Teď

26. června 2009 v 0:14 | onni |  Každodennost
Od doby, co jsem si založila tento blog, jsem psala docela hodne... vymýšlela různé rubriky, různá témata, pořád jsem měla potřebu se k něčemu vyjadřovat, ať už to kdo komentoval či ně.
Za měsíc červen tady ale nemám skoro nic... ne, neni to tak, že by mě blog najednou přestal bavit. Rozhodně bylo hodně témat, ke kterým bych se dokázala vyjádřít. Ale nešlo to...
Od minulého podzimu jsem se pomalu ale jistě začela vracet do minulosti, která měla být už dávno zapomenuta. To, o čem jsem si myslela, že se už nikdy nevrátí, stalo před mými dveřmi a byla jen otázka času, kdy "to" pustím dál. A stalo se. Najednou jsem byla opět na dně, akorát, že naprosto bez důvodu. Nebo možná ty důvody byly, ale bylo ji tak neskutečně hodně, že splývaly do sebe a jeden vedle druhého mizely.
A teď? Ano, jsem opět tam, kde jsem byla. Stala jsem se součásti toho schématu, s depresemi, s modřínama a novýma jizvama na těle, s antidepresivy a s nabídkou hospitalizace. Dělala jsem vše proto, aby to nedošlo až tak daleko, ale v jednu chvíli mi už nejspíš nestačily síly.
Ta Onnea, kteoru většina lidí zná jako bezcitnou mrchu, urejpanou krávu, namyšlenu a sobeckou, ta, která se snažila pravě o to, aby ji lidé bráli právě takto, se po všech těch dobách a snahách o vybudování zdi kolem sebe, vrátila na úplny začátek, nahá, bezmocná, smutná. Ale nastestí ne osamělá.
Myslim na lidi, které jsem měla ráda a kteří odešli. Částečně z mé a částečně z jejich viny. A částečně proto, že tak to prostě chodí - lidé přicházejí a odcházejí. A myslím na lidi, kteří zůstali.

Teď mám za sebou zkouškové období, které dopadlo lépe než jsem očekávala. Z netěžších zkoušek mám za C a dokonce i za A. Za tři dny odjíždím na měsíc do Bulharska, daleko do všeho a všech, s osobou, kterou miluji asi nejvíce na světě (když nepočítám rodinu). Sedím si doma na gauči, poslouchám hudbu, piju pivo... a najednou si uvědomím, že jsem naprosto lehce a jednoduše šťastná. Teď, v tento moment, nepřemýšlím, nedělám nic, jen se příjemně těším, koukám, a vlastně nemyslím. Jen jsem. Taková jaká jsem. Taková, jakou mě část lidí nesnáší a část lidí miluje. Teď. Znovna teď už nic nepotřebuji. Jen to co mám teď a to co mám před sebou. Odjezd, který byl pláínován tka dlouho a pořád byl jaksi v nedohledu, nějak neuchopitelný, se najendou stává reálný. (Ne)obyčejná dovolená s někým, bez koho bych nemohla existovat... Je to přede mnou, a já díky tomu mohu po neskutečně dlouhatánské době říct, že jsem ŠŤASTNÁ.

Teď přeji všem, kdo mě dobře znají, a i přesto mě mají rádi, lehce a jednoduše - krásné a povedené prázdniny! A jednu krásnou píseň jim posílám k tomu...;)


 


Komentáře

1 Lúmenn Lúmenn | Web | 26. června 2009 v 8:14 | Reagovat

Užij si to v tom Bulharsku a dej se tam pořádně do kupy:) A pozdravuj Alkeu;)

2 Polgara Polgara | Web | 26. června 2009 v 19:10 | Reagovat

Také přeji krásné prázdniny a ať se v tom Bulharsku dáš pořádně do kupy.
Do minulosti se vrací téměř každý, a nevím zda je to někdy dobře. A gratuluji ke zvládnutí zkouškového období

3 WhiteShadow WhiteShadow | E-mail | Web | 30. června 2009 v 23:41 | Reagovat

Smutné, upřímné, čísté, i tedy krásné. Pěkné prázdniny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama