The 69 Eyes - Back In Blood (2009)

24. září 2009 v 12:21 | onni |  Hudba
Nový počin The 69 Eyes byl pro mě nejočekávanějším albem od dob návratu kapely Specimen. Už dlouho před vydáním se plížily spíše zlověstné zprávy, které předpovídaly možná to nejhorší, co ze sebe tato formace kdy vytlačila. Dost neestetický booklet, hodně špatná promopíseň, navíc, hlášky o návratu ke kořenům, které dle všeho pořád zůstávaly jen hláškami. Všichni totiž očekávali pomyslný Severní trojúhelník z dob jejich nejlepšího goth'n'rollového představení. A jak to vůbec všechno dopadlo? Pokusím se to nastínit v této trochu obsáhlejší recenzi (ale jinak to snad ani nešlo).

The 69 Eyes - Back In Blood (2009)


I já jsem od tohoto alba čekala opravdu málo. Možná ještě víc než málo, protože jsem už od alba Angels nevěřila, že Oči dokážou provézt něco, co mně zaujme natolik, že bych si to pustila z jiného důvodu, než ze zvědavosti na nové produkce. Tak je to třeba u některých kapel, které dle mého mají svou světlou tvůrčí činnost již za sebou. Proto možná už s tímto negativním přístupem a s vlivem jisté recenze, jsem si poslechla pár skladeb a konec.
Něco mi ale přece jen nedalo a já si to album pustila znovu. A co se nestalo - přišlo úplně nové prozření a překvapení. Najednou mi album nepřišlo tak hrozné, ba naopak. Začaly se tam objevovat prvky z alb, které v dnešní době málokdo poslouchá (moje sestra je například nedávno, po asi šestiletém poslouchání Očí, teprve objevila), ale dokonce i jasné melodie skladeb z alba Wasting The Dawn. A pak jsem si uvědomila, v čem je vlastně ten problém.
The 69 Eyes jsou známí hlavně jako asi nejpopulárnější moderní gothic rocková formace. Kdo ale moderní gothic rock poslouchá celkem hodně, musí uznat, že do klasického označení této škatulky kapela vlastně nikdy úplně nezapadala. Vždycky se k nim hodil spíš ten goth'n'roll, který na příklad u alba Paris Kills či Devils tolik patrný už není. Tato alba jsou postavená především na melancholicko-melodických skladbách, které navozují atmosféru trpících či bojovných, přesto romantických upířích příběhů. A pokud je dnešní posluchač zvyklý hlavně na takovou tvorbu (často se setkávám s názorem, že největší hit Oči je Lost Boys), těžko mu bude nové album něco říkat.
U mně to tak ale není. Ba naopak. Starší alba dle mého představuji neodmyslitelnou součást tvorby Očí, kdo ji nezná, jako by k němu projev kapely ani pořádně nedošel. Je to sice můj subjektivní názor, ale po vydání alba Back in Blood se to myslím hodně potvrdilo.
Zkusím tedy na začátek nějak shrnout postupně jednu píseň za druhou. Na první poslech se mohou všechny skladby zdát poněkud schématické. Oči to totiž mají tak trochu ve zvyku (a dokonalým příkladem je naprostá shoda skladbových náčrtů u alba Devils a Angels, což možná byl i záměr). Kousek Back in Blood jakoby roztáčel celé CD sam od sebe, rocková sóla spolu s rytmickým skřekem Jyrkiho navozují atmosféru nějakého festivalového rockového koncertu. Rozhodně už při této skladbě je jasné postrádání známých až zasněných melodií. Tyto melodie se neukážou ani v dalším tracku - We Own The Night. Ale už zde lze naprosto jednoduše vycítit podobnost skladby s peckou Wrap Your Troubles In Dream, ale také All American Dream. Zato Dead'n'Gone, to už je trochu jiná věc. Vybrnkávání, které je doplněno drsnými údery druhé kytary, do něhož projde již znovu klasicky naladěny vokál, jasně odkazuje na Sleepeng with Lions a lze tedy po hloubkovém dojmu pocítit jisté náznaky toho návratu ke kořenům, který byl očekáván. Přesto, skladba se dle mého celkem rychle ohraje, chybí v ni trošku nápaditější kombinace akordů, které by nebyly tak tradiční. Píseň číslo čtyři, to už je případ sám o sobě. Lze jasně říct, že tento kousek nemá s gothic rockem nic společného. Ba dokonce nemá mnoho společného i s povedenou starší tvorbou, možná by jsme našli něco v Motor Ciry Ressurection, což je album, které už svým názvem připravuje posluchačovi, který ho nezná, poněkud jiný výsledek než byla původní představa. Skladba je sice hezky rytmická, ale to je asi tak všechno. Z celého alba asi jediný kousek, který mi po více posleších už leze trochu na nervy. Kiss Me Undead se rozjíždí podobně, k tomu opět hororový starý dobrý vokálový ječák, který se promění v poněkud sametový hlas. V celé skladbě je opravdu příjemný refrén, za kterém sloka poněkud zaostává svojí monotónností. Ale postupné snižování akordů tomu dodává trošku smuteční gradaci. Lips Of Blood, to je zatím můj favorit, taková trošku živější verze staré dobré Still Waters Run Deep. Lehké, nenápadné zadní klávesy, které se v mezidobí refrénu a sloky promění na výrazné kytarové údery, jež se znovu promění v lehké vybrnkávání, dělají z této skladby asi nejvíce srovnávatelnou se staršími počiny. Track Dead Girls Are Easy je po čtřce dle mého asi největší propadák celého alba, což je dost paradoxní, vzhledem k tomu, že má tento výtvor promovat. Night Watch začíná opravdu stylovou melodíí, proměňuje se v atmosférickou sloku á la Dance d'Amour, a celkovým dojmem, spolu s jemnými klávesy a nenápadným zadním ženským vokálem, pro mě tvoří opravdu nádhernou píseň, kterou bych s klidným svědomím přidala opět ke klasickým melancholickým album. Devátý kousek mi připadá opět trošku průmeřný, ačkoli krátká "předehra" na kterou přímo navazuje zajímavý refrén dokáže při důkladnějším poslechu vynahradit celou poněkud jednoduchou slokovou část. Intro skladby desáté s názvem Hunger je opravdu správně klimatické, když se přidá vokál Jyrkiho, ze kterého mě občas až mrazí v zádech, nemám této skladbě co vytknout. Snad až na to, že, opět jako u předchozích skladeb, má poněkud oposlouchávatelné sloky. Tento problém je ale v celém albu, což samozřejmě neznamená, že se nedají poslouchat a že každá sloka má něco do sebe. Koneckonců, bývá spíšé výjimkou, když je slokový part přednější než refrén. Předposlední píseň Suspiria Snow White opět svým energickým vjemem dopřává posluchačům probuzení, doplněné perfektním nasazením živelného zpěvu, který se v moderní tvorbě Oči zas tak často neobjeví. Poslední skladba, má být jakousi návazností na Bowieho, jehož tvorbu tam samozřejmě slyšet lze, mně osobně připomíná spíše píseň Where The Wild Roses Grow. Každopádně, postavení tohoto valčíkového, až ukolébavkového kousku, který v podstatě pro tvorbu Oči charakteristický není, je dle mého povedeným zakončením.
Pokud někdo bude očekávat od nového výtvoru The 69 Eyes návrat k nejpopulárnějším albům, bude zklamaný. Pokud navíc ho starší tvorba nebere, nové album mu taky moc neřekne. Ovšem, celkově bych celé album postavila mezi lepší průměr, možná bych i dala 75% po hudební stránce. Jelikož album jako takové je opravdu energické, navozuje atmosféru starých dobrých rockových času, pokud člověk hned po prvních letmém poslechu neustoupí, rozhodně si toto album zamiluje. Tradiční rytmus bicí, které když člověk slyší, nemůže si nepředstavit malého Jussiho jak sedí na soupravou a se všech sil bije seshora do bubnů, dobře propojení hlavní i druhé kytary, jen doplňující efekty přeci jen jsou trochu chabé. Objevuje se zde druh vokálu, který byl tak typický pro staré skladby a který je v dnešní době zapamatovatelný asi jen ve skladbě Call Me, což je pro mě osobně největším plusem tohoto alba, jelikož sametově nízko laděný hlas Jyrkiho může po čase splynou v jakýsi jeden nepohybující se bod. U Back in Blood, tohle nehrozí, jelikož se dá říct, že co píseň, to trochu jiné využití vokálových partií. Lze v něm po důkladnějším poslechu bez problému nalézt i mnoho tradičních moderních prvků, které jsou pro Oči, jakožto ikonu moderního gothic rockového světa, tak typické. Ale, jak jsem již řekla, pravdou je, že tato formace vlastně pořádný gothic rock nikdy nehrála, když to člověk porovná s klasikami jako Love Like Blood, Paralysed Age či Golden Apes. The 69 Eyes v sobě mají výrazně zakořeněný glam rock, kterého se prostě nikdy nezbaví, a pokud zrovna vyjde tento vliv na výsluní, může se stát, že se bude album pro některé zdát příliš nudné. Celková image moderních Oči občas dokonce vypadá komicky, čtyřicátníci někde v Americe získali druhý dech a hrají si na tvrdé rockery, kteří se chtějí dostat pod sukni náctiletým fanynkám. Když k tomu člověk slyší "Int he Night We Are Young", má pocit, že chlapci procházejí krizi středního věku a díky svým upírských stylizacím si to chtějí nějak kompenzovat. Další, co musím v tomto případě vytknout, je absence propracovaných poetických textů, na které jsme taky byli zvyklí. Ovšem tato absence se objevila už u alba Devils a tak nějak nepředpokládám návrat. Stejně tak už od Devils pro mě Oči ztratily svoje kouzlo, taky kvůli zážitku z koncertu. Což mi ale nezabraňuje je pořád mít ráda a brát Back in Blood jako něco nového a jiného.
Sečteno, podtrženo. Nápady na jednu stranu nechybí, určitě lze najít mnoho věcí, které člověk přitáhnout a určitě bych toto album postavila nad Angels, možná že i nad Devils. Ale na druhou stranu, když je člověk zvyklý na nadstandard, těžko se spokojí s průměrem. Je už na každém, zda je schopný brát nové album s troškou nadhledu nebo ne.

Seznam skladeb:
Back In Blood
We Own The Night
Dead N' Gone
The Good, The Bad, & The Undead
Kiss Me Undead
Lips Of Blood
Dead Girls Are Easy
Night Watch
Some Kind Of Magick
Hunger
Suspiria Snow White
Eternal

Album ke stažení ZDE
 


Komentáře

1 Huntmaster Huntmaster | 26. září 2009 v 10:14 | Reagovat

Tomu říkám dokonale zrecenzované album. Tuto kapelu neznám, ale za zkoušku nic nedám, je to taková oddychovka.

2 onni onni | Web | 26. září 2009 v 12:30 | Reagovat

Huntmaster: diky ;) mam tady jeste jeden clanek o teto kapele, celkove jeji historii, a spis se koukni ale na ta starsi alba, hlavne Blessed Be ;)

3 Huntmaster Huntmaster | 26. září 2009 v 19:55 | Reagovat

Četl jsem výborný článek (tvůj) a vidím, že je to další parta ze severu. Jakmile slyším "Ameriku" tak tu ne, ale když se mi něco líbí, tak je to většinou sever. Posloucháš hodně zajímavou muziku, 100% jsem ještě nikdy neslyšel. Tak Blessed be, zkusím.

4 onni onni | Web | 26. září 2009 v 23:42 | Reagovat

Huntmaster: dekuji za pochvalu :) jo, ty kapely ze severu maji urcite svoje kouzlo, byly doby, kdy jsem poslochala hlavne kapely ze severu a Anglie samozrejme.. pokud jde o Ameriku, i tam najdu mnoho dobrych kapel, dokonce jsem jich tu uz parkrat popsala a davam i ukazky, jen to nejsou proste ty popularni formace ;)

5 Huntmaster Huntmaster | 27. září 2009 v 9:51 | Reagovat

Jj, myslel jsem hlavně v metalu, tam se Amerika pozná. Jinak Ladytron je celkem zajímavá věc:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama