Konec starého, začátek nového... (aneb lepší titul mě nenapadl)

13. října 2010 v 13:02 | onni
Hřbitov? Panebože! To je snad ještě pitomější než ten Podzim… řekla jsem si, když jsem zjistila další "téma týdne". To zas bude plno "originálních" článku o tom, jak všichni rádi chodí na hřbitovy se uklidňovat, dumat nad kdečím, procházet se uličkami, obdivovat náhrobky a kdovíco. Pak také vznikne horda článku více či méně kritizující z jedné strany důchodce (kteří jsou přece v důchodu, tak proč by na tom hřbitově nemohly sedět kdy se jim zachce?), na straně druhé pak gothy, pseudogotyky, metly a podobné skupiny, které mají tendence si říkat, jak jsou strašně jiní a šílení, a běhání po hřbitovech jim v tom prospěšně napomáhá. K tomuhle se snad ani nemá cenu vyjadřovat a psát dlouhosálý článek na toto téma mi přijde prostě směšné.

Image00255

Jak člověk nejlíp pozná, že stárne? Když se kolem něj všichni vdávají, žení a rodí děti? Ne. Když kolem něj začíná umírat čím dál tím víc lidí. Za poslední rok odešel Michael Jackson či Ladislav Smoljak. Za poslední rok jsem byla na čtyřech pohřbech (byla bych na pěti, kdybych neměla zkoušky). Když zemřel před měsícem celé mé rodině blízky člověk ve svých teprve 37 letech, najednou jsem si uvědomila, že tohle může jednou klidně potkat i mě. I každého z nás. Najednou budete svému malému dítěti muset říct, že svého tatínka už neuvidí. Letošní dušičky se bude zapalovat o několik svíček víc než loni. Upřímně řečeno, v této situaci se hřbitovům raději vyhýbám.
Jistě, hřbitov může na lidi působit jakkoli. Může bez problému člověka uklidňovat, navozovat atmosféru k nejrůznějším věcem a člověk nemusí být zrovna typ osobnosti, co rád hledá krásu temnoty tam, kde ji jiní nevidí. Takové hřbitovy už prostě jsou, kór ty starší.
Jistě, smrt je součástí života a častěji představuje spíše nový začátek, než konec. Ale jakmile si uvědomíte, že se na hřbitovech nachází pořád čím dál tím víc lidí, které jste milovali, ten hřbitov vás už uklidňovat nebude…
Image00274

Ale jistě, i já jsem několikrát na nějakém tom hřbitově byla jen tak. Dokonce bych někde v kompu našla pár fotek sebe samé u nějaké té hrobky v neogotickém stylu, které ale mají být spíše parodické. Ale co si budeme něco nalhávat, ten kdo byl alespoň jednou například na Olšanských hřbitovech v Praze musí říct, že je to naprosto neskutečně kouzelné místo. A co třeba Vyšehrad? A kdo byl například na Pere Lachaise? Kdo zná film Doors, jistě si vzpomene na závěrečnou scénu, kdy kamery projíždí náhrobky a zastaví se u hrobu Jima Morrisona. Když jsem ten film viděla poprvé já, moje touha navštívit Pere Lachaise byla neukojitelná. Bohužel, z dávné honosné mohyly už tam toho dnes moc nezůstalo…

Image00267

Před letošníma prázdninami jsem se byla podívat na jeden hřbitov, kde jsem chodívala s jistou osobou nějakých 6 let tomu. Byla tam část za plotem, kde byly staré židovské náhrobky v opravdu dezolátním stavu. Byl tam také strom. Starý, černý, seschlý, možná i lehce vyhořelý. Když jsem tam v tom červnu byla - ten strom byl plný krásně čerstvě zelených listí. A staré náhrobky upravené a obrostlé břečťanem. Ani nevím proč, ale nějak mě to v tu chvíli učinilo šťastnou. Ten strom i ta část hřbitova byla jakýmsi symbolem mého starého života. Života seschlého a poničeného. A ten život už je (snad) naštěstí pryč.

A přesně tohle hřbitov představuje. Konec něčeho starého a začátek něčeho nového.

(U hrobu Fryderyka Chopina bylo snad nejvíc květin. A často v bílo-červené kombinaci.)
Image00299

Image00287

Více mých fotek z Pere Lachaise ZDE.

A skladba musí být také, samozřejmě. A nic se k tomuto tématu nehodí asi víc než toto (No, možná tak ještě hit Hrobař:D):


(téma týdne)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama