Prosinec 2009

Shit Happens a vše nej do nového roku :)

30. prosince 2009 v 22:12 | onni |  Kraviny
Takže, za chvíli je ten nový rok, nebudu raději přemítat o tom, jaký byl ten minulý, protože, bohužel, moc povedený nebyl (už jen proto, že umřel MJ). Ale nechci být negativistka, určitě jsem se za poslední rok hrozně moc nasmála, už jen díky tomu, že mám za nejlepšího přítele Alkeantres. A ta mi zrovna poslala něco, co mě zrovna hodně rozesmálo, ale dokonce trošku zadumalo. Takže, když už jsem u toho, přejí Vám mnoho stěstí, lásky, radosti, přítelství, úspěchu a taký nějakého toho zamyšlení a hlavně toho smíchu ;) Takže, If Shit Happens, nezoufejte a vzpomente si na tohle :D =>

Close-to-complete Ideology and Religion Shit List

  • Taoism: Shit happens.
  • Confucianism: Confucius say, "Shit happens."
  • Buddhism: If shit happens, it isn't really shit.
  • Zen Buddhism: Shit is, and is not.
  • Zen Buddhism #2: What is the sound of shit happening?
  • Hinduism: This shit has happened before.
  • Islam: If shit happens, it is the will of Allah.
  • Islam #2: If shit happens, kill the person responsible.
  • Islam #3: If shit happens, blame Israel.
  • Catholicism: If shit happens, you deserve it.
  • Protestantism: Let shit happen to someone else.
  • Presbyterian: This shit was bound to happen.
  • Episcopalian: It's not so bad if shit happens, as long as you serve the right wine with it.
  • Methodist: It's not so bad if shit happens, as long as you serve grape juice with it.
  • Congregationalist: Shit that happens to one person is just as good as shit that happens to another.
  • Unitarian: Shit that happens to one person is just as bad as shit that happens to another.
  • Lutheran: If shit happens, don't talk about it.
  • Fundamentalism: If shit happens, you will go to hell, unless you are born again. (Amen!)
  • Fundamentalism #2: If shit happens to a televangelist, it's okay.
  • Fundamentalism #3: Shit must be born again.
  • Judaism: Why does this shit always happen to us?
  • Calvinism: Shit happens because you don't work.
  • Seventh Day Adventism: No shit shall happen on Saturday.
  • Creationism: God made all shit.
  • Secular Humanism: Shit evolves.
  • Christian Science: When shit happens, don't call a doctor - pray!
  • Christian Science #2: Shit happening is all in your mind.
  • Unitarianism: Come let us reason together about this shit.
  • Quakers: Let us not fight over this shit.
  • Utopianism: This shit does not stink.
  • Darwinism: This shit was once food.
  • Capitalism: That's MY shit.
  • Communism: It's everybody's shit.
  • Feminism: Men are shit.
  • Chauvinism: We may be shit, but you can't live without us...
  • Commercialism: Let's package this shit.
  • Impressionism: From a distance, shit looks like a garden.
  • Idolism: Let's bronze this shit.
  • Existentialism: Shit doesn't happen; shit IS.
  • Existentialism #2: What is shit, anyway?
  • Stoicism: This shit is good for me.
  • Hedonism: There is nothing like a good shit happening!
  • Mormonism: God sent us this shit.
  • Mormonism #2: This shit is going to happen again.
  • Wiccan: An it harm none, let shit happen.
  • Scientology: If shit happens, see "Dianetics", p.157.
  • Jehovah's Witnesses: >Knock< >Knock< Shit happens.
  • Jehovah's Witnesses #2: May we have a moment of your time to show you some of our shit?
  • Jehovah's Witnesses #3: Shit has been prophesied and is imminent; only the righteous shall survive its happening.
  • Moonies: Only really happy shit happens.
  • Hare Krishna: Shit happens, rama rama.
  • Rastafarianism: Let's smoke this shit!
  • Zoroastrianism: Shit happens half on the time.
  • Church of SubGenius: BoB shits.
  • Practical: Deal with shit one day at a time.
  • Agnostic: Shit might have happened; then again, maybe not.
  • Agnostic #2: Did someone shit?
  • Agnostic #3: What is this shit?
  • Satanism: SNEPPAH TIHS.
  • Atheism: What shit?
  • Atheism #2: I can't believe this shit!
  • Nihilism: No shit.

  • And of course we must add...Alcoholics Anonymous: Shit happens-one day at a time!
zdroj: http://www.thejaywalker.com/pages/shit_happens.html

Electric Light Orchestra

29. prosince 2009 v 14:39 | onni |  Hudba
Znovu trošku hudby.
Když jsem včera poslouchala LP na mém novém gramofónu spolu s mamkou, která si prohlížela svá stará LP, zmínila se o ELO, jedné z jejich oblíbených kapely z "dávných dob". Electric Light Orchestra ale nejsou ani pro mě nic neznamého, jejich skladba Don't Bring Me Down mě jakožto klasika provází hodně dlouho a jedná se o jednu z nejpopulárnějších kapel období rozkvětu klasické rocku.
Docela mě ale pobavilo, když jsem je hledala na internetu a pouštěla mamce na Youtube tak u několika písní reagovala - to nejsou Beatles??
Nejsou, ale nedá se popřít, že jistá podobnost, hlavně vokálova, tam je. Ale to také není žádné překvapení. Ale já třeba Beatles moc ráda nemám a ELO si poslechnu ráda.
Bristka formáce, která vznikla v sedmdesátých letech, se pohybovala na pomezí symfonického, progresivního a klasického rocku. Používala pro rock netypické nástroje a motivy, také se objevoval vícehlasový zpěv. Na kontě mají 12 studiových alb a mezi největší hity kromě již zmíněného Don't Bring Me Down patří Rock'n'Roll is King, Evil Woman, Strange Magic, Livin' Thing, Telephone Line atd.

Evil Woman


Twilight


Don't Bring Me Down



Vánoce, Vánoce.. jsou pryč

29. prosince 2009 v 13:25 | onni |  Každodennost
Sedím si takhle v pokoji, koukám z okna před barák, jak naše kočka obchází opločení kolem psí boudy a pes výjimečně nereaguje, asi spí. Takhle vypadá moje klasické nicnedělání - čumím do blba a na blby.
Včera ráno jsem se probudila, vytáhla rolety a ejhle - sněží! Toho sněhu bylo dost, ale během půlhodiny skoro všechno roztálo. Během dne pak malé vločky poletávaly sem a tam, ale dnes už jsou na zemi jen zbytky bílého prášku.To počasí nechápu.
Vánoce jsou za námí a bíle letos bohužel nebyly. Vrátili jsme se z lyžovačky asi ve dvě ráno, vstávala jsem něco před devátou, což je pro mě výkon. Byla jsem unavená a nevyspaná a venku pršelo. Moc hezky tedy ty Vánoce nezačínaly...
Ale nakonec se vše povedlo. U první stědrovečerní tabule dokonce mému otci ukaply nějaké ty slzy, což u něho člověk vidí opravdu málokdy. Na Štěpána k nám přijela celá rodinka z máminy strany, takže bylo u nás opravdu rušno a jídla bylo ještě víc než na Štědrý den.
A co bylo pod stromečkem? Tak, většinu věci jsem tak nějaka věděla, něco jsem si totiž koupila sama, a taky samozřejmě tradičně jsem dostala pyžamko a teplé ponožky na spaní, bez toho by se u nás Vánoce prostě neobešly!:D Taky mi přibyla komsetika, peníze, poukaz na masáž... a taky jsem dostala velkou knihu s Hubbleovými obrazy, tričko s nápisem Ajem ANDERGRAUND TYČR, CD Jacksona Music and Me, no a gramofón.
Teď už ale volno končí a začíná zase práce. Musím psát eseje, k tomu když vidím tu fůru knih co musím přečíst a vzpomenu si ještě na to že mám práci, nevím vůbec od čeho začít, tak raději zatím kašlu na všechnoa nedělám nic (tomu říkám řešení:D).
Silvestr bude u mně letos opět klidný, zase budu sedět doma a nic nedělat (no, možná si aspoň přectu ještě nějakou knihu). Holt, těžky to život abstinenta :D
Dnes mě ještě čeká převelice kulturní zážitek - jdu na Labutí jezero:D
Takže tolik v tomto mezidobí, ještě sem hodím pár fotek z Alta Valtellina, pustím si LP Bee Gees a jdu pokračovat v nicnedělání!:)


Prvního dne nám vyšlo svěklé počasí, ale byla neuvěřitelná kosa.
Pak už začalo sněžit... a kyž sníh v Itálií, tak pořádně!

A vzhledem k tomu, že u nás nějak sníh letošní sezónu neočekávám, postavili jsme sněhuláka u sjezdovky :D
Naše krásné drahé kvalitní závodní lyže :D

Ten nííh mi vážne chybí..:/


VéVécé ;)

18. prosince 2009 v 18:04 | onni |  Každodennost


Venku je konečně bílo, teplota spadla k nějakým 15 stupňům pod nulou, máme skoro nabaleno, ještě si nahrávám hudbu do mobilu na cestu autem až do Bormia, a prostě a jednoduše - už je to skoro tady. Vánoce jsou za dveřmi a vzhledem k tomu, že se už do Štědrého dne na blogu nejspíš neukážu (leda že by měli v hotelu wifi, což ale doufám mít nebudou :D), tak chci všem co navštěvují mé stránky už teď popřát

Krásné Vánoce, plné pohody, klidu, ale i divoké radosti, jak už to má kdo nejraději, abyste pod stromečkem našli to co si přejete, aby jste si vychutnali štědrovečerní jídlo, aby Vaše Vánoce byly prostě takové, jaké podle Vás mají být ;)




Song for Today: Edyta Górniak & Krzysztof Antkowiak - Pada Śnieg (Sněží)

14. prosince 2009 v 14:55 | onni |  Hudba
Jsou skoro tři hodiny a pro dnešní den mě ještě nepostihla žádná smůla, která mě v posledních dnech provází až neskutečně často. Venku lehce sněží, já už balím dárky (protože, jak jsem ji říkala, za pár dnů odjíždíme, taky mě čeká zápočtový test, a nebude už na to čas) a poslouchám si u toho (klasicky) vánoční písně. A tady je jedna z nich, opět polská, s opět nádherným textem, který jsem tentokrát i přeložila do češtiny ;)
Enjoy :)


Stromky

12. prosince 2009 v 19:40 | onni |  Každodennost
Vzhledem k tomu, že za týden odjiždíme do Itálie lyžovat a vracíme se až na Štědrý den, zrobili jsem stromeček už dneska. A aby přibylo na blogu zase trochu víc té vánoční atmosféry, dávám sem fotky ;)



Velký strom v obyváku. Ačkoli vypadá poněkud přeplácaně, ve skutečnosti je ve dvou barvách - červené a zlaté. Ale vzhledem k tomu, že ma nějaké ty tři metry, má na sobě čtyři linie světel, dvě z toho jsou barevné a muselo se tam přida ti pár modrých a několikabarevných ozdob, včetně andělských vlasů, jinak by ve své velikosti vypadal tak nějak smutně prázdný.


A můj malý umělý stromek v pokoji. V trochu netradičních barvách - měděná a lila. A připletlo se tam i trochu té modré, zase :D


Smůla kam se hnu

11. prosince 2009 v 13:52 | onni |  Každodennost
Zcela jistě všichni znáte pořekladlo "vic stěstí, než rozumu". Lidí, ke kterým by tohle sedělo, znám mraky a občas mě to vážně až ročiluje. U mně neexistuje možnost, že bych šla na zkoušku nenaučená a dostala ji - jistě, často to obkecám, ale musím v té hlavě něco mít.
Ale to se netýká jen učení. Co si budeme povídat, přátelé, jsem smolař. U mně nikdy nemůže nic vyjít napoprvé, vždycky se ukáže nějaké to ALE, vždycky musí být něco, co mě i v té nějradostnější chvíli vyvede z míry. Možná si někdo řekně, že je to pouze mým přístupem. Jistě, v některých případech ano, protože jsem strašné nemehlo, a tak se není čemu divit, když během jednoho dne rozbiju hrnek, vymknu si kotník a nestihnu vylézt na správné zastávce, protože jsem pořád myšlenkama někde jinde. Ale jsou věci, které já prostě neovlivním
Na jednu stranu se to týká záležitosí, které jse zdají být prkotinami. Jako třeba, když si objednám tričko, a přijde mi špatná velikost nebo musím mít dělané tetování nadvakrát. Jenomže, když se tohle děje pořád a pořád, začne to člověku pořádně lézt na nervy. Když se po několika dnech, které jsou doprovazény rozbíjením věcí a nestíhám čehokoli, k tomu všemu přidá, že je nějaká výluka, člověku nejezdí šaliny a on musí přes celé Brno běžet rychle do knihovny, čímž se spotí (protože mi je pořád vedro a pořád se potím - další taková moje smůla) a později vyleze propocený do studeného počasí a to má pak ještě následek, že nastydne, a to se mu tak zrovna nehodí, má chuť rozbíjet všechno kolem dobrovolně.
Aby toho nebylo málo, jsem vystresovaná z blížícího se zkouškového. Přístí týden mě měl čekat test se staroslověnštiny. Je to dost děsný předmět a jistě, člověk by se na to mohl našrotit. Jenomže když se zápočtový test skládá z textu v cyrilici, máte prostě smůlu. Buď to přečtěte, nebo ne. Ale to bych nebyla já, kdyby se mi zase neposr**o něco dalšího. Včera jsem nebyla na poslední přednášce, protože vzhledem k tomu, jak špatně spím, nejsem schopná ráno vstát. A co se nestalo? Pan profesor si řekl, že už dlouho neudělal žádný podraz (což ma dost často ve zvyku) a dal test psát už včera. Což znamená, že opravný test bude až v lednu a pro mě to bude jediná možnost ten test napsat.
Kdyby to byl alespoň pověstný "den blbec". Ale já jsem prostě smolař, mi se takové věci dějí pořád a pořád a pořád. Není se pak čemu divit, že jsem s nervama někde. Mám náladu na zabíjení, venku je hnusně, ještě nejsou ani dvě hodiny a já mám pocit jakoby byl podvěčer, sníh sice pokryl vrcholky hor, ale to je asi tak všechno. Když si představím, že musím jít dneska ještě doučovat... nejrači bych někam zalezla a už v životě nevylezla.

Přeju tedy všem víc štěstí, než mám já.


Song for Today: Noah and the Whale - Blue Skies

9. prosince 2009 v 23:40 | onni |  Hudba
Píseň, jejiž znění a text dokonale zrcadlí můj momentální stav. Když už je dnes nějaký ten smutnější den, this is a song for anyone...



This is a song for anyone

With a broken heart

This is a song for anyone

Who can't get out of bed



I'll do anything

To be happy

Oh cause blue skies are calling

But I know that it's hard



This is the last song

That I write

While still in love with you



This is the last song

That I write

While you're even on my mind



Cause it's time to leave

Those feelings behind

Oh cause blue skies are calling

But I know that it's hard



I don't think that it's the end

But I know we can't keep going

I don't think that it's the end

But I know we can't keep going



But blue skies are calling

Oh yeah blue skies are calling

Oh blue skies are calling

But I know that it's hard



Mine: Tři stromy

9. prosince 2009 v 14:13 | onni |  Creativity
Před naším domem kdysi stávaly tři velké stromy. Každý byl jiný. Jeden z nich, ten který měl své místo nejblíž hlavnímu vchodu do domu, byl bohatě rozvětvený, silný ale přístupný. Pod ním stávala malá dřevená lavička a strom ji svou korunou poskytoval přístřešek. Lavička měla hodně příležitostí k využití. Nejen pro posezení. Pamatuji si, jak na ni sedával děda a naklepával kosu. K pravidelnému rytmu a zvuku klepání a dunění se občas přidala říkanka: "Otloukej se píšťaličko…", kterou mi děda nahlas přednášel. Už si ji celou nepamatuji.
Tato lavička ale spolu se stromem byla tou nejlepší prolézačkou, jakou si z dětství pamatuji. Z lavičky se totiž dalo vylézt na kteroukoli z nižších větví stromu. Tato mohutná rostlina byla prostě součástí všeho, co se kdysi na našem dvorku dělo. V době, kdy v naší partě sestřenic až do doby narození bratrance a bratra chyběla mužská ruka, a tak se naše hrátky často zvrtly v dětskou zášť a porušené, ještě v té době skryté, ženské ego. Na dvorku rostlo křoví všeho druhu, které v té doby díky svému nízkému věku a vzrůstu sloužilo jako překážková dráha pro naše běhání a skákání. Celá tato scenérie se mi otevírá před očima a vidím to jako včera, jako by se vůbec nic nezměnilo. To, jak jsme postupně všechny rostly a měnily se. To, jak jsem některé z lidé, se kterými jsem si jako dítě hrála, už dlouhé roky neviděla. To, jak někteří z nich už mají dnes svoje děti.
Ale věci se měnily už dávno předtím, něž jsem si to začala pořádně uvědomovat. Jednoho dne byla silná bouře a vítr, a svou mocí si vzala náš strom sebou. Najednou prostě ležel na trávě. Byli jsme ještě pořád děti, které si na něm hrávaly. A on zmizel. Prostě tak, ze dne na den.
Zůstaly tedy stromy jen dva. Hruška a jabloň. Na našem dvorku nějak zmizely společné hrátky. Najednou jsem byla sama a sama jsem také lezla na jeden z těch stromů, co zbyl. Občas se přidala sestra, já měla hrušku, ona jabloň. Hrávaly jsme si na to, že jsou to naše vesmírné lodě, auta, nebo prostě jen domečky. Mezi větvema jsme měly svoje obývací pokoje i ložnice, navštěvovaly jsme se, vyprávěly si vlastní příběhy. Ale i to zmizelo. Vyrostla jsem.
Přesto, dva ze tři stromu staly dál. Lavička se přesunula pod hrušku a děda na ní dál sedával. Už ale kosu neklepal, už jsem seděl, opřeny o svojí hůlku a prohlížel si svět kolem. Stárnul, chátral, stejně jako strom nad ním, který pomalu ale jistě ztrácel svoji životnost. Nepamatuju si už přesně, kdo z nich vlastně odešel první.
Hruška, lavička i děda jsou pryč. Dnes už zůstala jenom jabloň. Ačkoli pořád plodí, její ovoce se už ani nedá jíst. Stojí tam, se zbytkem svých větví. A čeká už asi na jediné. Občas přiletí nějaký ten pták, občas se na něj vyšplhá kočka, která uteče před naším psem a pak se mu z vysokých větví vysmívá. Z doby, kdy tvořila součást celého systému a dávala lidem radost, už nezbylo nic.
Jednou zmizí i ten poslední strom. Je možné, že zmizí vše, co kolem domu je. Přijedu tam po několika letech a uvidím jen kamení. Na našem dvorku, kde plul jeden život za druhým a vzájemně se prolínal, bude stát stará osoba, která už odmala měla silnou předtuchu, že zemře mladá a přitom se bude žít nejdéle, doprovázená duchy těch, které na světě nejvíc milovala a kteří mělo odejit až dlouho po ní. Budu tam stát a koukat s vlastní představou ztraceného Maconda.

http://www.complexification.net/gallery/machines/treeGarden/treeGardenA0000.jpg

Polské koledy

3. prosince 2009 v 23:42 | onni |  Hudba
U minulého článku mě v komentářích Huntmaster poprosil o nějaké ty polské koledy. A ja mu samozřejmě chci vyhovět, ale vzhledem k tomu, že bych mu do komentářů byla schopná dát desítky odkazů, udělám z toho samostatný článěk, třeba jen proto, aby si ti, kterých to případně zajímá rozšířili obzory, a ti kteří to znají (což je asi jen Alkea) jen tak poslouchali a těšili se pomalu na svátky...
Takže, zde uvádím pár mých oblínených koled, některé jsou ev sborovém podání, jiné v komorním sólovém a přidávám také pár polských novodobých vánočních písní. (Nejsou to ale zdaleka všechny, jelikož to skládám narychlo;))

PS: douám, Huntmastere, že je ti jasné, že jsi mě rozbrečel :D (samozřejmě v dobrém)

Bóg się rodzi (Bůh se rodí)


(jen tak mimochodem, díky této písni se poznali moji rodiče:)

Lulajże Jezuniu (Spinkej Jezulátko)


Wsród nocnej ciszy (Během nočního ticha)


A tady jsou dvě dohromady:
W żłobie leży (Leží v jesličkách) a Gdy śliczna panna (Když krásná panna)
ta druha, Gdy sliczna panna, je moje oblíbená, kdysi, jako dítě, jsem ji zpívala jako solo na jednom školním představení a prostě se ji už nezbavím :D



Santa vs. Ježíšek

2. prosince 2009 v 22:24 | onni
Prosinec začal, ve městě startují vánoční trhy, rozsvěcují se stromky. Prostě Vánoce se blíží, což jde vidět i na mém blogu, kde jsem si udělala virtuální verzi adventního věnce.
Ale přípravy na Vánoce začínají o moc dřív, zdá se, že každý rok rychleji. A hodně lidí si na to stěžuje. Včetně jedné mojí kamarádky.
Když byla nedávno Alkeantres v Brně, šly jsme spolu a ještě s kamarádkou do města a později nakoupit do Vaňkovky (pro nebrňáky - je to nákupní středisko v centru Brna). Kdo tento obchoďák zná, zajisté ví, že každý rok tam mají nádhernou vánoční výzdobu a každý rok jiný motiv. Letos jsou to sobi. Velcí plyšoví sobi v červených svetrech s norským vzorem a čepicema a šálama. Prostě roztomilost sama. Jistě, pro někoho to může být kýč, ale já jsem přišla na to, že vánoční kýče jsou ty jediné, které mi nevadí.
Když ale vstoupila kamarádka do dveří, první co zaznělo byla její otrávený poznámka na americké soby - vždyť mají být přece české Vánoce s Ježíškem! Není to první ani poslední osoba, u které jsem se takovým názorem setkala. A tak jsem nad tím vším začala dumat.

http://www.bochemie.cz/Files/cz/produkty/spotrebni-zbozi/Obr%C3%A1zky/V%C3%A1noce_02_mal%C3%BD.jpg

Západní Vánoce vypadají asi nějak takhle - Christmas Eve se slaví hlavně s rodinou, lidé se sejdou na společnou večeři, pobudou spolu a jdou spát. Teprve ráno děti vyletí nadšené z postele a jdou si pro dárky. Později následují na Boží Hod a Sv. Štěpána další aktivity, většinou spojené s návštěvami rodin a nějakou zábavou.
Jak vypadají české Vánoce? Když tak pozoruji komentáře různých lidí, kteří mudruji o tom jak mají být české vánoce plné pohody a klidu a nikdy nezapomenou ještě zmínit nějakou tu slivovičku, ve spojení s tim, co vidím v okolí, vypadají asi takhle - Úklid. Na Štědrý den se od rána pije. Večer děti už u večeře ani neusedí, rychle všechno sníst, případně předstírat, že už nemůžou a pak rychle rozbalovat dárky. Pak se pije dál. Druhý den je kocovina (viděli jste Pelíšky?), na Štěpána se pro změnu uklízí.


Jájájupíjupíjééééj

1. prosince 2009 v 0:01 | onni |  Každodennost
Už je prosinééééééc!:D

Teď ještě ten níííh a budeme dělat huhuuláláá!