánu Nolanovi Brumbála z prvních dvou filmů?:)

Hartfield

17. června 2009 v 1:41 | onni |  Hudba
Nebyla by to rubrika Hudba, kdybych sem nedala i nějaké to shoegaze. A nebyla bych to já, kdybych nezačala u Hartfield. Je fakt, že k tomuto stylu hudby mě přivedli především Slowdive či Catherine Wheel, ale tato banda Japončíku mě v jednu chvíli dostala naprosto dokonale.
U shoegaze se může občas stát, že člověka začne nudit. Koneckonců, je to jistý typ hudby k usínání. U Hartfield se mi to ale ještě nestalo.

http://www.yonasu.com/wp-content/uploads/hartfield.jpg

Toto v podstatě duo se skláda z Takateru Kagawa a Yukari Tanaka a vzniklo v roce 2000. Na svém kontě mají alba True Color, True Lie či L.I.B.R.A.
A jak popsat jejich hudbu? K tomu se neodvážím, k tomu jsou prostě a jednoduše potřebně ukázky...

Reason


Girl Like You
(video nelze vložit, takže odkaz k poslechu)


Today Forever
(skladba, která tak nějak zlepšuje náladu)


Hartfield na Last.fm


Anime - Kaleido Star

15. června 2009 v 21:29 | onni |  Zajímavosti
Nejsem žádný velký znalec anime. Nikdy jsem nebyla a nejspíš nikdy ani nebudu, protože v anime, které se mi dostane "do ruky" bývá často dost schématické. Přesto, kromě toho že od mala miluju Sailor Moon, v posledních letech mě zaujaly věci jako Inuyasha, Honey & Clover nebo Blood+. Především ale ten jeden kousek - Kaleido Star.
Proč? Tak za prvné proto, že mám jistou slabost pro dojemné příběhy o osobách s obrovskou vnitřní sílou. Za druhé proto, že je to příběh obyčejné holky, která se nakonec ukáže naprosto neobyčejná, ale ne díky nějakým nadpřirozeným či ninja schopnostem, ale právě díky svému odhodlání, síle a snům, které jí dávají křídla...

"Wings are my dream, they'll take me to the sky"



Autorem nápadu Kaleido Star je jeden z režisérů a tvůrců Sailor Moon - Junichi Sato, který tento seriál prý chtěl udělat už dlouhou dobu, ale nikdy nesehnal dost peněz pro realizaci. Naštěstí se studio našlo a nakonec je Kaleido Star produkcí GONZO DIGIMATION.

Jak asi vypadá anime napsané podle schématu: "Máš sen, tvrdě pracuj, a splní se"? Takový scénář nejspíš nejde nemilovat.

Ženská obřízka (FGM)

3. června 2009 v 1:30 | onni
O čem je mužská obřízka nejspíš všichni ví. Je to jakási součást kultury, tedy kultury židovské, bývá také odůvodněná potřebami hygienickými či zdravotními. V takových případech bývá provedena u novorozeněte, ve sterilních podmínkách, také v anestézii.

Ženská obřízka - to je něco úplně, ale úplně jiného. Nemá žádné hygienické ani zdravotní důvody. Zato má důvody, které jsou spojeny s kulturou. Především je to ale spojeno, jak jinak, s mužskou tendenci mít touhu po nadvládě a vlastnictví.

O tom, že existuje něco jako ženská obřízka, jsem se dozvěděla už před mnoha lety, ještě jako dítě. V podstatě jsem ale moc netušila, o co jde. Později, už jako starší, jsem četla knihu Tajemná princezna od Jean P. Sassonové. Vypráví příběh jedné islámské princezny a popisuje dost "barvitě" přístup k ženám v islámském světě.
V této knize jsem opět narazila na téma obřízky, dozvěděla jsem se, že prostě a jednoduše je dělaná pro "očištění" ženy. Jinak řečeno, aby žena neměla žádné choutky.
U ženské obřízky se odebere část nebo celé vnější ženské pohlavní orgány. Takže je jasné, proč pak žena už ze sexu nemůže nic mít. Možná by si někdo řekl, vždyť žena může pocítit i vaginální orgasmus, který je mnohem lepší. No, to je v tomto případě na omylu.

Před pár dny se mi do rukou dostala opět kniha - Pouštní květina. Je o známé modelce Waris Dirie. Řekla jsem si, no jo, to zas bude nějaký dojemný příběh o tom, jak se z chudé Afričanky stala hvězda. Opak je však pravdou. Tato žena vyrůstala v Somálsku, kde byla v raném věku obřezána. Popisuje vše, co se jí přihodilo. Nemohla jsem uvěřit tomu, co čtu. Věděla jsem přibližně, co tento rituál obnáší, ale nic tak přesného jsem ještě nečetla.
Když se této dívce podařilo utéct a stát se slavnou, začala bojovat proti mrzačení žen. Stala se z ní ambasadorka OSN a stvořila kampaň proti tomuto hroznému rituálu.
A já se o to začala zajímat také.

Ženská obřízka se dělá malým dětem, zhruba ve věku od 5 do 10 let. Tento zákrok je prováděn v nesterilním prostředí primitivním nástrojem, samozřejmě bez anestézie. Po zákroku je ženský orgán zašit tak, aby zůstal jen malý otvor pro odvádění moči a menstruační krve. Což samozřejmě nejen brání normálnímu čurání, ale takové ženy máji během menstruace nesnesitelné bolesti, jelikož krev nemůže svobodně vycházet.
Ptáte se, co se stane, až dojde na sex? No co by se stalo, použije se opět násilí. Muž pomocí nože ženu rozřeže, aby se do ní vůbec dostal. Když žena otěhotní, nastává samozřejmě další problém - porod. Během porodu může dojít k velkým komplikacím, může vykrvácet žena, dítě se udusit. Pokud se nic takového nestane, žena je po porodu opět zašita, aby byla vagína pro muže dost úzká a aby ten měl pocit, že spí s pannou. Vzhledem k tomu, že ženy v těchto kulturách mívají i 12 děti, dokáže si každý představit, jaké utrpení to pro ni představuje.
Co z toho plyne? Žena nikdy nepozná, co je to vlastně příjemný sex. Z důvodu bolesti a krvácení se mu přímo vyhýbá, a tím vlastně dochází k uskutečnění zdůvodnění celého tohoto rituálu. Žena prostě nemá choutky.
Nejhorší ze všeho ale vlastně není mužská touha ženu vlastnit. Nejhorší je, že takové věci dělají ženy samy sobě. Jelikož je to součást kultury, a jak jistě víme, součástí kultury jsou často předsudky, neobřezaná žena je v takové kultuře neúplná, nečistá a samozřejmě neexistuje nejmenší šance na to, že by se vdala.
V jistém smyslu mě tyto země fascinují a přitahují. Krásná a nespoutaná Afrika, příroda nedotčená člověkem... Pro mnoho cestovatelů je splěným snem.
Poslední dobou ale začínám o krásne této země pochybovat. A jsem ráda, že žiju ve civilizací "zničené" Evropě.

Pod perexem jsou odkazy na další informace, také videa a fotky. Upozorňuji, že některé záběry jsou dost drsné...


Songs for today

1. června 2009 v 16:36 | onni |  Hudba
Včera v noci jsem opět nemohla spát, a tak jsem brouzdala po hudebních TV kanálech. Občas se zastavím i u Mezza, kde zpravidla dávají klasickou hudbu, včera v noci ale (a nejspíše je to tak každou noc, jen to nesleduju), pouštěli nejrůznější skladby všem možných žánrů. Pár jsem si jich zapsala a poslouchám je dnes celý den..:)

Zhané - Vibe

r&b/soul duo


Esbjorn Svensson Trio - Goldwrap

modern jazz


Mathis and the Mathematiks - 4.4.2

funky/jazz


Zero 7 - Destiny

chillout