November Eve

31. října 2009 v 22:41 | onni
Tak tady máme Halloween. Zkrácený název od All Hallows Eve, tedy předvečer (vigilia) svátku všech svatých. Nevím, proč si to všichni pletou s českýma Dušičkama, které jsou až den PO všech svatých, tedy dva dny později než americký halloween, ale samozřejmě nepopírám, že myšlenka svátku je stejná a má kořeny hodně staré.
Pro mě ale Hallowenn znamená něco úplně jiného. Je to poslední večer před tím, než mi začíná nejhorší období roku, tedy listopad. Listopadem pro mě vlastně rok končí, protože pak už začíná prosinec, tedy můj nejoblíbenější měsíc v roce. Možná by si někdo mohl říct, že si to všechno namlouvám a sama tu smůlu přitahuju, ale tak to není. Letos je to totiž popvé, kdy si pořádně uvědomuju vážnost situace. Každý rok jsem totiž v listopadu vždycky strádala a lámala si hlavu, proč je mi zas tak hrozně a proč mi všechno padá na hlavu. Až zpětně jsem si vždycky uvědomila, že se tyhle věci dějí právě v listopadu a zase na to zapomněla. Minulý rok to bohužel dopadlo ještě hůř, protože to listopadem začalo a neskončilo dalšího půl roku a mé problémy vyústily v momentě, kdy jsem si, ani sama nevím jak, vypěstovala sociofobii.


Minulý podzim se totiž stalo něco, co svou silou odsunulo na okraj moje uvědomování si toho, jak se mám na tomto světe dobře a jak je svět krásny. Něco jsem totiž ztratila, něco, co mi dávalo smysl do života víc, než jsem předpokládala, nebo než jsem si vůbec dokázala připustit. Věděla jsem, že jsem udělala dobře, to byl ten největší problém. Proto se s tím nedalo nic dělat, chtělo to jen čas. Bohužel, byla jsem příliš pyšná než abych si připustila, že to sama nezvládnu, a proto, když už ten hlavní problém pominul díky odstupu času, nějak se vynořily problémy úplně jiné, které jsem už sama řešit nedokázala. A tak je začali řešit i jiní se mnou. A mnohé se podařilo. Neřeším už tolik mou naprosto nepředstavitelnou budoucnost, ale žiju víc každým dnem. Nezapomněla jsem na to, co mám, protože si toho vážím už od doby, kdy jsem svůj život dost změnila. Jen to prostě na chvíli zmizelo. Někam, nevím kam. Možná se to schovalo pod postel. A zase se vrátilo. Přišlo to na jednu stranu samo, na druhou k tomu určitě mnohé pomohlo. Možná za to může psychotronička, možná za to můžou léky, možná, jak si myslí mamka, za to může její modlitba v jistém kostele. Je to vlastně jedno, protože pravděpodobně za to můžou všechny tyto prvky najednou.
Ale teď je tu zase listopad a mně je zase hůř. Je to jen náhoda? Těžko říct, faktem ale zůstává, že nejsem přílišný milovník podzimu a v listopadu bývá snad nejhorší počasí ze všech měsíců. A počasí má vliv na každého člověka. Já jsem beran, jarní znamení, narozená v době, kdy bývá často sníh. Když se navíc člověk podívá na moje fotky z dětství, když si mě mamka přivezla domu po porodu, jsem zakrytá až k nosu peřinkama a venku mrzne (nejsem si jistá, zda tam není dokonce ještě sníh). Jsem prostě člověk, co má rád zimu a pak jaro. A jak říkám, rok pro mě končí podzimem a rodím se na novo v zimě. Druhé a třetí roční období - to není nic pro mě. A tak už během října začínám chytat splín, vadí mí, když na mně nesvítí lehce mrazící sluneční paprsky, vadí mi počasí, při kterém není ani teplo a ani zima, venku je vlhko a šedivo (šedou barvu nesnáším ze všeho nejvíc), a já jen sedím, nejsem schopná nic dělat a o to víc ubíjím sama sebe svým nedostatkem energie, a přitom, možná z té celé únavy, nejsem schopná vůbec spát.
Otázka je - co s tím? Upřímně? Nemám ponětí... Můžu jen dělat to, o co se snažím od uvědomění si své nové fobie a snahy svůj stav zlepšit. Nebudu tady psát kecy o tom, jak se snažím vidět věci pozitivně, jak se snažím pracovat na své mysli, snažím si všímat krásných věci kolem mě a vážit si toho, jak mám kolem sebe lidi co mě maji rádi. Protože já si moc dobře uvědomuju, co vlastně mám. A to už několik let. U mně to není otázka jakéhosi pozitivního myšlení, spíš myšlení oběcně. Nebo nepřemýšlení vůbec, abych pořád všechno neřešila. Spíš se snažím žít tak nějak normálně, příliš to neřešit, vážit si své výjimečnosti, ale nestavět ji tak moc "na obdiv", protože to je čistě moje věc. Nemusím ji používat, jak to někteří výjimeční lidé bohužel dělají, jako svou hlavní hrací kartu, protože si uvědomuju, že do toho světa vlastně nikdy nezapadnu. Tím se totiž dostávají jen do jiného druhu klasických lidí. Do světa lze zapadnout, a naprosto jednoduše. Kdyby to nešlo, ani já, ani jiní tady už nejsou. V mém případě je akorát jediný problém a to ten, že většina lidí je prostě hloupých a já se s tím už musím smířit.

Právě teď ke mně přišel bratr s tím, aby se pochlubil, jak má na hlavě moje tři barevné čelenky. Kolem nohou mi běhá náš nový člen rodiny - pes. Je mi díky takovým věcem dobře.
Čtu si po x letech Sto roků samoty. Z okna na mně svítí Jupiter, který si to za chvílí díky posuvu Země vymění s Měsícem. Ano, dnes je opět po dlouhé době hezky, což v této roční době znamená, že je i hrozná zima a já mohla vyzkoušet svou novou podzimně-zimní bundu. Znamená to ale také, že zase po nějaké době můžu koukat na hvězdy a hledat podzimní souhvězdí. Možná, pokud budu mít zase problémy se spaním, si počkám na východ Siria. Ve chvíli, kdy budu uchvácena jeho třpytem, už bude listopad. A budu čekat co zase přinese. Zatím jsem ho vždycky přežila (dvakrát už skoro ne...) a zatím vždycky přišly vytoužené Vánoce. Letos navíc těsně před Vánocema bude i výlet do Dolomit (juchuu). Tentokrát ale mám proti svému nepříteli tu nejdůležitější zbraň - vím, že přijde a už se přede mnou neschová. Není totiž nic horšího než bojovat s něčím, o čem ani nevíte, že je.
A víte co? 30.11. budou v Praze Backstreet Boys. No není lepšího zakončení roku?:D

Penumbra - Neutral


(no ano, zase ta bubu hudba..:D)
 


Komentáře

1 Huntmaster Huntmaster | 1. listopadu 2009 v 10:16 | Reagovat

Jejej, něják jsem čekal, že si něco podobného přečtu, protože jsi mi vždycky přišla strašně v pohodě.
Moc rád bych ti poradil, ale taky nevím jak. Já jsem se s tím naučil žít,  protože už nikdy asi nebudu žít normální život to jsem zvládl. Dlouho jsem si myslel, že se na internetu chovám jako ve skutečnosti, ale není to pravda, na internetu se chovám tak, jak bych se chtěl chovat ve skutečnosti.
Pocit, že nejsem schopen nic dělat znám moc dobře. Řeším to tak, že 3 hodiny ležím a dívám se do stropu a přemýšlím jaké by to bylo kdyby...
Hlavně buď ráda za svoji rodinu, pochybná rodina je věc úpně k ničemu a já v ní akorát našel člověka, kterému bych chtěl strašně ublížit.
Měl bych radši napsat něco pozitivního, ale to už jsi napsala sama: víš že to přijde a to kolikrát dost pomůže.

2 Rowan Rowan | Web | 1. listopadu 2009 v 11:53 | Reagovat

Pro mě je podzim nejkrásnější částí roku. Barvené listí, zlaté slunce, krvavé západy, kvetou poslední vřesy, všechno voní zeminou, těžce a bezpečně. A mlhy, ve kterých se dá schovat a které čarují se slunečními paprsky. A déšť, kdy je nejlepší vzít si knížku a ponořit se do nějakého příběhu...

Možná proto na mě nepadá klasická podzimní deprese, která padá na všechny kolem mě. A jak tak koukám, na tebe evidentně taky. Znám jen málo beranů, kteří mají rádi podzim, ale já, listopadový štír, se ho nikdy nemůžu dočkat XD Navíc je to čas ohňů, všechno se chystá ke spánku a klidu.. tedy aspoň příroda, lidé chytaj záchvaty předvánočních nákupů XD

Nevím, co se ti stalo v minulých listopadech, ale teď, když víš, že listopad je ten zákeřný měsíc, zkus ho vzít na milost a být připravená. Ono tě to pak třeba tak nesrazí :) Aspoň doufám!

3 onni onni | Web | 1. listopadu 2009 v 13:00 | Reagovat

Huntmaster: vis, necekala jsme nejake pozitivni dodani energie, ja to ani nepotrebuju, param se s tim vlastne sama a pozitivni veci taham s lidi a veci spis kolem sebe nez na internetu ;) ale jinak s tim internetem, ja si taky myslim, ze se chovma stejne na internetu jako zive. Jen by asi hodne lidi reklo, ze v realu jsem "hodnejsi":D ale to je spis proto, ze se s lidma z internetu vetsinou setkam jednou dvakrat a neni ani prostor rozebirat veci, u kterych by se vedla "divoka" diskuze :D  a to nicnedelani ja resim prave tim sezenim na netu, proste je to z nudy a taky z toho, abych nemusela resit veci co se mi porad honi hlavou...
dneska je tedy prvin listopad a je hezky.. ale brzy ma byt zase osklivo.. ale pritom ma padat snih, taze bude padat niiiih a budeme delat huuhuulaalaaa :D no nic, vsak bude zase fajn, hlavne od listopadu zacina uz byt vanocni vyzdoba, coz hodne lidi rozciluje, ja to ale miluju :D

Rowan: jo, znam lidi co podzim miluju ze vseho nejvic, ja ho mam taky rada, mela jen tu pocatecni fazi nebo dny jako je dnes, kdy sviti slunce a odrazi se od barevnych listi, stejne tak mam rada vuni snhnilych listi na zemi a tak. Jenomze ted uz je proste pozdni podzim a uz hezky moc neni, navic u nas na vesnici se to pohybuje rychleji a moc barevnych listi uz tu nezustalo..
O predvanocnich nakupech uz tkay premyslim, protoze nejen ze jak se na Svatky tesim, tak o tom porad premyslim a proto uz ty darky mam nakoupene brzo, ale hlavne vim ze je to i prakticke, zacinaji i slevy a hlavne je proad cas si to poradne promyslet, projit ty obchody a jeste v nich neni tolik lidi :D
Jo a na listopad se vyzbrojim a jen tak se nedam!:D Diky za koment ;)

4 Rowan Rowan | Web | 1. listopadu 2009 v 13:51 | Reagovat

Mno dobře no, měla jsem snahu poskytnout ti pozitivnější pohled na celý podzim XD Já mám ráda i ten pozdní, pošmourný, zamlžený, ale dost chápu, že ho hodně lidí nemá rádo XD

Jo, dárky, ještě tak vědět, co komu dát a klidně jdu nakupovat taky XD

Za koment se neděkuje, můžeš si za něj sama ;) XD Dobře, tak tedy nemáš zač, baví mě brouzdat po blozích, které mají hlavu a patu a komentovat příspěvky :)

5 onni onni | Web | 1. listopadu 2009 v 14:17 | Reagovat

Rowan: podekovala jsem ti, protoze to byl tvuj prvni komentar tady ;) ja se hned taky pujdu podivat na ten tvuj blog ;)
no ja mam zatim vymysleny jenom jeden darek, a to rpo sestru, zbytek me snad nejak napadne prave "po ceste":D

jinak, ten pozitivnejsi pohled na podzim proste u mne jen tak nebude, ja proste tu sedivou barvu nesnasim a nejak s tim nemuzu nic udelat :D

6 Elysia Elysia | Web | 2. listopadu 2009 v 15:22 | Reagovat

to vypada na sezonni afektivni poruchu, nebylas nekdy na fototerapii? pry to pomaha, kdyz mas depku z pocasi:D taky mam radsi ten zacatek podzimu, ale jak uz zacne byt moc kosa, tak radsi sedim doma s hrnkem horkyho caje:D zavidim ti to nadseni z vanoc, ja je nesnasim z jistych duvodu, ale porad chovam nadeji, ze jednou mozna je budu mit zase rada

7 onni onni | Web | 2. listopadu 2009 v 23:22 | Reagovat

Elysia: ne, nebyla, ani poradne nevim co to je :D a Vanoce jsem kdysi taky nesnasela, taky z jistych konkretnich duvodu, ale pak je prebily jine konkretni duvody, diky kterym je mam tak rada ;) takze treba se i tobe postesti :)

8 Elysia Elysia | Web | 3. listopadu 2009 v 10:30 | Reagovat

[7]:pouzivaji se pri tom tzv. simulatory slunecniho svetla, v podstate na tebe jen sviti specialni lampou, kterou si muzes poridit i domu:) da se tim nahradit i medikace, coz je podle me dost vyhodny..
http://www.fototerapie.com/

9 Huntmaster Huntmaster | 3. listopadu 2009 v 15:41 | Reagovat

[8]: To je něco jako Horské Slunce ne?

10 onni onni | Web | 3. listopadu 2009 v 17:49 | Reagovat

[8]: chm, diky, to se na to podivam... nebo si skocim do solarka :D

11 Elysia Elysia | Web | 3. listopadu 2009 v 22:06 | Reagovat

[10]: ono to ma prave proti solarku vyhodu, ze to nevyzaruje zadny skodlivy UV paprsky:)

[9]: a horsky slunce je taky trochu neco jinyho, to nejen sviti ale i hreje

12 onni onni | Web | 3. listopadu 2009 v 23:09 | Reagovat

tak hrat nepotrebuju, vedro je mi dost :D ale pokud bude hodne velka krize, podivam se jestli neni neco v Brne..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama