Barbínky vs. pseudointelektuálové (aneb ano, i já už o tom píšu:D)

30. ledna 2011 v 16:20 | onni |  Každodennost
Každý, kdo se chtě či nechtě v posledních pár letech či dnech zapojit do komunity blog.cz si jistě musel všimnout, kolik povyku nadělal vznik nového webu pro tzv. "růžovky". Snad každý bloger má na svých stránkách článek na toto téma, snad každý bloger komentoval články týkající se tohoto tématu na Srdci blogu. Mě osobně rozčílil asi jen fakt, že mě to po odhlášení přesměrována na nechvalně proslulý web a i když se toto nastavení dá odkliknout, mě osobně to nefunguje (a stejně se většinou neodhlašuji, tak co). Co mě ale vážně pobavilo, byl poslední článek a následné komentáře. Za prvé proto, že v tom článku bylo dost pravdy. Ano, v ČR je nesmírné množství tvz. pseudointelektuálů a ti se ve velké koncentraci ukazují na blogu.cz. Jakoby se až cíleně stavěli proti dnešním puberťačkám, které sice ano, jsou v dnešní době přijde mi až extrémně tupé, ale mají zase tu výhodu, že je převelice pravděpodobné, že z toho vyrostou. Z pseudointelektuality se oproti tomu vyrůst nedá.
Fascinují mě komentáře převážné mladých slečen ve věkové skupině, pro kterou má být web Krásná.cz stvořen. Neodpustí si někdy až směšně opakovanou obhajobu, jak to ony pořád jen čtou a čtou a čtou a zajímají se o všechno jiné, jen ne o módu, šminky a kluky. No, holky, upřímně vám takovou pubertu vůbec nezávidím. A už vůbec nechápu, proč máte takovou šílenou tendenci se v tomto směru obhajovat (a to se týká i těch starších).
Jaká jsem byla v pubertě já? No, zhruba mezi 11 a 14 rokem jsem občas četla Bravo i Dívku, měla doma kazety Spice Girls nebo Britney Spears (vlastně jsem dost žrala Moffats a Gila). Pubertu v pravém slova smyslu, kdy jsme chodily s kámoškou každý víkend chlastat, balily kluky, byly naprosto nadšené z maturantů a chechtaly jsme se jako totální krávy pokaždé, co nějaký kolem nás prošel, jsem měla asi půl roku, maximálně rok. Každý týden jsme byly "zamilované" do někoho jiného, jednou jsme dokonce celou hodinu dějepisu řešily to, jak roztomilý byl jistý kluk, když šel po chodbě a spadly mu všechny papíry, které v ruce držel. Této kluk se mimochodem později stal jedním z mých nelepších přátel. I takový je život. Dneska se tomu smějeme.
Zhruba v mých 16 letech se ve mně začaly lomit některé věci a moje puberta prostě vypadala jinak. Ano, už v těch nějakých 13 letech jsem kromě popové hudby žrala rockovou, už v 16 jsem poslouchala hudbu, kterou skoro nikdo neznal (a taky bylo sakra umění ji sehnat), nosila jsem obyčejné rifle do zvonu, ve kterých jsem měla všité klíny, ty jsem pak vyměnila za černá trička a glády. Ano, byla jsem jediná ve třídě kdo byl schopný číst W. S. Borroughse, Bukowského nebo Marquéze, a ano, byla jsem intelektuálně rozhodně někde úplně jinde než většina lidí v mém věku. Ale moc nadšená z toho tedy nejsem. Málokdo si totiž uvědomuje, jakým darem může být normální dětství a normální puberta.
Stejné je to dnes. Mám kolem sebe dospělé lidi, někteří jsou spíš už staří a většina z nich se občas diví, že mám ve svých skoro 25 letech názory jaké mám. Jedná má teta na příklad, která je normálně tichá myška, která se s jinými tetičkami setkává na dopoledním kafi proto, že prostě je vdova a nechce se ji sedět doma samotné, a myslí si o nich svoje, se v mé společnosti mění na ukecanou starší paní a pokaždé když k ní jdu třeba jen něco zanést, vím, že u ní strávím alespoň hodinu a půl u částečně intelektuální a částečně obyčejné debaty. Moje IQ je nadprůměrné, můj hudební sluch vysoce rozvinutý a neomezený, napsala jsem stopadesátistránkovou diplomku o regionalisticko-lingvistické poezii a mou osobní knihovničku tvoří knihy od G.G. Marqéze, Ch. Bukowského, E. Brontë nebo J. Fitch, spoustu knih o umění, vesmíru a samozřejmě literární slovníky. Na druhou stranu tam mám také D. Browna nebo J. Austenovou a Pottery. Vedle vinylů s klasickou hudbou mám LP s Bee Gees nebo Beach Boys. Vedle originálu The 69 Eyes nebo Godgory mám Michaela Jacksona a Marvina Gaye. V mém počítači najdete filmy jako Desert Flower nebo Courageous Heart of Irena Sandler, ale také Shreka, Toy Story, Futuramu (s českým dabingem, to podotýkám) nebo americký seriál One Tree Hill.
A hlavně, na stejně poličce, na které mám časopisy o vesmíru, mám kosmetiku. Spoustu kosmetiky. A kdybych na to měla prachy, tak ji mám ještě víc. Stejně tak mi ve skříni visí vedle starých jeansů sukně a hezké svetříky. Vedle obyčejných tenisek a kecek mám lodičky a kozačky. Mezi mé oblíbené stránky patří Modnipeklo.cz. A ano, občas mě baví pohlížet tvz. fashion blogy (ale ty, na to upozorňuji, s dívčími blogy nemají vůbec nic společného). A ano, to jak se kdo oblíká, jak vypadá, mě zajímá. Stejně tak, jak mě zajímá život celebrit. Ne všech a ne často, ale zajímá. Čtu si rozhovory s Natalii Portman stejně tak, jak jsem si kdysi četla rozhovory s Ladislavem Smoljakem, když ještě žil.
To, že web Krásná.cz je nekvalitní je jasné. Podobných stánek je hrozně moc a jsou tam stejně voloviny, na Krásné.cz bohužel víc volovinovatější. Protože nejen že je nesmysl, že jsou stránky cílené na věkovou kategorii 14-17 (v takových 17 už většina holek ví, jak na kluky a jak se malovat) a faktem je, že tam chodí spíše děti (a bohužel, hranice věku se posouvá, a stačí mít doma mladší sourozence abyste věděli, že se s tím moc nedá dělat), ale ani ta móda, kterou tam prezentují, vlastně není módní. Spiš jsou to je sesmolené fotky lesklých, barevných, nevkusných a hlavně nekvalitních hadříku z New Yorkeru nebo Ann Christine (ale proti těmto řetězcům nic nemám, jen takovou módu prodávají). Ale o to vlastně ani nejde. Jde o to, že je toho všude plno a že se to cpe všem podnos. A to lidi nemají rádi. A ať si bude kdo chce jak chce hrát na intelektuála, dnešnímu trendu "je IN být OUT" propadají úplně všichni mladí lidé (a staří vlastně taky), a tak se lidé automatický děli na ty, co jdou s proudem a ty, co jsou proti němu. Opravdu mě vždycky rozesmějí komentáře lidí, kteří kritizují "růžové barbíny" a nikdy nezapomenou dodat, jak to oni jsou intelektuálně výš. A nevtipnější na tom je, jak moc výjimečnými "protiproudovci" díky tomu sami sebe vidí.
Jistě, kamenem úrazu byl slogan "čtěte nejlepší blogerky". Nemyslím si, že by ti, kterým to vadí, cokoli mladým slečnám záviděli nebo měli snad nějaké nevyřešené komplexy. Ba dokonce, že by byli oškliví. Ale fakt, že si to tolik berou rozhodně o něčem vypovídá. Že znají na blog.cz mnohem lepší blogy? No bodejď! A je jich VĚTŠINA. A nemusí to být zrovna blogeři, kteří rozebírají na svých blozích jen smrtelně vážná témata ba dokonce přečtou pět knih denně. V dnešní době je lepší i ten, kdo ovládá mateřský jazyk a je schopný sesmolit alespoň tři odstavce, které dávají smysl. No a co?
Tohle v podstatě není žádný problém. Puberťačky tu byly, byly hloupé, puberťačky tu budou a budou opět hloupé. Je už na každém z nás, kteří budou mít jednou své vlastní děti, mít na starost jejich východu. Hledat zlatou střední cestu mezi tím, aby mohlo to dítě přemýšlet vlastním ale i naším rozumem. Aby z něj nevyrostl idiot. Problém je právě v tom, že většina rádoby chytrých lidí jsou opravdu vlastně jen omezení pseudointelektuálové. Takže, i kdyby měli doma materiál, se kterým se dá pracovat (tedy dítě, které se dá vychovat), bude to úplně k ničemu.

Mezi tímhle



a tímhle

http://cdn3.lookbook.nu/files/looks/medium/1057351_Bez_tytu_u.jpg?1296334265

je opravdu velký rozdíl

(obrázky z haus-of-stella.blog.cz a lookbook.nu)
 


Komentáře

1 Lili Lili | E-mail | Web | 21. února 2011 v 12:25 | Reagovat

Můžu být jen ráda, že mám tak tolerantní rodiče a nechali mě projít v pubertě všemi prapodivnými stádiemi a čekali až prostě vyrostu. Jsem ten typ, co šel zásadně proti proudu a hrozně žral emo a gothiku a všechny bárbínky byli pipi. Kdyby mi v té době někdo řekl, jak se budu oblékat a chovat o tři roky později, asi bych se mu vysmála. Problém byl v tom, že jsem neměla naprosto žádné sebevědomí a snažila se někde ukotvit.
Dnes už ze mě není žádná nešťastná dívka se sebedestruktivními sklony (navzdory tomu, že zrovna teď můj život udělal takové kotrmelce, že ve mě všichni vidí hrozně silnou osobu) a naopak jsem dala průchod všem stránkám své osobnosti. Takže čtu jak duchovní literaturu, tak horory, nosím jak metalové věci, tak super elegantní, poslouchám jak rock, tak vážnou hudbu.
Je trochu děsivé, jak se opravdu společnost dělí na ty, co jdou s proudem a na ty, co jdou proti. Ale jak jsi řekla, většina z nich z toho prostě dřív nebo později vyroste.

2 onni onni | 22. února 2011 v 11:25 | Reagovat

No, moje oblikani se treba nebylo nikdy nejak moc extremni, jen jsem proste chodila porad v cerne (plus glady). Ale i tohe tehdy stacilo, kor v nasi oblasti, ve skole jsem byla jedina :D
Dneska si treba tricka nakupuju v jednom obchode v Polsku. Maji tam skoro jednu velikost a vetsinou dany vzor jenom jednou (pripadne v nekolika barvach). Tohle mi vyhovuje.
Nikdy jsem ale dost dobre nepochopila, proc ti tvz intelektualove maji az da se rict koprivku z tech barbinek. V me dobe to byli zase diskofilove/diskanti. A jedna takova discofilka byla na stedni moje nejlepsi kamaradka. Jo, jasne, pubertaci jsou pubertaci (a kdyz mi nekdo rekne, ze my sme byli kdysi taky takovi - ne, nebyli, a uz vubec ne ve 12 letech), ale oni mam pocit jakoby proti nim nejak zbrojili.
Nikdo neni ve skutecnosti tak moc vyjimecny, jak si o sobe mysli :)

3 Elysia Elysia | Web | 23. února 2011 v 13:15 | Reagovat

tak ja nerikam, ze sem si taky neprosla im obdobim chichotani se a strkani do sebe, kdyz kolem prosel starsi kluk, kdy jsem chodila v ruzove a kosmetiku i modu taky resim dodnes. a celej tenhle vyvoj je normalni, ale stejne mi prijde ze ta dnesni teen generace je tak jaksi vic omezena a primitivni nez sme byli tenkrat my. kdyz takhle jezdim hradeckym mhdeckem tak se kolikrat smeju pri poslechu pubertackych rozhovoru a vzpominam na svoje vlastni "mlady" leta, ale vetsinou me prave spis udivuje jaky maji dneska ti pubertaci "problemy" a rikam si kam ten svet speje...ale nejak to neresim, proc taky, bud z toho vyrostou nebo ne..a to je vlastne taky normalni, protoze i kdyz se rozhlidnu kolem sebe na lidi v mym veku, je to vlastne to samy. nekdo se umi v zivote holt posunovat kupredu a nekdo se zasekne a stagnuje na urcite urovni az do smrti

4 onni onni | 9. března 2011 v 16:18 | Reagovat

[3]: vis co, mi je lidi, co si tim "chichotanim" neprosli docela lito. V dnesni dobe me hrozne bavi na to obcas vzpominat a zasmat se tomu :)
Kdyz ted chodim do prace, uplne vidim, jak se mi kolikrat rano ani nechce malovat (ale vypada abych strasne) a do prace chodim ve starych ryflich, protoze se mi v nich proste pohodlne sedi. A uplne citim, jak mi takove to vymodeni chybi. Mit silu chut a cas o sebe pecovat. Dyt ja se kolikrat musim az nutit abych si vytrhala oboci, o holeni nohou ani nemluve :D
a co se tyce "problemu" pubertaku - jak rikam, mam doma 17leteho brachu, tak o tom vim svoje :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama