Budu vyprávět...

23. února 2011 v 2:43 | onni |  Každodennost
Dlouho jsem nenapsala nic od sebe. Co se to teď na naší krásné malé ČR děje? No samé zajímavosti. TV Nova chtěla dát do vysílacího času tureckou telenovelu. Konec světa. Toho, že na Nově během týdne v osm večer stejně nic nedávaj, si asi jaksi nikdo nevšiml. A víte co? Párkrát jsem to na chvíli pozorovala, a není to tak hrozné. Už jen proto, že se tam občas mihne Istanbul. Pro ty, kdo dávají přednost jinému druhu zábavy je tady ČT24 nebo Prima Cool. Problém vyřešen.
Ale to byla jen taková vsuvka. Co se vlastně stalo mě osobně?

Dokončila jsem vysokou školu. Jakoby to bylo včera, kdy jsem se přistěhovala na koleje, seděla sama na tiché chodbě a na druhém konci jen tak z nudy pozorovala vysokou hubenou, zvláštní a krásnou hnědovlásku. Kdo mohl tušit, že to bude moje spolubydlící a na nějaký čas taky jeden z mých nejbližších přátel. Kdo mohl tušit, že dnes, ve dvě ráno, kdy nemůžu za žádnou cenu usnout a naprosto mě to dojebává, protože v šest vstávám do práce, že už nebudu mít ani ponětí, kde ta holka je.
Ano, v pondělí jsem udělala státnice. Bylo tady několik náhod, nebo spíše zásahů osudu, které často způsobovaly fakt, že jsem měla sto chutí všechno vzdát. Nejdřív smrt mého profesora a následné protahování školy o půl roku. Počáteční naprostá bezmoc a neschopnost napsat diplomku. A víte co? Ta práce byla nakonec ohodnocena známkou A. A velice doceněna nejen mými profesory, ale také mými blízkými a hlavně - a to je asi nejdůležitější - vdovou po básníkovi, o kterém jsem psala. Na začátku roku se také rozmohlo "působení" jistého zakomplexovaného psychopata, kterému pár naší profesoři něco zavařili a podělali život a jediné co ho teď zajímá, je pomsta. Psal o všem dokonce na svém webu. Nyní to promazal a od všeho se distancuje. Proč? Protože to začala řešit policie a chlapec má asi trošku nahnáno. Samozřejmě netvrdím, že by náš ústav byl dokonalý a samozřejmě byrokracie tam nadělává bordel jako všude jinde. Ale možná by si měl spíš najít babu (chlapa?) a zkusit prostě štěstí jinde. Protože, ačkoli si o sobě myslí, že díky všemu co udělal z něj bude legenda, mají z něj teď akorát všichni prdel a celou tuto situaci začínají vidět jako frašku. Bohužel ale, na začátku roku jsme z toho měli všichni docela dobrý stres.
Dalším stres přidalo přesunutí termínu zkoušek a změna komise. To už jsem měla prostě fakt dost. Nakonec ale moje Áčko z diplomky ve spojení s Céčkem se složilo na státní závěrečnou zkoušku s výslednou známkou B. Všichni kolem jsou na mě pyšní. Já taky. Ale pořád mi to ještě nějak nedochází.
Všechno se seběhlo tak rychle. Prostě jsem tam přišla, dokonce dřív než jsem měla, bo jsem už nemohla dospat, obhajoba, literatura, jazykověda, výsledky. Jela jsem domů a najednou si říkám - cože? Já jsem už dodělala vysokou školu? Vážně mám titul Mgr.?
Ano. Mám. Mám za sebou studentský život, který mi přinesl nespočet zážitků. Poznala jsem mnoho skvělých lidí, i mnoho těch, kteří za poznání nestáli. Ale tak to má být. Byla jsem na dně, ale taky v nebi. Založili jsme DE, uspořádali dvě Batcave Party, uzavřeli jsme DE. Za těch pět a půl let jsem byla v Římě, Paříži, Florencii, Sozopolu. Několikrát se skoro zabila během toho, jak jsem od šaliny ke kolejím chodila pěšky s knihou v ruce. Zamilovala jsem se do Brna. Začala jsem Brno nenávidět. A zamilovala se do Prahy, kterou jsem nenáviděla předtím. Za posledních pět a půl let jsem byla několikrát zamilovaná a několikrát brečela se zlomeným srdcem. Nyní jsem opět zamilovaná. Do dalšího světa. A do toho, který mi ten nový svět jakýmsi prapodivným způsobem otevřel.
Když bylo kolem mých státnic tolik humbuku a stresu, jediné co jsem si přála bylo, aby to bylo už všechno za mnou a já měla klid. A teď je po všem. Prostě to přišlo a já už nejsem student. Najednou jsem si uvědomila, že už ty profesory neuvidím. A nejspíš ani jen tak neuvidím moje spolužáky. Bylo nás na oboru pět a půl, všichni jsme se dobře znali.
V šest ráno musím vstávat do práce. Nejsem vůbec zvyklá na takový denní režim, a tak to bude zítka nejspíš dost zajímavé. Jsem zvědavá, co tohle všechno přinese. Vlastní peníze a možná za nějaký čas i vlastní bydlení.
Těším se na to, až si budu na něco šetřit. Možná si konečně pořídím ten teleskop. Nebo si možná koupím zase několik vinylů. A budu dál doplňovat svou sbírku knih od Marqéze. Za vlastní peníze, kterých bude, alespoň než budu mít rodinu, snad dost. Jistě, budu si muset platit i každou blbost, jako třeba některé dost drahé léky. Ale budu se muset naučit hospodařit.
Možná to někdo vidí jako nudný přechod do dospělého života. Ale mi to nevadí. V jistém smyslu mě totiž docela dost láká vést normální život. Alespoň na chvíli.
Od léta, kdy jsem se vrátila z Bulharska, jsem měla v hlavě jen diplomku a učení. Teď si konečně od toho všeho můžu odpočinout. Alespoň do doby, než mi třeba jebne a budu chtít dělat doktorát.
Občas mám ještě takové stavy, že si říkám - jééj, musím se jit učit… a já nemusím! Dneska jsem dělala část velkého úklidu a nastrkala materiály na učení a spaní diplomky do krabic. Teď už je zbývá se těch krabic zbavit.
Jistě, musím zase dělat jiné věci. Ale jsou to pro mě věci nové, u kterých vůbec nemám ponětí, jak dopadnou. Mám před sebou totiž jedinečnou možnost - udělat velký mezník za tím co bylo a dívat se vážně už jen a jen dopředu. Snad se mi to podaří a snad dopadne všechno tak, jak má.
A těším se taky na občasné záchvaty nostalgie a vzpomínání. Zažila jsem toho během studia na vysoké škole tolik, že kdybych teď umřela, určitě budu mít na onom světě rozhodně co vyprávět. A kdo ví, kolik toho mám ještě před sebou.
Hlavně se naučí usínat před půlnoci :)

Nedávno mi psal jeden starý známý. Že narazil na tuto píseň a vzpomněl si na mě... Mě osobně to přivědlo k delšímu dumání. A hodí se to sem...

 


Komentáře

1 Elysia Elysia | Web | 23. února 2011 v 13:06 | Reagovat

gratuluju k tak uspesnymu dokonceni skoly i k tomu, zes mela silu vytrvat pres vsechny ty prekazky. ja kdyz jen pomyslim na to, co bude za rok, tak blednu a kacim se k zemi. vubec si to nedokazu predstavit, jak se pres ten maraton praxi a statnic dostanu, ale to jsem si nedokazala predstavit uz v prvaku jak zvladnu celou skolu a ted uz se pomalu blizim ke konci.. kazdopadne tobe preju hodne uspechu do nove etapy zivota:) btw. co je to za praci co ted delas?

2 onni onni | 9. března 2011 v 16:22 | Reagovat

My sme s kamaradkou nedavno premyslely nad tim, ze sme se poznaly vlastne v dobe, kdy jsem na tu vysku mela nastupovat. A ted uz je po ni. Po te vysce, ne po te kamosce samozrejme :D
Ale zas je to fajn. Vzhledem k tomu, ze mi treba brno posledni dva roky lezlo silene na nervy, dneska uz mam k nemu zase pozitivni vztah. Protoze se v podstate ze dne na den promenilo na nostalgicke mesto. Ono je docela fajn obcas premyslet nad tim, jak necekane se obcas vyviji a jak to obcas vsechno rychle utece :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama