Trochu úsměvu :)

25. listopadu 2009 v 20:30 | onni |  Každodennost
Nevím, zda jsem maniodepresivní člověk (tedy, že mi to jaksi nikdy nikdo nenapsal na papír), ale občas se tak rozhodně chovám. Třeba dnes. Vlastně už od včerejška. Dělala jsem překlad, pár stránek, které jsem si omylem smazala. Samozřejmě jsem měla po náladě a samozřejmě jakékoli další překládání nebylo možné. Nalezla na mně tak obrovská depka, že jsem se skoro rozbrečela nad tím, jak už nemám sílu nic dělat, pořád jen sedím a čumím do zdi a nemůžu se k ničemu dokopat, a na to, že jak na mou línou povahu a líný styl života toho v posledních pár dnech dělám opravdu dost, jsem zapomněla. No ano, listopad sice letos ještě neukázal to nejlepší co v něm je, což ale neznamená, že se dostatečně nečiní. Nejdříve na mně vytasil svojí nejlepší zbraň - to že mě tak dobře zná - a poslal mě diskutovat na Facebook. K tomu mi ani nedovolil moc dlouho se těšit z toho, že mám už aspoň dost materiálu na diplomku - ne že by mě ta radost přešla, já na to úplně normálně zapomínám! A tohle mě dokáže naprosto odradit. Přitom je to jakási nevysvětlitelná síla. Sílá, co mi docela zatemňuje mozek, protože mi to vůbec nemyslí a úplně zapomínám na to dobré, co se mi teď děje. Dělám za poslední dobu věci tak automaticky, jako nikdy. Prostě nepřemýšlím. A to moje nepřemýšlení nad tím co dělám (a naopak se utápění v myšlenkách nad tím, co bych dělat měla a nedělám) vedlo právě k omylu, díky němuž teď dělám technický manuál podruhé (vážně obrovská zábava).
Další věc - vánoční horečka se ve mě rozjela už naplno. Proto už mám taky nakoupenou většinu dárku, nebo se zamilovávám do obrovských plyšových sobů ve Vaňkovce, na které si většina známých stěžuje. A také samozřejmě poslouchám vánoční hudbu. Chvíli jsem sjížděla vánoční album Jackson 5, ale nějak mi to nedělalo dobře. Takže jsem teď u klasiků jako je Bing Crosby, Brenda Lee či Frank Sinatra.
Ale abych se dostala k těm mým skokům nálad. Dnes samozřejmě ještě trvala kompletní rezignace a překlad jsem byla schopná začít dělat na novo asi teprve před hodinou a i tak to dělám jak hlemýžď. K tomu si pouštím právě skladby a tluču nohou do rytmu - džingl bel džingl bel džingl bel rak! Najednou se moje nálada obrátila o 180 stupňů a ve mě začala vzkvétat úsměvná nálada. Tento duševní úsměv mi připomněl něco, co se stalo v pondělí. Na první pohled blbost, ale úplně si vzpomínám, když jsem pondělní noc usínala, vzpomněla si na to a nějak mě to zahřálo u srdce.
Pondělí bylo hrozně hektické. I když neplánovaně. Ráno jsem vstala, sedla ke kompu a pomalu se připravovala na práci. V tom mi napsala Lúmenn, jestli chci večer někam zajít. Fajn, domluvila jsem se na sedmou s tím, že ten překlad ještě stihnu. Do toho mi volá otec, že má pro mě rychlopřeklad - 6 stránek nějakýho technickýho textu na zítřek. Já to samozřejmě vzala. Jenomže já musela ještě do obchodu. Rychle jsem tedy šla nakoupit, pak rychle překládat, pak za Lúmenn a pak dodělávat zbytek ještě v noci, samozřejmě jsem celý den včera nestíhala. No, ale ta zajímavá věc co se mi stala, se odehrála právě v obchodě. Když jsem tak pospíchala a přemýšlela nad tím jak všechno dneska stihnu, čekala jsem u kasy, přede mnou byla stará paní a u kasy taková sympatická mladá holka. Stará paní zaplatila, poděkovala a velice srdečným způsobem nahlas popřála paní na kase hezký a příjemný den a výrazně se na ní usmála. Slečna z toho měla takříkajíc šok. Najednou se ale úplně rozzářila, na paní se usmála a poděkovala a popřála ji to samé. Pak jsem přišla na řadu já, podívaly jsme se na sebe zase s úsměvem, slečna natipovala, já zaplatila a řekla, že jsi taky přeji příjemný den. Bylo to jen pár minut, vlastně jen chvilka času spojení tři úplně cizích osob, které spojí nevídaný úsměv. A mi to všechno udělalo obrovskou radost. Bylo na té slečně totiž vidět, jak ji ta práce nebaví (koho by taky bavila?) a jak by byla nejrači momentálně někde úplně jinde. A pár srdečných slov ji zlepšilo náladu k nepoznání. A mě taky, protože jsem cítila, kolik jeden úsměv a jedna vlídná věta dokáže udělat.
Přemýšleli jste někdy nad tím, když čekáte na kase a nadáváte na neschopné, pomalé, zádumčivé a naštvané paní prodavačky, jak debilní práci vlastně dělají? A často to jsou osoby chytré a vzdělané. Já samozřejmě nejsem výjimka a čekání ve frontách mě opravdu do extáze nepřivádí. Ale snažím se aspoň hezky říct dobrý den a děkuji, i když je to z mé strany občas nucené. A teď se budu snažit tím tuplem, člověku totiž usmívání se a dávání úsměvů jiným, i když cizím, může opravdu hodně přinést a potěšit víc, než by člověk předpokládal.
Takže, toto byl takový můj záchvat dobré nálady a pozitivního myšlení. A proto, že jsem si teď ve statusu na Facebooku u bratra přečetla, že je prý dnes den úsměvu a pus, tak tady jeden ode mně máte.

http://i.ehow.com/images/GlobalPhoto/Articles/4475392/smile1-main_Full.jpg

Alespoň pro tuto chvíli, protože na mně jde už zase zpátky vliv ošklivého Pana Listopada...

A když už mám tu vánoční horečku, zde klavírní verze americké koledy, kterou zajisté všichni znají z filmu Sam Doma ;)

 


Komentáře

1 Alkeantres Alkeantres | 25. listopadu 2009 v 21:21 | Reagovat

Však ošklivy pan listopad za chvilku končí :)!
S těma prodavačkama je to pravda. Když v obchodě přijde někdo, kdo si chce o tech potravicnach povidat a vsechno ho tak mile zajima, tak je to fajn. Stejne tak jako u telefonu, cely den me nebavilo vytacet ty zpropadeny cisla a poslouchat ty znudený a protivny lidi kvuli penezum, ale jakmile to zvedl nekdo, kdo se vykecával a nebo byl milý, tak hned bylo o něco líp :). Teda kdyz pominu to, ze pri nabízení sledovacího zařízení do aut mi to vzala paní s "dobrý den, krematorium". :D

2 schizophrenicsoul schizophrenicsoul | Web | 25. listopadu 2009 v 22:11 | Reagovat

[1]: jo, jenomze pak prijde oskliva pani zima:P

ne, nebudu tu rozvijet pesimistickou naladu, kdyz je to tak pozitivne ladeny clanek:) jo usmev dokaze divy, ale sama na nej kolikrat nemam ani silu, coz me pak ale nekdy i mrzi...

3 Elysia Elysia | Web | 25. listopadu 2009 v 22:13 | Reagovat

do haje s tim zadavanim jmena me stvou:D

4 onni onni | Web | 25. listopadu 2009 v 22:33 | Reagovat

Alkea: jo, cloveku se s lidma pracuje hned lip, kdyz ma nejakou pozitivni odezvu..

Elysia: z toho si nic nedelej, me to taky furt preskakuje, zas vymysleli zlepsovak no..:D

ale my se s Alkeou na zimu hrozne tesiime, viiis!:D Hlavne na Vanoce a navic ja jeste pred Vanocema jedu lyzovat do Italie..

no a s tim usmevem... me kolikrat dela silene problemy se usmat, dokonce mam i stavy, kdy bych svou tvar nejraci pred celym svetem schovala, ted jak prselo a ja byla venku tka jsem byla rada ze muzu mit nasazenou kapuci od bundy :D
ale svet by byl hned veselejsi nebyt mych sociofobnich zachvatu :D

5 Huntmaster Huntmaster | 26. listopadu 2009 v 8:19 | Reagovat

Já nechcííí mít maniodepresivní nálady ještě za šest let:D Prej to má přejít...
Jinak je to samozřejmě pravda prodavač v supermarketu bych nemohl být (možná mi ale nic jiného nezbude:D), protože bych byl tak nervní, že by mě vyhodili za fyzické napadnutí počítače nebo zákazníka, takže já prodavače obdivuji.  Když kupuji, tak samozřejmě zdravím, děkuji,atd. Ale nikdy na ně nenadávám, protože moc rád hodím s kamarádem řeč ve frontě , takže mi čekání nevadí.
Jinak tu úpně přesně popisuješ i mé nálady, takže nemá smysl k tomu víc dodávat. Snad jen, že jsem se dokonce chtěl představovat jako "nikdo". Pak jsem ale viděl Krysaře, takže jsem byl s nápadem zase pozadu. To už se mně stalo asi podesáté, člověk si něco vymyslí a ono to už je.
No a nevím, jestli vůbec bude nějáká zima, když se podívám ven, vůbec mi to zimu nepřipomíná, tak snad později.
A půjdu se dívat na Sám doma, ta píseň mi připomněla moji nejoblíběnější komedii z dětství:)

6 onni onni | Web | 26. listopadu 2009 v 13:05 | Reagovat

Huntmaster: clovece, ja si vcera stahla OST ze Sam doma jednicky i dvojky a furt to sjizdim a myslim ze jak prijdu domu, tak to vyhrabu na VHS :D
S tou zimou nevim no, vcera to vypadalo na jaro.. ale dneska jsem se probudila a z toho spani jak jsem blbe videla jsem koukala pres okno.. a cumim a cumim.. a si rikam, na stromech je snih! Tak jsem vyskocila z postele.. a hovno :D ona je tam hrozna mlha takze to vypada ze je bilo.. ale zas tam je dost zima a takove uz pocasi pro me, uvidime co z toho bude..
No, ja ti nevim jestli maniodeprese prejde.. ja si myslim, ze to tak nejak v cloveku zustane navzdycky. Mozna ze to ani neni maniodeprese, jen nejaky povahovy rys, protoze mam obcas pocit, ze to ma mamka taky a te je 52 :D a s tim predstavovanim se nikdo - tak daleko jsem nezasla. Nebo mozna jsem prave jeste dal, protoze mam stavy, kdy jakekoli predstavovani se je mi proti srsti a i to slovo "nikdo" by jeste neco znamenalo a to ja nechci. Proste neexistuji, nejsem.. ale pak jindy, vzhledem k me povaze, je mne zase vsude plno :D

Jinak, jdu nakoupit nejake serepeticky na tvorbu adventniho vence, tak mi to aspon zlepsi naladu.. a k tomu si z mobilu pustim OST Home Alone :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama