Autumn Forever? Never!

6. října 2010 v 17:41 | onni
"Here comes the dawn of a new day
Comes without a light, it's grey
Grey as yesterday
The frozen ground keeps sleeping
Under my feet
Everything feels cold
It's my inner fear

Could you save me"

(To/Die/For - Autumn Forever)

Když jsem si nedávno říkala, že bych třeba taky mohla napsat jednou nějaký ten článek na téma týdne, zrovna dnes sem si to připomněla a zrovna dneska je to téma "Podzim". Prvně mě napadlo, že někomu prostě došly nápady, nebo se chtěl vyhnout podobným reakcím, jaké byly na téma minulé. Ale tak co, řekla jsem si, sem s tím pseudopoetickým článkem!
No jasně, mohla bych tady zmiňovat milióny protipólu týkajících se právě krás a nesnází období podzimu, ale proč vlastně? To je jako psát o tom, že na jaře začíná všechno kvést, ale všude je bláto z mizejícího sněhu, v létě se dá opalovat a jezdit k moři, ale člověk stejně pořád nadává jak je mu vedro, v zimě je krásný sníh a Vánoce a lyžování, ale člověk stejně zase pro změnu celou dobu nadává na to, jak je mu kosa. Tak proč opakovat pořád to samé?

Moje sestřenice psychiatrička vždycky říká, že podzim je doba, kdy se výrazně zvětšuje počet pacientů na jejím oddělení v nemocnici.
Když jsem za ní nedávno v té nemocnici byla a viděla, jak se nějaká malá holka loučí se svou mamkou, která ani nechtěla vylézt z pokoje na chodbu, nějak jsem se sama sebe zeptala - kdo tohleto ksakru vymyslel?
Pokud se zrovna nezadaří jako dneska, kdy je opravdu hezky, slunečno a k večeru již taková příjemná zima, kdy by člověk nejraději špacíroval po lese a držel za ruku nějakou jemu blízkou osobu, je fakt, že podzim je hlavně ve znamení uvolnění, únavy a v podstatě nezájmu o cokoli. Jistě, jsou lidé, co podzim vyloženě milují. Moje teta na příklad nebývá šťastnější než v době, kdy si jen tak sedí doma, venku je zamračeno, tmavo a prší. No jo, ale to jen v případě, že vážně sedí doma.

Nejvtipnější na tom všem je ale to, že je to vlastně normální. Stejně tak jako se celá příroda řídí čtyřma ročníma dobama, i my to musíme dělat. Jinak už to nejde. A když se člověk tak zamyslí, náš rok končí přibližně v době, kdy končí i podzim samotný. Pak se tedy není čemu divit, že právě na podzim tak nějak všechno umírá, někdy bohužel i doslova.

Ano, podzim je doba sebevrahů. Takhle nějak si to ta naše příroda na nás vymyslela. Nejspíš k tomu měla důvod. A já ho raději ani nechci znát.

Ale tak dobře. Nejsem žádný negativista. Jen jsem dnes prostě naštvaná (což také souvisí s podzimem, jelikož kolem nás pořád jezdí traktory, co svážejí úrodu z polí a náš blbý pes je z toho na větvi, takže nám pořád utíká a my ho pak po celém okolí chytáme a zrovna dnes jsem to dělala dokonce v botách na podpatcích).

Takže, co mám na podzimu ráda? Mám ráda "vůni" vlhké půdy a shnilého listí. Mám ráda to, když sedím sama doma, oblečená v teplácích a svetru, ležím na gauči pod dekou a k tomu všemu mě lehce hřejí plameny z krbu (který na podzim opravdu zatím hřeje jen lehce, než začne pořádná kosa, můj otec se mírně zblázní a celou zimu máme v obýváku 35°C). Mám ráda, když si na sebe můžu konečně vzít oblečení, které zakrývá nedostatky mého těla a přitom na sobě nemusím mít čtyři kabáty a patery rukavice (teď kecám, protože mi v zimě bývá zima opravdu málokdy). Mám ráda druh světla, které vytváří Slunce právě jen v tom konkrétním úhlu, který mívá na podzim. Mám ráda pití horkého ovocného nebo bylinkového čaje s medem, na který mívám na podzim tak často chuť. Mám ráda podzimní studený vzduch který "smrdí sněhem". Ano, to je ten důvod proč mám podzim ráda. Protože mi připomíná, že už konečně přijde zima.

To/Die/For - Autumn Forever


(PS: Původně tady mělo být Autumn Aurora od Drudkh, ale nebudeme to to s tím podzimním depkařením přehánět, ne?:))
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama