"Nikdo tě nemá rád" aneb "ach, ten internet" zas a znova

17. února 2010 v 12:47 | onni
Když jsem asi před těmi čtyřmi lety začala, jak se to říká, prudit na internetu, pruzení to v podstatě opravdu bylo. První setkání s tím, jaký je názor na gotiku a gothy v dnešní době mělo ale místo dřív. Bylo to na xchatu, kdy ještě existovala místnost EBM, Industrial, Goth a já jsem tam jednou probírala kapelu HIM. Na to mi bylo dosti nemilým způsobem řečeno, že o gotice nic nevím. Když jsem následně začala vypisovat gothické kapely, které poslouchám (samozřejmě v té době to byly ještě ty nejvíc známé), dotyčným padla čelist. Jinak řečeno, už v té době existoval pokřivený názor na gotiku, existovali zloghotycy a plno dalších zhovadilostí. Jen já, která žila "daleko od civilizace", jsem to nevěděla. A tak když později přišly dokonce na mně, pro kterou byla v gotice hudba na prvním místě prostě odjakživa, narážky na to, že jsem pozérka, začalo mi to všechno připadat divné. Vždycky jsem říkala těm lidem, o co vám jde, vždyť gotika je o hudbě, proč do ní cpete věci, které tam nepatří a dokonce je přisuzujete mě? Samozřejmě jsem měla brzy prozřet a jízda začala…
Inu, už tehdy jsem se měla od koho učit. Boj za "trů" gotiku začal uždávno přede mnou, byl dokonce o hodně pokrytečtější a víc stereotypní, a nebyla jsem to já, kdo kvůli tomu prudil všechny kolem. Ale tehdy podobné věci probíhaly jen jaksi v rámci chatů a podobných věcí. Až já jsem tenhle "boj" dostala dál - tedy na blogy a pak na velké weby. A nepopírám, že první blog, kde to začalo, se rozjel zrovna pozitivně. Protože tehdy ještě o nic nešlo. S pár lidma jsme si prostě dělali srandu z jedné přiblblé metalistky, která měla blog a na tom blogu měla pitomosti o gotice. Ale pak přišla Judytha, Issabellkaa, Darwie a podobní, a dál už to každý zná. A právě už v té době byly jedny z typických reakcí formulované stylem "furt musíš prudit a nikdo tě nemá rád". Ano - nikdo mě nemá rád. Vedle klasické "řekni debilovi, že je debil, a on ti řekne, že jsi debil ty", která se samozřejmě bez výchylek dlouho drží na prvním místě, je to opravdu nejčastější reakce lidí na netu (i v reálu). Takové reakce jsem slychávala od puberťáku dost často, párkrát dokonce i od lidí starších, kteří pak sami chodili na blog můj, načež jsem zpravidla zjistila, že to jsou lidé které znám osobně, a kteří jsou vůči mě zaujatí. No, samozřejmě k tomu měli důvod, nikdo nemá rád, když se mu říká pravda do očí. Ale o to nešlo. Šlo o to, že za A mě tito lidé vůbec neznali, a za B to byla typický zoufalá reakce, nad kterou prostě člověk nepřemýšlí. Vlastně, taková reakce se stala skoro pravidlem, ať už se diskuse posunuly z blogů na normální weby, a ať už se jednalo o gotiku, nebo diskuse přešla k jinému tématu. V poslední době se to už tak často nestávalo, což je i proto, že jsem své internetové diskuse opravdu omezila. Přesto, nedávno se to po tom, co jsem jistého člověka poslala někam a sáhla mu na jeho bábovičky, tato reakce objevila znovu. Samozřejmě mě vůbec nepřekvapila, ale začala jsem znovu přemýšlet, proč takové reakce vznikají a proč zpravidla v diskusích na internetu. No. Vysvětlení je naprosto jednoduché.
Všichni víme jak na nás internetový svět působí. Občas si to nechceme přiznat, ale dostáváme se do stavu, kdy už podvědomě nevíme co je realita a co virtuální svět, ačkoli si to samozřejmě ani omylem nepřiznáme. Z toho pak vychází množství profilů a de facto virtuálních verzí nás samých, které na netu máme. Libimse.ti, Lide.cz, blogy, Facebook, i obyčejné ICQ. Vše v podstatě vede k tomu, že náš život se v obrovské míře přesouvá na internet, aniž bychom si to vlastně uvědomovali. Když pak mám na blogu obrovskou návštěvnost a u profilů velké množství virtuálních přátel (ačkoli mnohé z nich známe i osobně), začíná to být nejen měřítkem mě samotné, ale také měřítkem, dle kterých posuzuji ostatní lidi. Jinak řečeno, máš v profilu jen pár přátel? Asi tě nikdo nemá rád. V diskusích často nesouhlasíš s většinou, načež se do tebe jiní pustí - asi tě nikdo nemá rád. Bohužel, občas se stává, že to v realitě takhle vážně je. Spíše ale bývá častější, že lidé populární na internetu, v reálném životě populární nejsou. Jenomže, existuje mnoho výjimek. A troufám si říct, že jsem jednou z nich. Kdysi jsem měla tendence, když mi někdo na netu řekl, že mě nikdo nemá rád, se ze všech sil obhajovat, protože mě takové reakce prostě vytáčely. Dnes už je to samozřejmě úplně jiné. Vždycky, když něco podobného o sobě přečtu, řeknu si s ironii, že pod pojmem "nikdo" dotyčný samozřejmě myslí osoby, co mě opravdu znají a na kterých mi záleží, že? Realita je totiž taková, že většina mých přátel co se internetu týče, používají tak maximálně ICQ, v dnešní době už Facebook. Tudíž můžu být pro většinu uživatelů na internetu prezentována jako osoba, která žádné přátelé nemá.
Další věcí je, že jsem samotářka s vyvinutou sociofobíí a sklony od sebe lidi odhánět tak nějak preventivně, takže si v podstatě ani nová silná přátelství nevytvářím. Ale to už je vyloženě můj problém, který je ve mně hluboko zakotvený, ale který v podstatě člověk, jež se snaží udělat si na mně názor s několik útržků, nemá vůbec šanci poznat. A to je právě podstata toho všeho. Vidět mě - ne číst mě. Netvrdím, že jsem mírumilovná bytost. Hádat se umím a když mě něco štve, dávám to najevo. Možná si pak někdo řekne, že vlastně na netu vystupuju jinak než v reálu a že v reálu nemám odvahu říct, co si myslím. No, to by se divil. Tady je ale další základní rozdíl. Vzhledem k tomu, že v reálu se obklopuji lidma, kteří mají něco v hlavě, v podstatě na hádky dochází málokdy. Teď nechci tvrdit, že bych snad v reálu se všemi a ve všem souhlasila. To ani omylem. Ale mám vedle sebe právě lidi, kteří se reakcím a argumentům typu "jsi namyšlená kráva a nikdo tě nemá rád" vyhýbá, proto se v reálu vedou spíše diskuse, a hádky si nechávám na domácí prostředí s moji mamkou, po které jsem cholerismus zdědila.
Proč to všechno ale píšu? Možná proto, aby tenhle článek byl dalším krokem k tomu, aby si někteří lidé uvědomili, že ačkoli je člověk povahově na internetu a v reálu v podstatě stejný, okolní prostředí je úplně jiné. Znovu lidi - internet není reálný život, kdy vám to konečně dojde? Je třeba umět rozlišovat mezi tím, jak se člověk chová ve virtuálníma reálnem světě, a jak lide v tom virtuálním a reálnem světě reagují na něj. Kdybych to řekla divoce, kde vůbec lidé berou tu drzost říct někomu na netu, že ho nikdo nemá rád, když v podstatě ani žádné jeho kamarády nezná? Naštěstí ve většině případu se takové reakci jen pousměju. Proč taky ne? Mám se snad jak blbec pořád obhajovat a snažit se všem vtlouct do hlavy, že mám kolem sebe milující rodinu a přátelé, na které se můžu spolehnout? Za A by to nemělo smysl, a za B v podstatě to ani není věc toho dotyčného. Nevím kolik lidí si vůbec uvědomuje, že právě díky tomuhle přístupu a takovýmto přátelům, dokážu brát to, co na netu dělám, s takovým nadhledem a tím pádem i nedovolovat, aby internet natolik ovlivňoval moje vztahy v reálnem životě. Lidé kolem mě, tedy ti, co mě mají rádi (ano, opravdu takoví lidé existuji, opravdu!), když jim říkám něco ve smyslu tohoto článku, moje rozčilování se ani nechápou. A nedivím se jim, protože já občas taky ne. Nyní jsem ve stadiu, kdy pravidelně nepřispívám k žádným diskusím. Ale těžko říct na jak dlouho. Jeden můj známý, taky bývalý "bojovník za trů gotiku" mi nedávno říkal, jak je rád, že už toho nechal. Přesto si ale našel jiné diskuse, kde v podstatě prudí dál, jen jinak. Jinak řečeno, když má člověk tuhle povahu, je hrozně těžké toho nechat. Ale pokud jde o můj případ, tak dlouho jsem nad tím vším dumala, že od jisté doby už to chápu dokonale a není to jen cholerická povaha, je to něco hlubšího, na což jsem přišla vlastně teprve nedávno, ale to už je úplně jiné téma.
Ale když to tak vezmu, nedělám si iluze, že se tohle někdy změní. Občas nad tím jenom přemýšlím, stejně jako přemýšlím nad spoustou jiných nesmyslných věcí, a ve výsledku o tom občas napíšu článek. Koneckonců, taky mám blog, že. Ale opravdu dle návštěvnosti mého blogu nevyvozuju to, jak moc a kolik lidé vlastně mě má rádo.

A vzhledem k tomu, že mě poslední dny zase silně chytá soul, jedna z mých oblíbených...

 


Komentáře

1 Anča Anča | 18. února 2010 v 16:35 | Reagovat

ani nevím, co k tomu dodat. skvěle napsáno, musím souhlasit. :) internet není reálný život.  pokud by byl, měla bych dle facebooku kolem 240-ti přátel, což vážně nemám... přítel a známý je něco jiného, jenže to holt facebook nerozlišuje... ale to je jedno :) reakce "nikde tě nemá rád" je vážně ubohá. jak píšeš, jak to ten dotyčný může vědět, když žádné tvé přátele nezná ? nebo jak o člověku může někdo udělat nějaký závěr pouze na základě jeho profilu (toho, co píše na blog apod.) ? to přeci o člověku neříká, jestli je hodný, zlý, ostatní ho mají nebo nemají rádi, zdali je chytrý atd...

2 onni onni | Web | 18. února 2010 v 17:19 | Reagovat

[1]: tak z pouheho profilu ci jednoho shlednuti blogu to opravdu poznat nejde.. jenomze ja mluvim i o vztazich, ktere na tom internetu vznikaji.. jiste, rika se ze cloveka na internetu vlastne nemuzes poznat.. ale na druhou stranu, vzhledem k tomu, ze lide jsou hodne schematicti a vetsina dost previdatelna, pokud mas dost dobre pozorovaci schopnosti, jses schopna si o tom cloveku udelat obrazek, ktery se pak v realu az tak moc nelisi.. jenomze, tohle umi jen par lidi, zbytek si MYSLI, ze to umi a na zaklade toho pak jednaji.. to je prave ten problem... neuvedomuji si, jak zoufale ci k smichu jejich reakce jsou, mozna i proto, ze nad nimi nepremysli, pac si ve vysledku dost protireci, coz zpusobuje taky prilisna vztahovacnost michajicic se se snahou podat reakci zakladajici se na klidnem postoji.. jako treba kdyz ve dvou vetach vedle sebe dotycny napise, ze jsi chytra a pohodva a namyslena krava, nebo ze te nikdo nema rada a ze dotycny te rad ma zaroven (to se mi prave stalo naposledy) :D:D
No ale jak rikam, cekat ze se tohle zmeni je stejna pitomost jako cekat, ze lidi zacnou premyslet, ono to totiz souvisi jedno s druhym :) :D

3 Elysia Elysia | Web | 18. února 2010 v 21:24 | Reagovat

jak vystizne:) problem je v tom, ze vetsina lidi nepouziva mozek na to k cemu nam byl sveren a sice k mysleni...kdyz se dostanes do potycky s pubertackou (nebo spis este ditetem, ktere si o sobe mysli buhvijak jak neni dospele) je to o nervy, ale rikas si, treba povyroste a dostane rozum, o to horsi to ale je, kdyz se do takove vymeny nazoru dostanes s clovekem kterej, ackoli uz je davno za hranici dospelosti, se chova stejne jako ta pubertalni 11ti leta holcicka, pak uz si rikas, ze asi neco neni v poradku...holt debilovi nevysvetlis, ze je debil:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama