Mine: Tři stromy

9. prosince 2009 v 14:13 | onni |  Creativity
Před naším domem kdysi stávaly tři velké stromy. Každý byl jiný. Jeden z nich, ten který měl své místo nejblíž hlavnímu vchodu do domu, byl bohatě rozvětvený, silný ale přístupný. Pod ním stávala malá dřevená lavička a strom ji svou korunou poskytoval přístřešek. Lavička měla hodně příležitostí k využití. Nejen pro posezení. Pamatuji si, jak na ni sedával děda a naklepával kosu. K pravidelnému rytmu a zvuku klepání a dunění se občas přidala říkanka: "Otloukej se píšťaličko…", kterou mi děda nahlas přednášel. Už si ji celou nepamatuji.
Tato lavička ale spolu se stromem byla tou nejlepší prolézačkou, jakou si z dětství pamatuji. Z lavičky se totiž dalo vylézt na kteroukoli z nižších větví stromu. Tato mohutná rostlina byla prostě součástí všeho, co se kdysi na našem dvorku dělo. V době, kdy v naší partě sestřenic až do doby narození bratrance a bratra chyběla mužská ruka, a tak se naše hrátky často zvrtly v dětskou zášť a porušené, ještě v té době skryté, ženské ego. Na dvorku rostlo křoví všeho druhu, které v té doby díky svému nízkému věku a vzrůstu sloužilo jako překážková dráha pro naše běhání a skákání. Celá tato scenérie se mi otevírá před očima a vidím to jako včera, jako by se vůbec nic nezměnilo. To, jak jsme postupně všechny rostly a měnily se. To, jak jsem některé z lidé, se kterými jsem si jako dítě hrála, už dlouhé roky neviděla. To, jak někteří z nich už mají dnes svoje děti.
Ale věci se měnily už dávno předtím, něž jsem si to začala pořádně uvědomovat. Jednoho dne byla silná bouře a vítr, a svou mocí si vzala náš strom sebou. Najednou prostě ležel na trávě. Byli jsme ještě pořád děti, které si na něm hrávaly. A on zmizel. Prostě tak, ze dne na den.
Zůstaly tedy stromy jen dva. Hruška a jabloň. Na našem dvorku nějak zmizely společné hrátky. Najednou jsem byla sama a sama jsem také lezla na jeden z těch stromů, co zbyl. Občas se přidala sestra, já měla hrušku, ona jabloň. Hrávaly jsme si na to, že jsou to naše vesmírné lodě, auta, nebo prostě jen domečky. Mezi větvema jsme měly svoje obývací pokoje i ložnice, navštěvovaly jsme se, vyprávěly si vlastní příběhy. Ale i to zmizelo. Vyrostla jsem.
Přesto, dva ze tři stromu staly dál. Lavička se přesunula pod hrušku a děda na ní dál sedával. Už ale kosu neklepal, už jsem seděl, opřeny o svojí hůlku a prohlížel si svět kolem. Stárnul, chátral, stejně jako strom nad ním, který pomalu ale jistě ztrácel svoji životnost. Nepamatuju si už přesně, kdo z nich vlastně odešel první.
Hruška, lavička i děda jsou pryč. Dnes už zůstala jenom jabloň. Ačkoli pořád plodí, její ovoce se už ani nedá jíst. Stojí tam, se zbytkem svých větví. A čeká už asi na jediné. Občas přiletí nějaký ten pták, občas se na něj vyšplhá kočka, která uteče před naším psem a pak se mu z vysokých větví vysmívá. Z doby, kdy tvořila součást celého systému a dávala lidem radost, už nezbylo nic.
Jednou zmizí i ten poslední strom. Je možné, že zmizí vše, co kolem domu je. Přijedu tam po několika letech a uvidím jen kamení. Na našem dvorku, kde plul jeden život za druhým a vzájemně se prolínal, bude stát stará osoba, která už odmala měla silnou předtuchu, že zemře mladá a přitom se bude žít nejdéle, doprovázená duchy těch, které na světě nejvíc milovala a kteří mělo odejit až dlouho po ní. Budu tam stát a koukat s vlastní představou ztraceného Maconda.

http://www.complexification.net/gallery/machines/treeGarden/treeGardenA0000.jpg
 


Komentáře

1 Elysia Elysia | Web | 9. prosince 2009 v 15:16 | Reagovat

kazdy ma nejaky ten strom ci lavicku z detstvi, na kterou vzpomina... ale jen nekdy...a tys mi ty moje ted pripomnela a je mi z toho smutno, protozes to napsala moc pekne...

2 Huntmaster Huntmaster | 9. prosince 2009 v 15:27 | Reagovat

Krása, zrovna v poseldní době vzpomínám na tyto věci hodně často, protože jsem se ještě radoval z maličkostí.

3 onni onni | Web | 9. prosince 2009 v 22:29 | Reagovat

[1]: mi je posledni dobou taky nejak smutno, asi i jak se blizi i ty Vanoce a ja krome toho hezkeho, myslim i na to spatne.. treba kolik lidi z me rodiny za posledni rok umrelo.. a diky za pochvalu;)

[2]: taky diky ;) nj, radovani se z malickosti, to je schopnost nad zlato

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama