Smůla kam se hnu

11. prosince 2009 v 13:52 | onni |  Každodennost
Zcela jistě všichni znáte pořekladlo "vic stěstí, než rozumu". Lidí, ke kterým by tohle sedělo, znám mraky a občas mě to vážně až ročiluje. U mně neexistuje možnost, že bych šla na zkoušku nenaučená a dostala ji - jistě, často to obkecám, ale musím v té hlavě něco mít.
Ale to se netýká jen učení. Co si budeme povídat, přátelé, jsem smolař. U mně nikdy nemůže nic vyjít napoprvé, vždycky se ukáže nějaké to ALE, vždycky musí být něco, co mě i v té nějradostnější chvíli vyvede z míry. Možná si někdo řekně, že je to pouze mým přístupem. Jistě, v některých případech ano, protože jsem strašné nemehlo, a tak se není čemu divit, když během jednoho dne rozbiju hrnek, vymknu si kotník a nestihnu vylézt na správné zastávce, protože jsem pořád myšlenkama někde jinde. Ale jsou věci, které já prostě neovlivním
Na jednu stranu se to týká záležitosí, které jse zdají být prkotinami. Jako třeba, když si objednám tričko, a přijde mi špatná velikost nebo musím mít dělané tetování nadvakrát. Jenomže, když se tohle děje pořád a pořád, začne to člověku pořádně lézt na nervy. Když se po několika dnech, které jsou doprovazény rozbíjením věcí a nestíhám čehokoli, k tomu všemu přidá, že je nějaká výluka, člověku nejezdí šaliny a on musí přes celé Brno běžet rychle do knihovny, čímž se spotí (protože mi je pořád vedro a pořád se potím - další taková moje smůla) a později vyleze propocený do studeného počasí a to má pak ještě následek, že nastydne, a to se mu tak zrovna nehodí, má chuť rozbíjet všechno kolem dobrovolně.
Aby toho nebylo málo, jsem vystresovaná z blížícího se zkouškového. Přístí týden mě měl čekat test se staroslověnštiny. Je to dost děsný předmět a jistě, člověk by se na to mohl našrotit. Jenomže když se zápočtový test skládá z textu v cyrilici, máte prostě smůlu. Buď to přečtěte, nebo ne. Ale to bych nebyla já, kdyby se mi zase neposr**o něco dalšího. Včera jsem nebyla na poslední přednášce, protože vzhledem k tomu, jak špatně spím, nejsem schopná ráno vstát. A co se nestalo? Pan profesor si řekl, že už dlouho neudělal žádný podraz (což ma dost často ve zvyku) a dal test psát už včera. Což znamená, že opravný test bude až v lednu a pro mě to bude jediná možnost ten test napsat.
Kdyby to byl alespoň pověstný "den blbec". Ale já jsem prostě smolař, mi se takové věci dějí pořád a pořád a pořád. Není se pak čemu divit, že jsem s nervama někde. Mám náladu na zabíjení, venku je hnusně, ještě nejsou ani dvě hodiny a já mám pocit jakoby byl podvěčer, sníh sice pokryl vrcholky hor, ale to je asi tak všechno. Když si představím, že musím jít dneska ještě doučovat... nejrači bych někam zalezla a už v životě nevylezla.

Přeju tedy všem víc štěstí, než mám já.

 


Komentáře

1 Huntmaster Huntmaster | 11. prosince 2009 v 19:33 | Reagovat

Velice výstižně napsané. Takovouhle smůlu nenávidím. Hlavně když člověk dělá něco, co ho baví a pořád naráží na takové "překážky". Rozbíjení věcí praktikuji už asi 3 roky, podle mě je to nejlepší způsob, jak se toho vzteku alspoň dočasně zbavit.
Vlastně   obdivuji lidi, kteří tyto věci přechází a nevadí jim to. Mně to ten přístup k tomu prostě nejde změnit (už jsem několikrát zkoušel se na tuto smůlu nedívat, ale to jsem si jen na něco hrál) a proto mám cejch skeptika, bručouna nebo pesimisty, dokonce už i doma:D A po včerejším zhlédnutí českých koled po jazzové úpravě radši nejmenovaných "umělců" mám po Vánocích.
O zkouškovém na vysoké vím zatím velký kulový, tak přeji ať to alspoň v tom lednu vyjde:)

2 Elysia Elysia | Web | 13. prosince 2009 v 21:25 | Reagovat

to uz je teda opravdu na rozmlaceni nejakeho nevinneho predmetu:D to ti opravdu nezavidim:(...asi si tohle prectu pokazde, kdyz budu mit pocit, ze jsem v prdeli a nic se mi nedari, pak si urcite reknu, ze muze byt i hur...i kdyz to je me taky me oblibene "rceni": vzdy kdyz si myslis, ze uz to nemuze byt horsi, tak zarucene bude, aspon u me to teda plati...taky se u me jaksi nechcou moc ochotne veci obracet k lepsimu, ale mozna je to taky mou osobou, kdovi?..kazdopadne preju hodne stesti at se to zas trochu zvrtne tim pozitivnim smerem a taky pevny nervy do zkouskovyho:)

3 Luz Luz | 14. prosince 2009 v 8:27 | Reagovat

Tak to je mi líto :/ Přeju hodně štěstí s tím učením na leden. Mě čeká jeden opravný test ve středu a z toho jsem teda docela vyděšená, protože už ten první byla hrůza.
Staroslověnštinu jsme měli v prváku, docela masakr. Přečíst jsem se to naučila, ale když došlo na tabulky všemožného skloňování a časování v několika různých časech, tak to už jsem opravdu nezvládala si zapamatovat. Naštěstí profesorka dávala stejné testy jako před rokem a někomu se podařilo ty z vyššího ročníku sehnat, takže nás docela zachránilo, že namísto desítek tabulek vždycky stačilo naučit se obsah [poměrně krátkého] testu.

4 onni onni | Web | 14. prosince 2009 v 15:03 | Reagovat

[1]: jo, mi takdy porad doma rikaji, ze kdyz nezmenim pristup tka se nezmeni nic.. ale to jsou proste uz veci ktere ja neovlivnim ani kdybych myslela neivm jak pozitivne!:D

[2]: hej, to ani nerikej.. predstava, ze se to jeste vic pojebe je udesna, ja uz ted jsem zrala na psychicke zhrouceni :D

[3]: no my meli neco podobneho v bakalarskem studiu, ted to mame zase, pritom je to to same, ale nee, to neni to sameee.. mi uz z toho jde hlava kolem, ted jeste mamka vymyslela, at zkusim jit na posledni prednasku (pokud vubec bude, o cemz pochybuju) a zkusit mu rict aby mi to dal napsat. To zrovna, jeste mu polezu do zadku, podrazakovi jednomu a budu jeste vic vystresovana.. ja se normalne zacinam tesit, az uz budu pracujici clovek :D

jakekoli zkousky pred Vanocema by meli zakazat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama