Březen 2010

Jaro a Velikonoce

24. března 2010 v 14:27 | onni
V sobotu začalo astronomické jaro, o víkendu se mění čas na letní, když se venku procházím, pozoruju pupeny jak se postupně rozvíjejí a sněženky bělejí na zahrádkách. A za dva týdny jsou tady Velikonoce. Podobně jako je to u Vánoc, většina lidí se těší spíš na volné dny (zejména školáci), případně na setkání s rodinami. Méně lidí se pak těší na velikonoční pondělí (zejména ženské pohlaví).
A samozřejmě, opět se objevuje spousta článků na toto téma, často související s narážkou na oslavy jara vs. oslavy smrti. A tak jeden článek na blogu Rowan, včetně diskuse pod ním, mě tak nějak nakoply napsat i něco sem.
Není nic nečekaného na tom, že lidé, kteří nechrlí zrovna pozitivním vztahem k věcem spojeným s křesťanstvím (a nejen oni), budou vidět ve Velikonocích symboly jako je smrt, bolest, utrpení, pláč, ukřižování, následné zmrtvýchvstání, a celkově tyto symboly odebírat spíše negativně. Není se co divit. Křesťanství jako takové si občas opravdu dává záležet na tom, aby smrt Krista prezentovala jako něco, co je hodno oslavy. Ve skutečnosti to tak ale není. Podstata je totiž v samotném smyslu smrti jako synonyma pro nový začátek.
Bohužel, setkala jsem se totiž spíše s lidma, kteří svůj negativní postoj k Velikonocům beru vždycky z toho samého - z delšího či kratšího pozorování Církve s odstupem, nikoli s přímým kontaktem. A pokud už ten kontakt byl, většinou právě narazili na nepříliš úctyhodné vyjádření. Jinak řečeno, narazili na pitomce. Protože i mezi knězi je takových pitomců spousta, já s tím mám i osobní zkušenost. A upřímně, dost nerada chodím do kostela u nás ve městě, protože nejen lidé, co tam chodí jsou omezení, ale i někteří kněží jsou dost nesympatičtí a občas se během mše v duchu rozčiluju. O katastrofě v podání hry na varhany už ani nemluvě, ale to nesouvisí s křesťanstvím, ale mýma citlivýma hudebníma buňkama.
Proto tyto stereotypní, schématické a vlastně vycházející se špatné zkušenosti názory, bych chtěla napsat něco o tom, jak vlastně ta oslava Velikonoc vypadá. Samozřejmě předchází Velký půst, který podobně jako Advent má být přípravou na velkou událost. Nemělo by se pořádat velké oslavy, nijak zvlášť pít, člověk by se měl taky zřeknout nějaké té dobroty. Není to ale žádné nucení. Správný křesťan by tohle měl dělat sám od sebe, ovšem správných křesťanů v ČR moc není (ani já se mezi ně nepočítám). Chci ale rovnou přejít přímo k hlavním velkým dnům. Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota a Velikonoční neděle.

http://pohlazeniduse.info/images/krasne-velikonoce.jpg

I hate you all woe aneb Gotyc je upa zupa!

22. března 2010 v 1:53 | onni |  Kraviny
V podstatě by tohle mělo patřit do rubriky Nostalgie. Ale není to minulost až natolik vzdálená a hlavně i ne zas tolik známá...

Psal se rok 2007. Války za trů gotyku byly v plném proudu, náš svět se topil v bolesti místo lásky, kde mezi sebou válčili ti, jež znáti se ani nemeli...

No a v tom prostě najednou pár lidem odjebalo a vznikl dá se říct první parodický zloblog a já dnes koukám, že on pořád existuje - WWW.IHATEYOUALLWOE.BLOG.CZ. A ještě víc čumím, že se na něm jednou za čas objevují pohoršené komentáře...Což by měla být vlastně sranda, ale dokazuje to jen fakt, že gotika pořád není v lepším stavu.. Ale já se už dávno smířila s tím, že to lepší nebude...

Každopádně, dnes jsem dostala opravdu šílený záchvat smíchu. Některé věci jsou vážně perly, jako třeba již kultovní poštovní punk, stanismus, 'hystorie židlí' (samozřejmě kultovní jen pro zasvěcené) nebo třeba toto:

"Gotyka je hlavně o oblečení a líčení, je hlavní mít kůl image takovou temnou a tak (správně se to říká dark, ale nevím z jakého jazyka to je). Jo a je dobré mít doma hodně černých tužek na voči jo, protože kdyby vám náhodou nějaká došla tak ať máte hned náhradní. Jo a černý lak taky. NO on může být i růžový ale to už není tak goth to je spíš emo i když emo je skoro to samé jako gotika. No ale hlavně co se oblečení týče tak musí být černé, takové temné a tajemné a hlavně musíte mít pižamo s batmanem, protože ten sic euž není tak in, ale kůl je pořád, on je gotyc. Tohle pyžamo se dá koupit na www.66666666.cz mají tam těch pižam hodně ale jsou dost drahé ale tak naši jsou prachatí oni mi jcih naoupili hodně. musí protože vždycky vyhrožuju že se zabiju když mi to nekoupí. Kdyžtak to zkuste taky tak no. takže to byl článek o oblečení no"

Vzhledem k tomu, že podobných věci lze najít dnes už hodně a že tento druh "humoru" provozuje kdekdo, pro mnohé to zajisté už vtipné nebude... Ale ja jsem se dnes málem svíjela na podlaze a zároveň i trošku zavzpomínala.
Tak Temwoe! :D


"Pre-jarní" startování

10. března 2010 v 12:41 | onni |  Každodennost
Po chvilkovém závanu jara je zima opět zpět. Ne žebych to pořád říkala a ne žebych byla asi jediná, kdo nebyl tak naivní žeby si myslel, že v únoru už bude jaro a samozřejmě mě serou lidi, co si stěžuji na sníh v zimě, ale co nadělám.
Každopádně, březen začal, a ať už je počasí jakékoli, moje tělo dobře cítí, že se blíží jaro. I když byla zima po dlouhá léta mým oblíbeným ročním obdobím, v poslední době se to změnilo a dlouhá zima i na mně působí nepříjemně (i když samozřejmě, letos se o dlouhé zimě nedá ani mluvit). Jaro samo sebou ještě jen tak nepříjde, počítám že ještě na moje narozeniny bude u nás v horách sníh, ale každopádně se začátkem března jsem se pomalu ale jistě začala budit ze zimního spánku. Dokonce jsem začala chodit mezi lidi, setkávat se se starýma známýma, pít pivo aniž bych po čtyřech půllitrech upadala do letargie. Když se procházím venku, musím přivírat oční víčka, protože slunce začíná být výš a výš a mně z toho po zimě bolí oči. V noci jde konečně zase vidět hvězdy, a tak jsem shlédla Spiku a Saturn, a dokonce už vylézá i Vega.
Momentálně mám před sebou perspektivu několika docela zajímavých měsíců. Na jednu stranu se už snad konečně něco hnulo s diplomkou, na druhou stranu i v osobním životě se toho bude dít. V dubnu mně čekají moje 24. narozeniny (jak já si občas připadám stará :D), pak jedu do Lužického Srbská, opět do Prahy na prvního máje, kde se opět projdem kolem stánků ODS, vyjedeme na Petřín, prohlédnem Cimrmanovo muzeum a pak hurá na lodičky! (snad bude počasí), no a pak nejspíš ještě menší výlet do polského Zakopaneho. Dále mám před sebou vlastně poslední zkouskově, a jak nad tim tak premýšlím, nemám letos žádnou zkoušku ani test, jenom samé eseje. Holt, tak to bývá, když studujete poslední ročník. A co bude pak? Již podruhé měsíc v Bulharsku. Všechno to mi připomíná, že musím začít někde shánět peníze, protože můj momentálně nastartovaný život mě asi bude taky něco stát. Ale co, peníze dycky nějaké byly :)
Opět nechci nic zakřiknout, ale snad se něco neposere. Ale zatím mám štěstí, vyhrála jsem na Aukru tři nové-staré vinyly, v tom Arethu Franklin a Thriller, tak se budu radovat aspoň z toho :)


Fugees

2. března 2010 v 10:54 | onni |  Hudba
Ale ne, nestává se ze mně zničeho nic obdivovatel hip hopu, jako někteří mojí známí. I když mi ta hudba nevadí a nějaký Run DMC nebo Public Enemy se mi v uších občas mihnou, zas tak úžasný mi tento styl nepříjde. Navíc, člověk nemusí být moc velký hudební znalec aby poznal rozdíl mezi oldschool hip hopem, hopem 90. let, případně tím úplně moderním, který už má k hip hopu blízko asi tolik co Amesoeurs k post-punku. Každopádně, Fugees nejsou žádný UG, tato kapela se poměrtně časot objevovala v Esu, snad každý zná jejich známou předělávku a jména jako Wyclef Jean nebo Lauryl Hill prostě taky lidem nejsou zrovna cizí. Jina řečeno, ne, nezačala jsem teď najednou poslouchat hip hopovou hudbu, protože Fugees znám už hodně dlouho.

Kapela nabyla na největší popularitě právě v 90. letech, kombinací hip hopu a soulu a samozřejmě ještě jiných žánrů. Mají na kontě 3 studiová alba, včetně asi nejznámějšího Score s hitami jako Killing me Softly nebo Ready or Not. Po roce 1997 se každý ze tří členu dáli na sólovou dráhu.

alba:

Blunted on Reality (1994)

The Score (1996)

Bootled Versions (1996)





album Score ke stažení zde - www.megaupload.com/?d=i0yz5xip