Září 2009

Cimrman - hlášky vol. 1

28. září 2009 v 0:07 | onni |  Zajímavosti
Tak a je to tady! Po dlouhém snění a ještě delším Alkeině stání ve frontě máme to štěstí a jdeme za dna týdny na hru Járy Cimrmana - Vražda v salónním coupé! Nemusím snad ani říkat, jak moc se obě těšíme (dokonce se mi o tom už zdává, jak jinak). A tak, abych si ukrátila čekání, kromě pouhého poslouchání her v mp3 formátu, koukám celkem často i na DVD. Každopádně, jak to mám tak v sobě, rozhodla jsem se sepsat některé moje oblíbené hlášky (seřazené podle her) z Cimrmanových děl. Upozorňuji, že pro necimrmanology jaksi tyto věty nebudou nejspíš dávat smysl ;)
Jen tak mimochodem, pro ty, kteří třeba neseženou lístky na představení, doporučují v případě návštěvy Prahy skočit do Muzea Cimrmana na Petříně. Zaručuji, že se tam náramně pobavíte!

Blaník

Smyl: Šlupka přived Moraváka a ten pořád jen opakoval - Zle, matičko, zle. Víc jsme z něho nedostali.
Veverka: To není pravda, ještě volal - Včil jsme v řiti, včil jsme v řiti. A to jste Václavovi zatajili.
Smyl: Uznáš snad Veverko, že jsou slova, která se do svatého ucha říct nedají. Včil jsme v řiti… To prostě nešlo.
Veverka: Jak se má velitel správně rozhodnout, když se mu tají, kde jsme?!

Smyl: Já jsem Smyl Flek z Nohavic.
Učitel: Já jsem si teď taky zrovna umazal kalhoty… (…)
Veverka: Hele, já ho vemu na plochu mečem, ne?

Učitel: To by mě ještě zajímalo… jsou v Blaníku také ženy?
Smyl: Tak, ženy přímo ne… ale něco podobného tady máme.
Učitel: Myši? Ochechule? Slepice?
Smyl: No.. máme tady jeskyňky… Jsou sice tak ošklivé, že málokterý voják by si s nimi začal, ale najdou se takoví. To víš, je tady tma…

Učitel: Na to je náš ředitel pes… Jakmile někdo rok chybí, už hledá náhradu!

Veverka: Žižku na vás, to by byl velitel Blaníku!
Hynek: Tak tohle, tohle jsem neslyšel!
Veverka: Neslyšel? Tak já to řeknu klidně znovu! Pryč s Václavem, Žižka na jeho místo!
Hynek: Vůbec nic neslyším…
Smyl: Mám to psát? Tady je slyšet dobře.

Hynek: A víte, že jsem docela rád, že mám tenhleten kratší (meč)? Člověk je takovej mrštnější. Líp se to ovládá…
Smyl: Výměna mečů!

Hynek: Vidíš, vidíš, prodávají se tam koně?
Učitel: Neprodávají…
Hynek: Ano, a sv. Václav si o to musí říct sám.
Učitel: Hned jak se vrátim, to navrhnu. Jenom bych rád upozornil, že ta nejživější část náměstí není nahoře, nýbrž uprostřed.
Hynek: Tak to zařiďte, ať je nahoře živo. Hlavní průjezd Prahou tam udělejte!

Smyl: Dáme mu albánskou rukavici nebo kubánské kleště?
Hynek: Kubánské kleště ne, kastrovat ho nebudeme…

Smyl: Moment, moment, co je to kuželník?
Veverka: Napiš vozová hradba…

Učitel: Co já mám o tom vašem Blaníku říct?
Veverka: Řekni jim, děti, je to noclehárna!
Hynek: Veverka z Bítýšky dalších sto let nepodmíněně, zapiš to.

Smyl: A ještě jim řekni, že nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo být hůř.





The 69 Eyes - Back In Blood (2009)

24. září 2009 v 12:21 | onni |  Hudba
Nový počin The 69 Eyes byl pro mě nejočekávanějším albem od dob návratu kapely Specimen. Už dlouho před vydáním se plížily spíše zlověstné zprávy, které předpovídaly možná to nejhorší, co ze sebe tato formace kdy vytlačila. Dost neestetický booklet, hodně špatná promopíseň, navíc, hlášky o návratu ke kořenům, které dle všeho pořád zůstávaly jen hláškami. Všichni totiž očekávali pomyslný Severní trojúhelník z dob jejich nejlepšího goth'n'rollového představení. A jak to vůbec všechno dopadlo? Pokusím se to nastínit v této trochu obsáhlejší recenzi (ale jinak to snad ani nešlo).

The 69 Eyes - Back In Blood (2009)


Thomas Kinkade

22. září 2009 v 9:32 | onni |  Creativity
Mnozí ho jistě znají. Objevuje se na pohlednicích, na pozvánkách, na kartách, které mají navodit nějakou konkrténí atmosféru. Ale vlastně ani nikdo neví, kdo je to a že je to vlastně pořád stejný autor.
Thomas Kinkade se narodil 19.1.1958 v Kalifornii. Díky svým bukolickýcm, zasněným, ale přesto realistické objekty ukazujícím obrazům si získal velkou popularitu a stal se také nejvíce sbíraným žijícím malířem v Americe. Sám sebe označuje jako malíře světla. A ono to tak opravdu je. Stačí se totiž chvíli dívat na některé jeho obrazy a člověku se tak nějak rozsvítí duše a začne se usmívat. A co teprve jeho obrazy s vánoční tématikou, které jsou dá se říct nejznámější.
Samopzřejmě, jak už to v umění, hlavně umění moderním bývá, mnohými je jeho dílo označováno za kýčovité. No ano, toto umění je možná občas trochu až moc idylické a určitě také nepředstavuje jakýsi vrchol umění, přesto představuje svět, který na první pohled nereálný, a stejně někde existuje. I když třeba jen v nás samých.

http://lipna.files.wordpress.com/2008/01/thomas_kinkade_oil_painting.jpg

http://cdn3.ioffer.com/img/item/669/002/86/o_zquj8xb1A1JFoZC.jpg


http://i3.iofferphoto.com/img/item/669/008/26/o_9RWTmcysVPqjaQR.jpg


http://www.piersidegallery.com/artists/kinkade/tk2y1-04b-goodshep.jpg

Skladby - soundtrack vol. 2

16. září 2009 v 11:01 | onni |  Top 5
Ačkoli jsem už kdysi tento výběr dělala, nelze jinak než ho udělat zase. Ne, žebych od té doby změnila názory, to ani omylem, ale uvědomila jsem si, že těch minulých TOP 5 nemůže rozhodně stačit. Je dost možné, že v budoucnu budu dělat dokonce TOP 5 jednotlivých skladatelů, protože u takového Johna Williamse nebo Thomase Newmana na příklad je těžké vybrat jen jeden film (a proto tady taky ten druhý už není, ačkoli je to můj oblíbený filmový skladatel, nebo vlastně i proto).
Tak tedy tady je nový výběr mých oblíbených písní ze soundtracků.

5. místo

James Newton Howard - Dying Young


Mine: Věřím v...

13. září 2009 v 18:05 | onni |  Creativity
Když jsem si u Lúmenn přečetla Finnovu krátkou úvahu do školy o tom, co je pro něho krásné, vzpomněla jsem si na jeden můj podobný výplod na jazykový seminář, který se ale týká toho, v co věřím. A tak jsem to vyhrabala, přeložila do češtiny a hodila sem. Je to kombinace chvilkových hlubokých a volnějších myšlenek, nějaké me tvorby či citátů z oblíbených filmů. Celé dohromady to tak nějak dokonale vyjadřuje mou víru v to, co tvoří celý můj svět.

Věřím v sílu hudby.
Věřím, že když ležím sama na podlaze, poslední takty písně mě postaví na nohy.
Věřím v přírodní vědy, i když jim nerozumím.
Věřím v Boha, ale nevěřím Jemu.
Věřím v pohádky.
A věřím v nákazy.
Věřím, že chyby přivádějí některé osoby k šílenství.
Věřím, že některé osoby přivádějí k šílenství mě.
Věřím v kouzlo Vánoc.
Věřím, že člověk by se měl občas podívat do historie a poučit se ze známých historických chyb. Ale je to jenom iluze. Na světě není nakonec mnoho lidi, kteří umí využít své staré nepodařené věci k něčemu dobrému.
Ale věřím v iluzi.
Vím, že občas dělám věci, které prostě nelze vysvětlit a nemají smysl, ale věřím, že se to jednou bude někomu líbit.
Věřím, že mě můj počítač nemá rád.
Věřím, že se nemá čekat na to, až vyschne poslední slza.
Věřím, že mě občas chce někdo kopnout, rozmačkat, vyhodit do koše na smetí.
Sedím na jedné z miliónu laviček, při jednom z miliónu stolu a věřím, že dělám právě něco, co dělá jiných milión lidí.
Vím, že občas se dívám na svět, jako bych v něm byla poprvé, ale věřím, že díky tomu poznávám něco nového.
Vím, že existují rány a jizvy, které se nikdy nezahojí, ale věřím, že ony tvarují člověka.
Vím, že jsem kdysi ráda slyšela svoje jméno z něčích úst a věřím, že jednou zase uslyším.
Věřím, že můj mobil mě taky nemá rád. I když o trochu míň než počítač.
Věřím, že jsem ve svém životě nadělala hodně blbostí, ale věřím, že většinu z nich se dá napravit.
Věřím, že to co vládne světem, mi chce dát to, co potřebuju. A možná už dalo?
Věřím, že listopad je pro mě nejhorším měsícem v roce. Ale věřím, že vždycky přijde prosinec.
Já věřím na víly, opravdu věřím! Každý kdo věří na víly, ať teď zatleská!
Věřím, že budovy hoří, lidé umírají, ale pravá láska trvá na věky.
Věřím, že vypadám příšerně, když ráno vstanu a mám kocovinu.
Věřím, že lidé přicházejí a odcházejí.
Věřím v mou rodinu a přátelé.
Věřím, že když potřebuju něco najít, tak to určitě nenajdu.
Věřím, že na světě je příliš mnoho idiotů.
Věřím, že pro kreativitu jsem prostitutka, ale miluju to.
Věřím, že nejvíc na světě mě miluje můj velký plyšový Medvídek Pú.
Věřím, že jednou zase přijde někdo, kdo pode mnou odkopne křeslo a nechá mě viset.
Ale věřím, že jednou zase přijde někdo, díky komu opět vstanu z mrtvých.
Věřím, že je to pouze přání, sen nesplněný.
Ale budím se, jsem zpět, skončené drama.
Protože věřím, že mi přijde na pomoc nějaký kosmický anděl komický.
Věřím, že jsem opravdová, jako kámen, o který se zakopává.
Vím, že hodně lidí věří v to, že mají vždycky pravdu, ale ne vždy ji opravdu mají.
Věřím, že obecně všechna elektronická zařízení mě nemají rády, ale nějak jsem se s tím už smířila.
Věřím, že nedokážu žít bez svého života, nedokážu žít bez své duše.
Věřím v neuvěřitelné.
Věřím, že občas jsem nesnesitelná a je mi všechno ukradené, ale věřím, že ti kteří mě milují věří v to, že za pár dnů se zase budu smát.
Věřím, že stojí za to v něco věřit.
Chci věřit na zázraky.
Věřím v protest, ale ne anarchii.
Věřím, že občas poslouchám své vlastní kroky a jdu v konkrétním směru.
Věřím, že čokoláda a gumoví medvídci jsou lékem na všechno.
Věřím, že jsem chytrá, ale na natolik chytrá, abych tu chytrost dokázala pořádně využít.
Věřím, že většina lidí se ode měn drží dál a jsem ji za to vlastně vděčná.
Věřím v osud, smích, anděly, tanec, sen, padající hvězdy, duchy, vítr a UFO.
Sleduju změny kolem mě. Jak to, co pro mě kdysi znamenalo hodně, ztrácí svojí hodnotu nebo ji dává něčemu či někomu jinému. Věřím, že je to správné.
Nevím tak úplně kdo jsem, ale věřím, že jednou se to konečně dozvím.

... a k tomu ještě nějaký ten song for today, když už tak věřím v sílu hudby ;)

Simon & Garfunkel - Scarborough Fair


Jen krátce o podzímním stavu :)

12. září 2009 v 13:20 | onni |  Každodennost
Podzim je nenávratně tady. A vím to i přes to, že se ještě objevují dosti teplé dny. A jak to vím? Jsem nachlazená :D
Ano, bývam nemocná vždycky, když nastane přeskok počasí, kór roční doby.
Moji rodiče včera odjeli na romantický víkend do Českého Ráje, bydlí v pneziónu na zámku. Taťka to zorganizoval jako překvapení pro mámu a přivítal ji tam kyticí růží. Mají 25 let po svatbě a já jsem šťastná, že i přes všechny problémy co kdy měli a občas mají i dnes, jsou pořád spolu. Doufám, že se dožiju chvíle kdy, stejně jako moji prarodiče kdysi, budou slavit zlatou svatbu.
Mám teď nějakou práci, čeká mě nejspíš zase brigáda. Někdy ještě jedna zkouška, která byla odsunuta, jelikož jsem byla přihlašená sama a pan profesor má jaksi shon (jak jinak).
Ale vůbec mi to nevadí, jelikož učení se po prázdninách bylo letos nějaké krušné. Je fakt, že tyto prázniny byly hodně pohodové, zvykla jsem na nicnedělání, ačkoli jsem vlastně pořád někde byla.
Teď mě čeká škola, poslední ročník, pomalu plánuju přesun do Prahy. Ti, kteří mě znají se budou asi při těchto slovech chytat za hlavu, co já v Praze? No, to je právě to, já ještě nevím :D ale vím, že se tam sežene práce asi nejlíp v celé repubice. Takže, "proč smrdět doma, když můžeme do luftu!"
Což mi taky připomíná, že se chystáme na Cimrmana, tak všichni povinně držet palce, ať se sežene lístky!
Ale zpátky k podzimu. Já osobně mám raději zimu a jaro, léto moc nemusím, jelikož je vedro, ale podzim? Tak ten mám ráda asi nejméně. Ale ne celý. Podzim, jaký je teď, ten miluju. Kdy je venku zima, ale svítí slunce, takové počasí (ačkoli mi způsobuje každoroční navchlazení), mám ráda ze všeho nejvíc.
Těším se, až v Brně půjdu za měsíc na Špilas a všude na zemi bude zlatavé lístí na já budu mít zase chuť do něj vletět jako malé dítě. Špilberg je totiž v době podzimu nejkrásnější, plno stromů a uliček, svěží vítr, vůně vlhkých listí na zemi. Ano, teším se do Brna (ačkoli se netěším na balení) a bude mi Brno chybět, jeslti se odstěhuju. Ale já se tam jednou vrátím, už jen kvůli podzimní procházce po parku kolem Špilbergu a Petrova.
Jediné, na co se v podzimu netěším, je listopad. Je už pravidlem, že je to pro mě dycky nejhorší měsíc v roce. Takže dycky si říkám, že když přežiju listopad, přežiju už všechno. A čeká mě vždycky odměna v podobě prosince, zimy, sněhu a Vánoc.:)
Jdu si tedy uvařit bylinkový čaj a asi zaspat tu svou hroznou rýmu.

podzimní Brno...

http://www.garten.cz/images_data/1765-podzimni-scenerie.jpg

(část špilbergského parku)

http://www.mojebrno.wz.cz/inka--brno-dalsi-zajimavosti-vila-tugendhat-02.jpg

http://www.mojebrno.wz.cz/inka--brno-dalsi-zajimavosti-vila-tugendhat-05.jpg





A song for today? Píseň, kterou jen tak nezapomenu... smutná ale krásná... jako podzim.

Snow Patrol - Run




zdroje fotek: mojebrno.wz.cz, cestopisy.com

Před i povolební fňukání

10. září 2009 v 11:24 | onni
Po internetu se šíří článek, či snad "volání o pomoc" s názvem "Několik vět". Přečetla jsem si to u Lúmenn, přišlo mi to na Facebooku, šíří se to rychlostí světla a samozřejmě je to dobře.
Ano, poukazuje se na rozdíly, rozdíly mezi dobou komunismu a dobou současnou, rozdíly, které vlastně až tak velké rozdíly nejsou. Nevím ale, zda někoho vůbec napadlo, že srovnávat naši zemi s jinými zeměmi Evropy je normálně směšné vzhledem k tomu, že země bývalého bloku prostě jsou a vždycky budou pozadu a tohle nic neovlivní. Myslíte si, že se máme vzhledem k Západní Evropě špatně? Zajeďte si do Rumunska nebo Bulharska.
Ale o tom jsem nechtěla psát. Samozřejmě je dobře, že se takovéto myšlenky šíří, co už ale není dobře, jsou reakce na tyto věty.

Mě tak vždycky baví číst komentáře o tom, jak jsou politici prolhaní a zkorumpovaní a nepoctiví a špatní lidé, a že si jen sedí u tech svých koryt..
No ano, naprosto klasická reakce. Lidé si totiž umí jen stěžovat na lidi kolem sebe, ale na sebe samotného se nepodívají nikdy. Chtěla bych vidět v té vládě právě tyto lidi! Možná, že by tam šli s nějakými ideály, ale upřímně řečeno, jak dlouho by jim to vydrželo? Pár dni? Možná ani to ne... Ono se to totiž takhle z dálky dobře pozoruje a pomlouvá, ale v momentě, kdy ta osoba nějakou tu funkci dostane, snaha která byla na začátku, se rovnou promění ve skutek, který utek… Proč? Protože lidé jsou všichni jeden jako druhý, a všichni, kteří mají tendence se řítit do vrcholných postů, jsou stejně tak náchylní na negativní vliv peněž. Navíc, když už někdy tuto funkci dostane, často najednou zjistí, že to vlastně není tak jednoduché, jelikož má pod sebou najednou hrozně moc prostředků a peněz, a na druhou stranu plno předpisů a návrhů a VĎYCKY musí dojít na nějaký kompromis, protože vyhovět všem je prostě naprosto nemožné. A tak se nakonec stejně setká s nesouhlasem a nepochopením a bude muset obětovat na začátku alespoň část svých ideálů, nakonec však jejich většinu. A lidem "tam dole" bude úplně jedno, že to myslel původně dobře, protože tak či tak budou někteří nespokojení a budou zase nadávat na politiky. A to má Česká Republika "pouze" deset miliónu obyvatel.
A že mají politici hodně peněž? No ano, jsou to oškliví chamtiví lidé, co se topí v penězích a od rána do večera jen sedí u bazénu na své předražené zahradě. Vezměte jim ty platy a uvidíte jak bude hned všechno vyřešeno! Moji milí, tohle je typické myšlení socanů, aneb když nemám já, nebude mít nikdo. Bohatí lidé si celý den nelebedí (pokud nejsou třeba holywoodskými herci, ale zůstaně pořád v ČR), ale sedí většinou od rána do večera v práci, nemají čas na rodinu, ba dokonce ani tu rodinu nemají, žena si ani nemůže dovolit mateřskou, pořád plno stresu, nezdravého životního stylu, cestování, bez zastavení. Politiky navíc krom všeho toho čeká nepřátelský přístup konkurenčních stran, rozebírání na všechny strany kvůli lidem v médiích, zaručená nespokojenost a "konstruktivní" kritika občanů, protože jak jsem řekla, vyhovět všem je nemožné a platí odjakživa, že lidé nejsou nikdy spokojení s tím co mají. O pomluvách idiotů, co místo práce sedí u netu a nadávají v internetových diskusích (viz. třeba Novinky), aniž by v životě drželi v ruce Ústavu, ani nemluvě.
A to si myslíte, že jinde to není jinak? Ve Francii jsou pořad jenom stávky, v Itálii padá vláda každého půl roku, jediná poradna vláda v Evropě je snad na Islandu, kde si parlament sedí v "dřevěné chýši". Vadí vám naše vláda? Pak se odstěhujte do Grónska, protože takhle tomuhle se prostě v civilizovaném světě nevyhnete. Hlavně přestaňte pořád mudrovat, uvědomte si, že možná u nás stojí výroba dálnice či "šalinkarty" víc než v Anglii, ale jsem TEPRVE 20 let po pádu komunismu a to prostě musí mít následky.

ALE I TAK SE MÁME DOBŘE. Třeba oba mojí rodiče mají dobrou práci, která je baví, já mám dobré možností brigád, doma máme širokoplošnou televizi, dva DVD přehrávače, tři notebooky, jedno PC, dvě Hi-Fi, satelit, myčku, dvě auta (ano, jedno je sice firemní a jedno už starší, ale jsou), v létě jezdíme na dovolenou (já byla měsíc v Bulharsku!), v zimě jezdíme každý rok do Alp. Nepopírám, že i nějaké ty dluhy jsou, ale to je cena za "luxusní" život bez nálepky "fujky zbohatlíka". Zkuste se podívat kolem sebe, na ty materiální věci, co všechno máte vy, co má vaše rodina. Opravdu se máte tak špatně? Ovšem, pořád jsou platy v ČR dost nízké, pořád jsou problémy s rozpočtem, pořád musíme platit blbých 30 kč u doktora.
Ovšem, v Západní Evropě se mají lépe. Ale copak v dnešní době je takový problém se sebrat a odstěhovat? No právě, není. V dnešní době může žít člověk kdekoli. Tak jaký je problém? Problém je opět v samotném člověku, který si bude prostě vždycky stěžovat, místo toho, aby si vážil toho, co má.
Samozřejmě je teď situace neúnosná. Pád vlády, předčasné volby, odsunutí voleb, a tak dále. Ale co takhle místo toho, aby si člověk pořád stěžoval na politiky, se podíval právě na sebe a zeptal se, kdo to vlastně způsobil? Ano, způsobil to volič (dle mého konkrétně volič ČSSD a KSČM), ten, který tu vládu vybírá, ten, který způsobuje neustálé tahanice mezi dvěma vládnoucími stranami. Protože ono je úplně jedno, která strana se do parlamentu dostane, i kdyby měla sebelepší myšlenky, po usednutí do křesel se promění přesně v to, co před volbami kritizovala. Tak to prostě je a nikdo to svým stěžováním si nezmění.
Stačí se totiž podívat na předvolební preference. Vede ČSSD, stejně tak jako kdysi vedla ODS a jak ODS bude zase vézt až si budou lidé opět stěžovat na ČSSD.
Jelikož pár přeběhlíku utvořilo TOP 09 (což jsou v podstatě úplně stejní lidé, jací seděli v parlamentu kdysi), ODS ztratí svoje hlasy a KDU-ČSL a SZ se už do vlády nejspíš nedostanou, takže pravděpodobně vyhraje ČSSD. Vzhledem k Bohumínské dohodě nesmí ČSSD spolupracovat s komunisty na vládní úrovní. Tak se ptám, jak to tedy dopadne s koalicí? No, raději se nechám překvapit. Co mě ale určitě nepřekvapí, budou reakce lidí.


70 let po katyňských vraždách a komunisté pořád sedí v parlamentu...

3. září 2009 v 22:36 | onni
V útery to bylo přesně 70 let od začátku druhé světové války. To všichni víme, koneckonců, bylo o tom všude plno, vše se točilo kolem polských organizačních příprav, všichni byli zvědaví na proslovy různých stran. Bohužel jsem to příliš nesledovala, jelikož jsem byla na brigádě. Došly ke mně ale nějaké mediální komentáře slovních průtoků hlav různých státu. Něco mě potěšilo, něco nepřekvapilo, a pousmála jsem se nad klasickým poukazování na černou skvrnu v Polské historii, která se mimo jiné přičinila k rozebirání Československa. No ano, mě osobně se týká hlavně Zaolší, kde si Češi pořád stěžují, jak jim to oškliví Poláci v těch třicátých letech zabrali. To, že to stejné udělali Češi pár let dříve, navíc zabrali část, která odjakživa byla prostě polská (což jde logicky poznat dodnes), to už jaksi nikdo neví.
Ale o tom jsem nechtěla psát. Dnes je trochu šílený den. Zrovna koukám na program "Jste to, co jíte" na TV Prima, kde je babička, která přežila dvě světové války a vykládá o tom, jak se prali o brambory.
Chvíli předtím jsem dokoukala na polský film Katyň. Viděla jsem ho už kdysi, trochu spíše průměrný film známého polského režiséra Andrzeje Wajdy. Představuje sovětské masové vraždy polských důstojníku v roce 1940 v katyňských lesích. Ale co je důležité - ukazuje naprosto dokonale celou situaci, která vládne světem vlastně od začátku, kdy se lidi začali bít. Ten to hodí na toho, ten na toho a jedem.
Koukala jsem na to společně s mamkou, která občas až chytala stresy z toho, jaké má pocity. Věřili by jste tomu, že moje mamka, 20 let po pádu komunismu, měla pocit, že kouká na nějaký antipropagandistický film? Že vlastně ani nevěděla čemu má věřit, jak to bylo? Musela se občas vzpamatovat, uvědomit si, kde žije, že už není okupace, že to, na co se dívá, je povolený film, že když bude s tímhle názorem souhlasit, tak ji nezavřou či rovnou nezastřelí?
A já si říkám, kéž tohleto nikdy nezažiju, kéž moje děti budou žít dál v míru. Protože je úplně jedno, že se nějaký Topolánek s Paroubkem perou o nejlepší místo v chlévě, je jedno, že máme teď v republice bordel, je jedno, že máme momentálně méně peněz, kvůli blbým Američanům. Je jedno, že jsme hubení, tlustí, staří, mladí, že jsme nestihli výprodej. Je jedno, že gotika je v dnešní době prohnilá, je jedno, že se mi nechce učit na zkoušku.
Co není jedno je fakt, že KSČM je v parlamentu. 70 let po válce, tolik let po všem tom hnusu, 20 let po tom, co si Střední Evropa díky Janu Pavlovi II., Lechu Wałęsovi, Václavu Havlovi a jiným vybojovala svobodu, jsou tady pořád lidé, co tuhletu stranu volí. A nejhorší na tom všem je fakt, že mezi těmi voliči je mnoho mladých lidí.
Lidi zlatí, naše generace má sakra dobrou karmu, my máme v podstatě dokonalý život, tak proč si to kazíme?
70 let po katyňských vraždách a komunisté pořád sedí v parlamentu... zajímalo by mě, kde udělali soudruzi z NDR chybu?

http://www.wilsonsalmanac.com/images1/apr13_katyn1.jpg




A tak nám začíná září...

2. září 2009 v 1:32 | onni |  Každodennost
Tak, skončily další prázdniny a začal další školní rok. Tedy, samozřejmě ne pro mě, ale vzhledem k tomu, že moje mamka učí v hudební škole a v neposlední řade máme doma puberťáka v nejlepších letech, který šel dnes prvně na střední školu, této jakže nemile očekávané události se prostě nevyhnu.
Ale nejen proto. Tak především jsem dnes večer přijela z každoroční brigády, která mi taky tak nějak pomyslně zakončuje prázdniny. Čeká na mně ještě jedna nedodělaná zkouška (ze staroslověnštiny, ech), pak týden psychického připravování na obrovské balení a hurá do Brna.
Takže, co by se dalo napsat o těchto posledních dnech prázdnin?

V Českých Budějovicích, kde jsem byla na brigádě, jsem narazila na osoby z polského ministerstva a dostala jsem jako výslužku produkty, které tam vystavovali a propagovali. A tak jsem si přivezla domů zásoby zdravých křupek, nějaké ty "pierogi" a "naleśniki", sadu zvýrazňovačů (nikdy by mě nenapadlo dávat zvýrazňovače do takového stylového obalu) ovečku na klíče a propisky. Sbírku reklamních propisek doplnila také Media (jj, ta lepší pojišťovna) a TOP 09. Viděla jsem naživo pana Schwarzenberga a mám také autogram od paní Bubilkové.
Poznala jsem také velmi zajimavou osobu, která mě zaujala svým pohodovým úsměvem a tím, že je stejně ukecaná jako já (a to se říká, že to snad ani není možné). Tato slečna byla dva roky v Saudské Arábii, udělala si tam maturitu na americké střední a dnes dělala maturitní rozdílovky (snad ji to vyšlo). A díky ni také přiště až pojedu do Prahy a budu se tam nudit, nebudu z té nudy nucena jít na zloakci a skončím na diskotéce, kde dávají černošskou oldschool hudbu.
Narazila jsem na klučinu-metalistu, a ačkoli to začíná být asi nuda, rozesmál mě svým klasickým vkusem, názory, přístupem a inteligencí. Ale měl rád Jacksona a zdál se hodný (což také potvrzovalo to, jak ho sekýrovala jeho slečna), takže má u mě malé bezvýznamné plus.
Celkově brigáda co se výdělku týče podprůměrná, ale nějak mi to nevadí. Co mi vadí je moje stále víc a víc narůstající sociofobie.

Zatím se snažím klidnit nervy, pořád hledám hvězdy a snažím se zapamatovat si jejich jména, chci si poslechnout nové album Whitney Houston a Dope Stars Inc., s hrůzou očekávám nové album The 69 Eyes, probírám v hlavě dilema, zda investovat do teleskopu či martensek a samozřejmě, mám před sebou poslední rok školy a pořád nemám tušení, co chci dělat.

A co jinak v našem krásnem Česku? Na konec prázdnin představily politické strany svoje volební programy. Já si dnes celý den říkám, že se na ně musím podrobněji kouknout, hlavně tedy na to celé slavné (rebelantské) TOP 09, a ejhle, Ústavní Soud udělal na politiky "tytyty", a volby ve stanoveném termínu nebudou. K tomu všemu se ještě přidala informace o jakési nové straně Občané CZ, kam se jako kandidát přihlásil jistý můj dreďatý kaličský známý, když mu o tom někdo řekl v hospůdce. A já si říkám, že tohle se snad může stát vážně jen tady...

A tak nám začíná září... Moře mi pořád chybí, chystám se co nejdřív do nějakého bazénu a pak hurá na učení. Počasí na tento měsíc hlásí vskutku pozitivní (takže mi zas bude vedro), ale vzhledem k tomu, že nic není jisté a už vůbec ne předpovědi meteorologů, kdoví, jak to všechno vlastně bude. Aspoň, že ty Pribiňáčky jsou pořád to co bývaly :)

a song for today: Phil Collins - Another Day In Paradise (nějak záhadně často to dneska slyším)