Tentokrát už ale úplně a tak nějak apaticky na dně...

1. ledna 2010 v 23:14 | onni
Když jsem dneska těsně po půlnoci stála na balkóně a koukala na všechny strany na ohňostroje, zapalíla jsem si cigaretu a přemítala nad vším, co se minulý rok událo. Chtěla jsem, opravdu jsem chtěla myslet jen na to, co mi přinášelo radost, jako třeba prázdniny v Bulharsku, návštěva Divadla Járy Cimrmana, shlédnutí památek ve Florencii, včetně všech těch záchvatů smíchu, které zažívám opravdu často. Ale nešlo to.
Když jsem viděla všechny ty barvy a světla a slyšela všechen ten jasot, ukápla mi slza. Myslela jsem na to, co všechno mi tento rok vzal. Kolik nervů a pláče mě stál. Po několika měsících velkého boje s rodiči, s lidmi kolem, s celým světěm a hlavě se sebou samotnou, jsem prohrála. Jinak řečeno, skončila jsem zase na psychiatrii. Konec roku byl také ve znamení otřesného bordelu na škole, kdy jsem propadala jedné panice za druhou, jež vlastně ještě pořád trvá, jen se proměnila v jakousi apatii (Jinak řečeno, mám před sebou poslední půlrok školy a kdo ví, jestli mě z té školy nevyhodí - protože si tam každý dělá co chce a student je pouze malý červík). Odešel umělec, kterého jsem jakýmsi podivným způsobem milovala, zemřely další dvě osoby z mé rodiny a já si začala opravdu uvědomovat, jak moc stárnu a jak mi všechno proklouzá mezi prsty a nenávratně se ztrácí v mlze mých promrhaných šancí.
A když jsem dokouřila cigaretu, řekla jsem si - letos to musí být jiné! Vždyť jsem se už s tolika věcma smířila, začala jsem opět další nový život, ve kterém se věci, které předtím nebyly, staly skutečností. Vždyť jsem dokázala být šťástná i přes to všechno!
Když jsem pak dnes byla v kostele a zpívala si koledy a dumala a modlila se, myslela jsem na to, jak moc prosím Boha, nebo kohokoli, kdo tenhleten svět řídí, aby mi pomohl, protože já už to sama prostě nezvládám. Na chvíli mi bylo lépe...
Ale vylezla jsem z kostela a uviděla kamarádku. Šla jsem ji popřát vše nejlepší do nového roku a vzápěti jsem dostala otázku, zda už to vím... No, nevěděla jsem, ale hned jsem se dozvěděla...
V útery zemřel můj profesor literatury. Nebyl to jen tak nějaký profesor, svým vzhledem mi připominal kombinaci Švěráka a mého dědy. A uvnitř to byl skvělý člověk, ten typ člověka, kterého mnozí nemají rádi, ale vy ho i tak (nebo možná právě proto) rádi máte. Něříkám, že neměl své mouchy, měl své nálady a prostě to byl pan profesor, který si svou chytrost a vědomosti dobře uvědomoval a někdy se i na první pohled povyšoval. Ale nedělal (jako jeden z mála profesorů v ústavu) naschály, člověk, když s ním uměl jednat, s ním dokázal být za dobře a v podstatě mohl být jeho přítelem. Byl mi v jistém smyslu také vzorem, jakousi autoritou, která je nedoceněná ne z důvodu absence nějakých znalostí, ale z důvodu uvědomování se vlastní hodnoty. Což většina lidí bere jako namyšlenost...
Teď je pryč. Nejen jako člověk, kterého jsem si vážila, ale také jako vedoucí katedry a hlavně můj vedoucí magisterské práce. Jinak řečeno, netuším, u koho teď tu práci budu psát (polonistika je opravu malý obor...)
Přesně proto, si nikdy nedávám předsevzetí. Protože je tak nějak pravidlem, že moje smůla mi zničí jakékoli předsevzetí, ještě než ho stihnu začít vymýšlet.
Jen doufám, že u mě heslo "Jak na Nový rok, tak po celý rok" nebude platit...

 


Komentáře

1 Rowan Rowan | Web | 2. ledna 2010 v 1:06 | Reagovat

Držím palce do toho nového roku, aby... Vlastně ani nevím, co aby. Aby byl lepší, šťastnější, úspěšnější? Nebo možná spíš, aby ti vyšel, stejně jako následující roky po roce 2010.

Tvého profesora je mi líto (a  to ne jen kvůli práci). Bohužel ale lidé přicházejí a odcházejí a nelze tomu zabránit. Někdy by ale mohli odejít později (mě zemřela profesorka na základce, což je teda ústav nesrovnatelný, ale taky to nebyla příjemná zkušenost).

Mrzí mě, že boj se vším kolem sebe a sama se sebou jsi prohrála a skončila jsi na psychiatrii. Mě se to ještě nepovedlo, ačkoliv doktorka na mě nedávno koukala stylem, že by mě tam nejradši taky poslala. Na druhou stranu se snažím razit teorii, že od čeho by tu jinak psychiatři a jim podobní byli, než k pomoci nám, kteří holt už na svých bedrech další váhu neuneseme? :)

P.S. Připomínáš mi jednu ztracenou kamarádku a spoluvrbu, kterou jsem ještě před rokem měla, ale nějak se mi ztratila ve vlnách internetu :( Zajímalo by mě, kam se zatoulala:( Ale to už mířím jinam...

2 onni onni | Web | 2. ledna 2010 v 12:10 | Reagovat

[1]: s tou psychiatrii jsme mohla skoncit jeste hur, protoze me chteli zavrit nekam do Kromerize na 3 mesice.. ale mela jsme stesti v nestesti, prootze na te ambulantnii psychiatrii dela moje sestrenice, ktera se mi snazila pomoct a vlastne pomohla a ot hodne.. uz jen proto, ze jsem tu pomoc z jeji strany brala jinak, nez od normalnich doktoru, protoze jsem vedela, ze mi vazne chce pomoct.. ted uz je to vlastne v pohode, nebo je to alespon nesrovnatelne lepsi nez to bylo na jare, takze si vlastne ani nemam na co stezovat..

Ano, lide prichazeji a odchazeji, jen mam pocit, ze to odchazeni se nejak semlelo moc naraz.. ale jak rikam, je to i tim, ze proste starnu, uz nejsem pubertak a budu si asi muset zvyknout, ze na ty pohrby budu chodit casteji..

3 Babsi † Babsi † | E-mail | Web | 2. ledna 2010 v 13:29 | Reagovat

Je zvláštní, že v to doufá tak hrozně moc lidí... "Snad u mě neplatí jak na Nový rok tak po celý rok"... Většinou to tak ale platí. Částečně... :D

4 Huntmaster Huntmaster | 2. ledna 2010 v 13:52 | Reagovat

Je mi to líto, je toho tak málo, co může člověk sám ovlivnit a to co může leckdy nehraje vlastně žádnou roli.
Bohužel můžu jen přát, aby jsi v příštích letech našla to, co všechny tyhle smutky přebije.

5 Anča Anča | Web | 2. ledna 2010 v 18:46 | Reagovat

Já jsem svůj loňský rok měla přesně naopak. Naštěstí jsem svůj boj vyhrála  a jen tak tak na psychiatrii neskončila. Dodnes jsem vlastně nepoděkovala zejména dvěma lidem, díky kterým jsem se z toho dostala. Těmi lidmi jsou má nynější nejlepší kamarádka a paní psycholožka... Vlastně ještě jiným, ano, tohle byl můj prozatím nejlepší rok života. Jinak pana profesora je mi líto, dle tvého popisu byl asi takovým, na kterého se nezapomíná a vzpomínáme na něj do smrti. A doufám, že letošní rok pro tebe bude mnohem lepším po všech stránkách.

6 onni onni | Web | 2. ledna 2010 v 19:30 | Reagovat

[3]: no, ona to byla spis jen takova hlaska na konec. Protoze ja si vlastne ani nikdy nepamatuju, jak ten Novy rok vypada.. kdyby to melo tak platit, tak jeste pred par lety bych mivala kazdy den kocovinu :D

[4]: ja sice hodne casto rikam, ze jaky si to clovek udela, takovy to ma.. a je to samozrejme pravda.. ale smrt proste clovek neovlivni, at uz dela co dela.. a treba mi vyjde zkouskove dobre a bude uz konecne poradny snih a zas bude lip :)

[5]: no, ja vlastne neskoncila na psychiatrii doslova, tedy ze jsem tam nebyla zavrena... ale zacala jsem tam pobyvat casto, uz jen proto, ze jsem tam chodila za sestrenici psychiatrickou a taky na injekce.. ale vlastne to co mi nejvic pomohlo bylo taky nekde jinde.. a nebylo to poprve.. nebyl Alkeantres tak jsem uz nekde pod vlakem nejmin 10x :D
No a profesor.. co k tomu rict.. je to soucast zivota.. jen to mohlo prijit v dobe kdy jsem uz mela napsanou tu magisterku, apson bych si tolik nerikala, ze jsem smolar..

7 Elysia Elysia | Web | 4. ledna 2010 v 11:41 | Reagovat

[6]: v clanku to znelo hur, jsem rada ze si te tam nenechali a ze mas o koho se oprit v nejhorsich chvilich:) a verim tomu, ze ty to zvladnes i tento rok smula nesmula:)

8 onni onni | Web | 4. ledna 2010 v 13:35 | Reagovat

[7]: nj, mam asi sklony dramatizovat :D
ajo, snad bude lip.. sem si vykladala tarot na rok a kdyz to beru s velkym nadhledem, tak v srpnu se zamiluju, v rijdu otehotnim a v listopadu se budu vdavat :D

9 Elysia Elysia | Web | 5. ledna 2010 v 15:02 | Reagovat

[8]: :D to mas teda pekny vyhlidky:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama