Dospělost vs. Výjimečnost. Plus něco málo o fríkůlsockách...

7. listopadu 2010 v 21:52 | onni
Mám před sebou hned několik motivů - výjimečnost, rebelie, protest proti systemu... a dospělost. Střetává se dospělost s výjimečností?
Nevím jestli to ještě někdy někoho napadlo, nebo o takovým věcech přemýšlím jenom já. A možná že napadlo, nebo spíše určitě, ale s moc velkým počtem lidí jsem to zatím neřešila.
V dnešní době, stejně jako v jakékoli jiné době, se lidé dají v podstatě rozdělit do dvou skupin. Na ty co jdou s davem a na ty co jdou proti davu. No ano, na první pohled hrozně jednoduché. Jenomže, ono to jednoduché vůbec není. A nedá se to zjednodušit ani tím, když si člověk uvědomí, že ti "protidavoví" jsou vlastně pořád stejný dav. Jenomže to si málokterý "protidavový" člověk přizná.
Nejspíše jdou takové věci poznat už v dětství, nejvíc se to pak rozjede v pubertě. Prostě klasická rebelie, která některým zůstane, v některých jenom na chvíli usne, aby se probudila dejme tomu za 20 let (což má občas dost zajímavé následky), u některých vymizí úplně a u některých zůstane, ale změní svojí podobu, občas i na takovou, kterou nejde úplně vidět a která je nenásilná a neškodná.
Mě osobně nejvíce fascinuje ta skupina lidí, u kterých zůstává podoba rebelie v podstatě od puberty nezměněná. Glady akorát vystřídaly conversky, černé vlasy vystřídaly červené, nemotorně namalované černé linky se zase změnily na více důkladnější oční stínování. Skoro každý člověk se v průběhu let mění. Nebo spíš někam vyvíjí. Dle mého je to období hlavně nějak od konce puberty do začátku dospělosti. Většina lidí totiž jednou dospěje. A není na tom nic špatného.

Ovšem, najdou se i takoví, co si i ve svém docela pokročilém věku budou nadále myslet, že stát se klasicky dospělým je degraduje na jistou úroveň konzumně smýšlejícího jedince, jenž tráví volné večery koukáním na zprávy na Tv Nova. Jistě, ono život plný účtu a složenek, neumyté hordy nádobí, bolavých nohou od běhání po nákupech kdy v jedné ruce člověk drží tři nákupní tašky a v druhé tři potomky, není zrovna idylický. Jenomže, nikdy nikdo netvrdil, že život je pohádka. Alespoň ne pro všechny a ne vždycky.

Pro jistou skupinu lidí, kteří jsou jen jiným druhem davu, je ale představa takového života natolik děsivá, že se ji budou bránit zuby nehty a za každou cenu ze sebe dělat totální opak. Jinak řečeno, bude ze sebe dělat socku. Tady se už dostávám k jádru tématu, o kterém v poslední době dost přemýšlím. Není to nějaká móda poslední doby, ono chuť nabrat ve večerce tunu levného chlastu a jít se zrýt někam na lavičku - tohle udělal alespoň jednou asi každý. Ovšem dělat to pravidelně a ještě se díky tomu cítit frí a kůl, a hlavně co nejméně dospěle - to už je dle mého věc jiná.

Simply Elegant - Meredith Haley Sonson

Simply Special

Osobně v podstatě nic proti takovým skupinám nemám. Ať už jsou to novodobí hipící, punkeři, pseudoumělci a kdovíjaké osoby hrající si na intelektuály, je to v podstatě jejich věc. Jenomže, chodit si po ulici, v hadrech zásadně nakoupených v sekáčích, svým vzhledem křičet na všechny strany jak strašlivě jsem výjimečný a nejlíp od rána do večera strašlivě nadávat na politiku a systém, když vás pak doma čeká teplá večeře, ba dokonce ještě udělana rodičem - to umí každý. Většina těch lidí, co si sedne někde na zem na náměstí a snaží se všemi možnými způsoby, ať už jen nevinným popíjením Kofoly s rumem namíchané v dvoulitrové petflašce, nebo i nějakými transparenty, mermomocí dát všem kolem najevo, jak strašlivě s něčím nesouhlasí, má doma úplně normální postel a taky pravidelné kapesné od rodičů.

Mám dvě kamarádky. Jsou v podstatě takový opak. Jedna má to štěstí, že je odmalička zvyklá na luxus a zvyklá na to, že má co chce. Nejspíše nikdy nezažila, že by si nemohla dovolit úplně obyčejné věci. Může si dovolit nosit drahé a značkové oblečení, protože prostě může. Přesto všechno nemám pocit, že by se tím, jak si žije, nějak stavěla nad ostatní. Užívá si života, užívá si těch materiálních věcí, které jí í jejím blízkým dokážou udělat radost, a jen idiot by ji zkoušel narvat do hlavy to, že prostě tolik utrácet nesmí, protože… třeba v Africe umírají děti hladem.
Na druhé straně je pak kámoška, která má bohužel tu smůlu, že má dítě s totálním kreténem, který ji na něj skoro nic nepřispívá, navíc nemá práci, bydlí u matky a nějak se z toho nedokáže vyhrabat. Ona nakupuje oblečení v sekáčí, protože prostě nemá moc na výběr. Takový člověk by měl vylézt na náměstí s transparentem a řvát "fuck the system". Ale nedělá to. Protože i taková věc je pro ní v podstatě luxus.
I tohle je dospělost.

Obě tyhle holky jsou úžasné osobnosti, v lecčems výjimečné a zajímavé. S oběma je často obrovská sranda. A kdybyste je někdy postavili vedle sebe a koukali na ně z dálky, tak nejspíš ani nepoznáte, která z nich je ta co má štěstí a která ta, co má smůlu.
Jenomže žijeme v ČR. Ve státě, kde si každý všechno závidí, ale ani za nic na světě si to nepřizná. Ten méně materiálně obdařený bude prostě vždycky tomu více obdařenému jeho štěstí vyčítat a snažit se mu vštěpit do hlavy, že takhle proste ne, ne, ne a ty, ty, ty. A že za tu šíleně drahou kabelku by se dalo pořídit kdovíco. Díky cílené hře na socku si daný člověk bude připadat, že dělá něco pro méně šťastné, a přitom pravda je někde jinde. Lidstvo odjakživa bylo vytvořeno tak, že jeden měl méně a druhý víc. Nikdy to jinak nebude. Občas se najde člověk, který se to snaží změnit a občas se mu něco málo povede. To ho šlechtí. Ale ty pseudosocky na náměstí, co nadávají na systém, ty jsou tak maximálně k smíchu. Ti neví o reálném životě vůbec nic. A takoví lidé nejspíš nedospějí. Ale také se nevyvíjejí.

Protože o tom to je. Opravdu výjimečný člověk se nebojí toho, co od života dostal. Nebojí se využít materiálních východ, když je má před sebou. Nebude si pořád jenom stěžovat na to, jak je všechno kolem něj hrozné a trávit život tím, že se každý víkend někde s partou dalších rádoby frí kůl socek ožere na ulici. Výjimečný člověk není ten, co musí svou výjimečnost pořád všem všude kolem sebe všem cpát a mermomocí jí nejrůznějšími způsoby dávat všem na obdiv.
Každý jednou dospěje. Někdo má to štěstí, že v srdci zůstane věčným dítětem, někdo ale zase zůstane věčným puberťákem.
Opravdu výjimečný člověk se dospět nebojí. A také že jednoho dne dospěje. Protože ví, že může mít v sobě duši dítěte a přesto se oblékat a chovat jako dáma/gentleman. Protože ví, že svou výjimečnost má v sobě samotném a nemusí ji v davu nijak dávat najevo. Z rebelie jednoho dne vyroste a přesto ji bude mít dál v sobě.

(téma týdne)
 


Komentáře

1 Tabitha ren Moore Tabitha ren Moore | Web | 7. listopadu 2010 v 22:03 | Reagovat

Tak bacha já v sekáči nakupuju a na ničem z toho by to člověk nepoznal! (většina z toho je dokonce H&M) Ale jinak pěkný článek.Vyčerpávající ,ale konečně něco říkající....

2 onni onni | Web | 7. listopadu 2010 v 22:07 | Reagovat

[1]: tak samozrejme, v dnesni dobe je uz honde sekacu, kde se provada znackova moda, je to hlavne ve vetsich mestech.
Mi neslo ani tak o sekace samotne, tedy to, ze kdyz v nich nekdo neco kupuje je automaticky socka. Spis o to, ze ten kdo je ochotny utratit silene prachy za znackovou modu jeste automaticky nemusi byt prachata nana jako vystrizena ze serialu Gossip Girl. Taky mi slo o to, co pro takovou pseudosocku ten sekac predstavuje, je obcas skoro az jakysi symbol, jeslti mi rozumis :)

Jinak dekuju za pochvalu :)

3 Alkeantres Alkeantres | 8. listopadu 2010 v 10:19 | Reagovat

Vsak cesi jsou narod chamtivcu, vsechny tyhle veci plynou i z toho, ze pro ne znamena automaticky bohaty = zly. Se staci podivat i do pohadek (Darbujan a Pandrhola, Krkonošske pohadky..).

Ale jo, je to vlastne puberta, delat ze sebe frii kul socku. Tak z toho snad nekdy "dospeji" :D

4 onni onni | Web | 8. listopadu 2010 v 12:08 | Reagovat

[3]: tjn a nejlepsi clovek na svete je havir :D
ale tak za to muze i fakt, ze si cesi po dlouha leta brali socrealismus straslive k srdci..

Treba dospeji, treba ne.. ale podobny clovek se spise nevyviji, takze sance na dospeni je u nej miziva :D ale tak pravidlo to samozrejme neni..

5 Mishi Mishi | Web | 8. listopadu 2010 v 20:29 | Reagovat

Tak nevím, jestli jsem se v tom našla správně, nebo ne... Ale jestli jo, děkuju.
Ono je jednoduché povyšovat se nad ostatní kvůli něčemu, co ti vlastně ani neříká pane. A správně, ne nutně musí být člověk rozmazlená nanynka z GG / i když, upřímně, kdo by jí aspoň občas nechtěl být? :D /

A k těm sockám už víc psát ani nebudu, to beztak probereme někde soukromě.. Na "nemáš cigáro" odpovídám, že nejsem trafika, poslední dobou už radši i
" ich verstehe nich´" :D

6 onni onni | Web | 9. listopadu 2010 v 15:43 | Reagovat

[5]: nasla, nasla..:)

Vis co, zas na druhou stranu, jak asi sama vis, ani rozmazlene nanynky z GG nemaji moc jednoduchy zivot, ba naopak si ja osobne myslim, ze ho maji obcas az moc komplikovany :D
Ono se sice rika, ze penize kazi charakter, ale ono je to stejen nakonec jenom vsehcno o tom charakteru, kdo se zkazit necha a kdo ne..:) Ale co si budem povidat, penize zas na druhou stranu dokazou casto opravdu hodne ulehcit zivot.

Ja jsem rada ze znam treba lidi jako tebe, znam zas lidi ktery vuci tobe tvori uplny opak, a obe tyhle strany muzu povazovat za sve kamose, ba dokonce pratele. Clovek se tak uci nebyt tolik omezeny :)

7 Ragnarok Ragnarok | E-mail | Web | 11. listopadu 2010 v 18:12 | Reagovat

Já jsem zase člověk, který má potřebu si kupovat oblíbenou hudbu v originále. A to i když jedno CD stojí třeba 600. A vždycky se najde člověk, který mi to bude vyčítat, jako vyhazování peněz, když si to všechno můžu stáhnout a v Africe trpí děti hladem.

8 onni onni | Web | 11. listopadu 2010 v 19:19 | Reagovat

[7]: jo, to kupovani hudby na CD, to je taky dobre tema.. jakoze samozrejme mam vsechno v mp3, ale mam take nekolik originalnich CD, take vinylu, a mit vic penez, ktere jsem ochotna za takove veci dat, tak urcite mam originalu mnohem vic..
Kdo vi, treba je to ze strany toho, kdo vycita, taky jen pouha zavist :)

9 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 12. listopadu 2010 v 20:34 | Reagovat

Pěkný článek, přivedl mě k celkem dlouhému zamyšlení. :D
Ona vlastně výjimečnost je v každém z nás, pak už jen záleží, jakou cestu si vybereme, zda tu trnitější, ale zůstaneme sami sebou a jednou dojdeme do konce, nebo cestu hladkou jako oblázek, kde se však musíme přetvařovat v mlze. A najde se taky někdo, kdo se na rozcestí zastaví, sedne na kámen a zůstane tam napořád, či se dokonce o pár kroků vrátí a bude přemýšlet, jaké vlastně ty cesty jsou, i když se ani na jednu nevydá (no, teď jsem se do jedné z mých zvrácených úvah trochu zabrala..).
Jinak mít někdy víc peněz skutečně není na škodu, i když v Africe je situace jiná a ty "zahozené" tisícovky by se daly využít jinak. Ale když dneska pošleme přes nějakou organizaci peníze na humanitární pomoc, kdo nám dá tu jistotu, že se dostanou a využijí tam kde mají, a to skutečně všechny (nevěřím, že si organizace nic nenechá).

10 onni onni | Web | 12. listopadu 2010 v 21:23 | Reagovat

[9]: na tohle vsechno ma taky hodne velky vliv vychova, to v jakem prostredi se clovek pohybuje, jake ma kamarady atd. Clovek je de faco utvaren cely zivot, jiste, nektere veci mu zustanou, ale lide se jinak hodne meni, vyviji se.. samozrejme jak kdo.. je to silene individulani vec a takhle se k tomuhle vsemu, vcetne dospelosti, musi dle meho pristupovat. V necem sme jako lide kazdy uplne jini, v necem zase uplne stejni.
A pokud jde o tu Afriku (nebo jakykoli jiny treti svet, Afrika je spise takovy archetyp), tak to by se clovek musel sebrat, a jet primo do terenu, kde by primo tam chodil a pomahal, at uz jako zdravotnik nebo jen treba urednik, ktery pomaha zarizovat dodani jidla. Takova ta pomoc, ze to tak reknu, "z tepla domova", je dle meho docela k nicemu.. i kdyz samozrejme odnekud se ty penize brat musi.
Kazdy mame svoje bitvy. Nekdo ma tu zivotni silu, ze do te Afriky pojede a bude se snazit mistni domorodce presvedcovat treba alepson o tom, ze kdyz uz nechteji zanechat obrizky, at ji provadeji alespon sterilne. Protoze ono je to dycky proste o tom boji za mensi zlo. Takovych lidi si vazim a fascinuji me ososby jako Waris Dirie nebo i Leila Abbasova. Ale vsichni hrdinove byt nemuzeme. Alespon ne v takove skale... Proto takove lidi obdivuju, ale stejne tak obdivuju i "obycejne" osoby, zase z mnoha jinych duvodu.
Obcas totiz staci kdyz vyhrajeme nejakou nasi soukromou bitvu a jsme takovym malym hrdinou pro nekoho, kdo je nam blizky :)

11 Elysia Elysia | Web | 18. listopadu 2010 v 21:05 | Reagovat

s tou touhou byt za kazdou cenu jedinecnej se v puberte setkal asi kazdej, vcetne me samozrejme, ale co mi doslo teprve relativne nedavno je, ze clovek se stane jedinecnym az kdyz zacne akceptovat sam sebe jakej je a prestane se stylizovat do ruznych roli. nerikam, ze bych se vzdala glad a zacala se oblikat uplne normalne, ale uz si je neberu proto, ze jako punkac "musim", ale beru si je kdyz chci, kdyz mam na ne naladu a jindy je hodim do botniku a litam v prachobycejnych teniskach(a pozor, ne converskach:D) a je mi fuk co si o tom kdo mysli, jde jen o muj pocit, ze sem to ja sama sebou..doufam, ze kazdej pochopi, ze pod tema gladama se toho skryva vic:) taky vim, ze tim ze budu nekde drzet transparent a hulakat svet nespravim, ale kdyz zajdu za kamoskou se kterou sem se pohadala a omluvim se, zlepsim zivot nam obema...coz je v podstate stejny jako s tou afrikou. kdyz poslu par tisic nake nadaci, nakej cernouek to sotva pociti, jestli se to k nemu vubec dostane, ale kdyz dam svacinu co mi zbyla ,misto toho abych ji vyhodila, bezdomovci, co obchazi odpadaky, je to pro me jistejsi pocit toho, ze muzu udelat neco pro sebe, pro lidi, pro svet nez nicnerikajici financni prevod z konta na konto

12 onni onni | Web | 22. listopadu 2010 v 12:00 | Reagovat

[11]: Jo, s tema gladama to u me tak nejak zacalo :D resp, jsou to super boty, ale najendou jsem je zacala nosit jen na akce venku, kde hrozi ze bude blato, nebo treba v zime v Brne, na to vazne lepsi boty nejsou :D
Vis co, ja treba porad mam pocit ze se oblekam docela zajimave, treba vetsina tricek ktere mam, mam koupene z Polska z jednoho spesl obchodu, kde maji tech tricek dycky jen par a dycky vozi nove, takze je treba mala pravdepodobnost, ze je tady nekdo bude mit.. ale na druhou stranu zas nemam nejakou velkou potrebu na sebe silene upozornovat svym zjevem. Clovek proste jednoho dne prijde na to, ze nemusi za kazdou cenu vybocovat z davu, protoze pokud tu vyjimecnost ma v sobe, z toho davu proste bude vybocovat vzdycky, treba jen svym chovanim nebo svymi nazory.

13 Elysia Elysia | Web | 26. listopadu 2010 v 11:42 | Reagovat

[12]: to je presny, tos vystihla. a tim, ze si tohle clovek uvedomi, dozraje, dopeje

14 Aneta Aneta | 22. května 2012 v 0:10 | Reagovat

Vesměs s tebou souhlasím, ale přijde mi na tom celém jedna věc poměrně směšná- považuješ- li za dospělost  držet hubu a neprotestovat vůbec nikdy a tím pádem si nechat všechno líbit, tak to brzo dopadnem zle. Člověk má právo na to, aby dal najevo to, že se mu něco nelíbí a myslím si, že to není známka rádoby vyjímečnosti a dětinskosti. Zamysli se nad tim...

15 onni onni | Web | 22. května 2012 v 15:37 | Reagovat

[14]: no, pokud si myslis, ze vzhledem k tomu co je tady vsechno napsane, jsem typ cloveka co nikdy nerekne co mu kde, jak proc vadi a ze mu vsechno jedno a necha si vsechno libit - pak by ses mela zamyslet spis ty ;)
a nebo si ten clanek precist jeste jednou...

On je totiz velky rozdil mezi detinskosti+sklonum k vecnymi stezovani si na vsechno a dospelosti+zdravym rozumem a uvedomenim si, co je na svete dulezite a co vsechno jsem ja vubec schopna zmenit ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama