Červenec 2011

Song for Today: Alexandre Desplat - Statues (Harry Potter and Deathly Hallows - Part 2 OST)

28. července 2011 v 21:23 Hudba
Bylo to... krásné. Nemůžu o tom psát žádnou pokus-o-objektivitu recenzi, protože je to příliš srdcová záležitost. Konec příběhu, který začal dětským dobrodružstvím a skončíl ztrátou tolika milovaných... Brečela jsem v kině, nejvíc u scény o Snapeovi a Lily... A spokojeně se usmívala, nejvíc asi na konci, když lezla čokoládová žabka po okně vlaku a zazněl starý dobrý Williamsův motiv.
Protentokrát ale dávám ten, dle mého, nejlepší hudební motiv z posledního dílu. Dobrou noc :)


Adam, Eva a začátek našeho nedokonalého života

20. července 2011 v 12:37 | onni |  Každodennost
Zdá se mi to, nebo Téma týdne v poslední době ztrácí svůj význám a co kliknu na nějaký článěk, objevím max dvě věty o tom, že začaly prázdniny? Tak jo, já přidám zase něco svého, z trochu jiné oblasti (což je dáno asi pozůstatkem přemýšlení o tom, o čem jsem psala včera).


Když jsem byla malá, mamka mi občas četla obrázkovou Bibli. Možná to znáte, krásné, občas až idylické, na druhé straně pak některé skoro až hrůzostrašné obrázky doplněné příběhy v opravdu, ale opravu zkracené verzi s několika otázkami k zamyšlení. Malé děti chápou svět poněkud jinak než dospělí, to ví samozřejmě každý. Takže jim třeba nepříjde něco nesmyslné tak, jako dospělým. Ale mohou dojít i k věcem, které, stejně jako mnohým dospělým, smysl nedávají. A rodič jim na to často neumí odpovědět. Jak vznikl Vesmír? Co bylo předtím, než vnikl? V té dětské Bibli byl obrázek temného místa, kde se objevovalo malé světlo, postupně rostoucí a dálo se v něm najít abstraktní obraz osoby - Boha. Tohle mi tehdy částečně stačilo. A nepřišlo mi ani nic divného na tom, že byl svět stvořen za 7, resp. 6 dní. Když jsem vyrostla, taky mi to nepřišlo divné, tak nějak samo mi bylo jasné, že je to symbolické zobrazení našeho týdne a je jasné, že Vesmír vznikal opravdu hodně dlouho. Některým lidem to ale bohužel není jasné doteď. Ať už jsou to fanatici a nebo naopak osoby s charakteristickým šibalským úsměvem. Stejně tak, jak mají někteří lidé silnou potřebu se pořád ptát, jak je možné, že vznikla lidská rasa, když Adam a Eva měli pouze dva syny. No, to že se o dvou synech píše v Bibli, neznamená, že nemohli mít další děti (stejně tak, jako mohl mít Ježíš plno dalších sourozenců). O to ale nejde. Příběh o Adamovi a Evě, jablku, vyhnání z ráje je naprosto dokonalou metaforou podstaty lidského života, myšlení a lidské hlouposti, která platí dodnes. Rozdíl je v tom, že tento příběh mluví jaksi o začátku.
Když byl stvořen Adam, mužský princip, bylo jasné, že sám nemůže fungovat. Proto mu dál Bůh Evu, ženský princip, aby Adam již nikdy nemusel být sám a aby na světe fungovala s těmito dvěma principy stálá harmonie. Ostatně i význam slov/jmén Adam je "člověk" a Eva "budící život". Většina lidí tedy hledá nejen svého životního partnera, ale také jakousi rovnováhu. Svět byl v tu ránu dokonalý - dva základní prvky si žily v ráji. Bůh ale přišel se zkouškou, nejspíš si dobře uvědomoval, že nestvořil lidi dokonale - k čemu by mu také byli roboti bez vlastní vůle? Ale lidé se svou povahou už na začátku byli odsouzeni k nedokonalosti a k tomu, že jsou příliš zvědaví, naivní, hloupí a lehce manipulovatelní, než aby mohli žít v dokonalém rajském prostředí navěky. A tak se Eva nechala ukecat, věřila raději nějaké slizké potvoře než tomu, co ji říkal Bůh. Proč? Protože had ji slíbil něco lepšího, než ji sliboval Bůh. I za cenu toho, že Boha ztratí. A tak vznikla podstata prvotního hříchu - něco jako značka, kterou na sobě máme všichni. Něco, co nás nutí být hloupými a nedokonalými. A je úplně jedno v co kdo věří.
Je úplně jedno, jesti Bůh existuje, jestli Adama a Evu vážně stvořil, jesli slavné ovoce bylo jablko a jestli pokušitel byl had. Protože samotný princip Vesmíru je postaven na tom, že člověk nikdy nebude spokojený s tím, co má. Může se mít krásně, může mít šťasný a spokojený život v ráji a jemu to stejně nebude dost. Tohle v sobě měli lidé nejspíš už v době, kdy vznikali. Ať už jsme se vyvinuli z opic, nebo má ten začátek na svědomí nějaký "bůh".
Ale ne, tohle nemá být nějaký rozhořčený článek nad stupiditou lidstva. Mám totiž ve zvyku i přes to všechno co se děje, vidět v lidech to dobré. Kolem sebe mám spoustu lidí, kteří mi svou hluoposti a hlavně neustálým stěžováním si na všechno, aniž by se třeba snažili svůj život změnit, lezou na nervy. Stejně tak mám ale kolem sebe lidi, kteří mi vždy něcím připadají nádherní.
Spíš mi příjde zajímavé podat ten příběh o začátku trochu jinak a přiblížit podstatu světa, která je obsažena v úplně každém náboženství. Bůh/Vesmír stvořil lidi do dokonalého prostředí, vesmír má dokonalý řád, ale lidí sami o sobě dokonalí nejsou. Nevím, jestli nebyli nikdy a zda někdy zase být mohou. Nejspíš ano. Nejdřív by se ale museli vrátit na jakýsi pomyslný začátek, možná hledat dokonalost v samotné mysli člověka, nikoli v těch věcech materiálních. Ačkoli i samotné tělo člověka je materiální a uchopitelné, ale mělo by byt bráno jako dokonale fungující schránka na duši a ně prostředek k ukazování k tomu, kdo je lepší (vyšší, hezčí, krásnější, hubenější, ba dokonce bělejší).

No fajn, nechám pro dnešek toho filozofování, nejspíš v poslední době zase moc čtu :)

(téma týdne)

Křesťanství vs. Islám. Nebo to vlastně vyjde nastejno?

19. července 2011 v 12:30 | onni |  Každodennost
Je to pár let, co se mezi mými různými zájmy objevila historie křesťanství. Možná to souviselo nějak s tím, že jsme na škole měli staroslověnštinu, ale faktem je, že, ačkoli nejsem nějak výrazně praktikující katolik, stále dokola se omývající nadávky na křestanskou víru a církev (a bohužel mezi těmito dvěma světy vidí málokdo rozdíl) mi lezly na nervy a tak nějak podvědomě jsem měla tendenci ji obhajovat. Samozřejmě, než jsem i toto vzdala, stejně jak jsem po čase vzdala chuť přesvědčovat lidi o tom, že gothika je hlavně o hudbě.
Zajímalo mě to ale i z jiného hlediska - islám. Těžko říct, cd jaké míry jsou momentálni multikulturální tendence přínosné a do jaké opravdu hodně nebezpečné. Rozhodně mě ale islám zajímal vždycky v poměru ke křesťanství, a to hlavně proto, že mnoho antiislamských názorů vychází z předpokladu, že my tady máme svou křesťanskou kulturu, do které nam nikdo nebude kafrat. Samozřejmě se vždy objevilo pár dalších diskutéru, kteří naopak tvrdili, že naším základem je pohanské sblížení s přírdou, nikoli cirkev, která vraždila a ničila na co přišla.
Chtěla bych říct, že nesouhlasím s ani jedním výše uvedeným postojem. Jistě, církev napáchala mnoho zla, ovšem nevidím sebemenší důvd se v tom pitvat x století po tom, navíc v době, kdy církev (snad ještě) nese odkazy Jana Pavla II a celkově se snaží vcházet do moderního světa (rádá používám příklad pizitivního postoje vůči možnosti existence mimozemského života). Na druhou stranu také musím podotknout, že jsme pozůstatkem spíše řecko-římské kultury, hlavně se to tedy odráží v politice. O to ale nejde. Já totiž, díky tomu, že jsem si v té době mého zájmu přečetla mnoho různých knih a taky jsem měla možnost přečíst si nějaké staré dokumenty z doby, kdy sem přišli Cyril a Metoděj, vím, že rozdíl, mezi středověkým křesťanstvím a součásným islámem je dost minimální. Upozorňuji, že pálení čarodějnic nemá primárně se středověkem moc společného, kniha Malleus Maleficarum byla sepsána v době, kdy na příklad v Itálii již dávno panovala rozkvětlá renesance a inkvizice svá největši zvěrstva páchala až v baroku, ba dokonce osvícení, na příklad ve Španělsku a primárně to byla státní instituce, nikoli křesťanská (ale samozřejmě uznávám, že mnoho zlého napáchala i dřív a jinde). Chtěla bych spíše upozornit na jinou věc. Šiření křesťanství v západoslovanských kulturach mělo především politické učely, vládci se chtěli vyhnout nájezdům a zabírání územi ze stran silnějších západních sousedů, pro které bylo křesťanství jen záminkou. Proto velkomoravští vládci pozvali dvojici zoblasti starobulharské (pro zajímavost, staroslověnstině se někdy říká také starobulharština, protože právě v této oblasti podle nalezených dokumentů tento jazyk vznikal a vznikaly i první písemné památky), kteří mluvili podobným jazykem a mimo jiné jim dal az úkol stvořit cirkevní jazyk, kterému by místní lidé rozuměli. V ten moment ale nastal takový, dá se říct, uřednický problem. Bylo třeba schválit překlady církevních textů do nového jazyka, kterým nebyla latina. Z textů z té doby je patrné jedno - myšlení a mentalita tehdenších křesťanů byla dost omezená. Věřili totiž, že kdyby Bůh chtěl, aby jeho texty existovaly i v jinych jazycích, než jakými byla napsaná Bible a v jakých se prováděly bohoslužby, tak by to už předem sám zařídil a používání nového cirkevního jazyka nechtěli dovolit, povařovali to prostě za nepřípustné. Ciryl a Metoděj si u římských hodnostářů nakonec sympatie získali, i díky nalezení a přivezení ostatků sv. Klementa, přesto, než vznikla i dnes v pozměnené verzi používaná církevní slovanština, nebylo to zrovna jednoduché. Proč o tom ale píši? Je jasné, že v dnešní době by podoná blbost asi nikoho nenapadla. Aby se křesťanství dobře šířilo, je jasné, že musí texty existovat ve všech možných jazycích a musí být přístupné úplně všem. Také se už odchází, alespoň u většiny křesťanskýh církví, od systematického braní biblických slov doslova. V dnešní době je jasné, že Bible je celá metaforická a lidé si z ní mají brát inspiraci pro morální hodnoty a život. Všichni také vímě, že Bible byla napsána člověkem, existují i různé studie, které mají dokázat, že ji psalo víc lidi, než je nám předkládáno. Tohle ale v islámu není. Muslimové věří, že Korán spadl z nebe Mohamedovi přímo do rukou a že Aláh mluví arabsky. Sice existují překlady Koránu a ty vznikaly už hodně dávno, ty existují ale pouze jako pomůcky a správný Muslim by měl svou víru dokazovat mimo jiné tím, že bude zpaměti odřikávat koránské texty arabsky.
Chtěla bych poukázat na jedno. Lidská mysl se vyvíjí, příroda to vymyslela tak, že nemůžeme během týdne objevit Ameriku, přijít na to, že Země se točí kolem Slunce, popsat gravitaci, vymyslet urychlovače částit a kolonizovat Mars. Proto by si měli lidé uvědomit, že stejné chyby, které kdysi dělala křesťanská církev a za které se Jan Pavel II veřejně omluvil (a bohužel, nebýt vatikánských úředníků, mezi které patříl i současný papež Ratzinger, udělal by toho mnohem víc, možná by i přestal skrývat tolik věcí, díky kterým pořád vznikají konspirační teorie mající za cíl o církví pochybovat nebo ji vyloženě očerňovat), děla nyní i islám. Rozdíl je jen v tom, že církev kdysi upalovala, kdežto islám má bomby. Ale když člověk vezme počet mrtvých lidí v středověku a dnes v poměru zalidnění země, výjde to vlastně na stejno. Křesťanství v Evropě si muselo projít mnohými staletími, než došlo tam, kde je teď. A stejně se pořád objevují fanatici, zvrhlí hodnostáři, omezenci a puritání, kteří zastíňují to dobré, co v cirkví i křesťanství je. Pokud clověk trochu zná historii a umí přemýšlet a díva se na současný stav, musí mu být jasné, že i islám zažívá renesanci. V každém státě je to jíné, ale i v Evropě vládla v Itálií renesance desítky let dříve před rokem 1492.
Nejsem zastáncem multikulturalismu v takové verzi, s jakou máme tu "čest" se každý den setkávat. Dělá to s lidí s normálním názorem rasisty, xenofoby a kdoví jak nenávistné občany. Přesto je lidská populace pověstná tím, že se u ní historie stále opakuje a nikdy se z ní nepoučí. Možná, že jednoho dne opravdu islám zavalí celou Evropu a my si budeme připadat jako kdysi utlačové pohanské národy (které ale samy o sobě kdysi taky nadělaly spíše víc škody než užitku). A za dalších pár desítek nám bude islám, v jeho vyspělejší verzi, připadat pro tuto oblast naprosto přirozený. A budeme naštvaní, že se nám sem cpe nějaka dívná, cizí víra a kultura.



Pro ty, koho by zajímal jiný pohled na věc než ten, který podávají média, doporučuji přečíst si třeba tohle http://pinc.blog.idnes.cz/c/116313/Za-co-svet-vdeci-krestanum.html nebo tohle http://berrouche.blog.idnes.cz/c/189102/Zena-v-islamu-napric-historii.html

Tak tak všelijak

19. července 2011 v 11:04 | onni |  Každodennost
Já sice prázdniny nemám, ale můj blog jakoby sám od sebe chtěl na ten prázdninový režim najet. Žádne takové, když nemám ja, nebude mít ani on, pche.
Spíš nevím, o čem bych... tak... psala...
Začíná se na mě podepisovat fakt, že bych chtěla vlastní bydlení. A proto, že nějaké peníze mám, i když je chci šetřit, začínám si vybavovat můj malý pokojíček novými věcmi. Mám tam několik kusů starého nábytku, které jsme se sestrou mívaly v dětském pokoji a občas se mi líbí, když na něm najdu staré nálepky ze žvýkaček, které se už min. 10 let neprodávají, ale přeci jen ten nábytek musím stavět tak, aby to nebylo vidět. Takže už pár měsíců tomu jsem si z Ikey přídila novou velkou postel a novou knihovničku, nyní se chystám si koupit ještě jednu a k tomu maly pracovní stůl, na který postavím akorát notebook a TV, protože na studování už velký stůl nepotřebuju. Vlastně i tu TV mám novou, což mi dovoluje být pořád zavřená a styk se zbytkem rodiny omezit jen na kuchyň a koupelnu :D A celou dobu si říkam, že az se odstěhuju, nějaký základní nábytek už budu mít svůj. Jo, uvidimě kdy to bude :D
Počásí venku si dělá co chce. Ráno bylo hnusně a zima, teď tam svítí sluničko, takže mi je v mém polodlouhém rukávu teplo. A odpoledne nebo večer bude pršět, vsaďte se.
Rodiče jsou na dovolené, takže máme doma takový ten klídek. Ale já jim to přeju, v mládi se nehnuli z ČR, teď teprve začali pořádně cestovat. Takže jsou důkazem toho, že stihnout se dá v životě všechno.
V sobotu se chystám na posledního Pottera a jsem vážně zvědavá. I na ten pocit, jaký budu mít, když si budu říkat, jo, tohle už je fakt konec.
A něco pro zasmáti na konec - pětiletý syn od jedné známe, kterého moje mamka občas hlídá, byl u nás minulé pondělí a přišel ke mě do pokoje si pokecat. Na stěně mi visi velký plakát sluneční soustavy, on se na to podíval, ukázal na planetu Merkur a sebejistě pronesl - sem pojedu až budu velký! A já mu říkám - ale tam je hrozně teplo. On na to ještě víc sebejistě - tak pojedu ve slipech.
Občas z těch děcek fakt nemůžu.
Sranda je, že u něj je ale vážně možné, že tam jednou pojede :)

Song for Today: LMFAO - Party rock anthem

2. července 2011 v 12:16 | onni |  Hudba
Venku už nějakolikátý den chčije a chčije a já mám pocit, jakoby ani letní prázdniny nebyly. No, pro mě vlastně nejsou, to je fakt. A jde to na mě vidět. Poslední týden jsem otrávená, unavená, dojebaná, frustrovaná, nasraná, pořád si stěžuju a na všechno nadávám a všichni mi lezou na nervy, a tak doufám, že mi to mí milovaní prominou. Je totiž na mě opravdu vidět fakt, že v tuto roční dobu jsem poslední dva roky byla už dávno u moře a posledních x let jsem tak či tak měla volno, válela se přes den v posteli, v noci seděla na internetu, běhala po všech čertech a jediná starost byla, jak s malýma penězma přežít celé léto. Jezdilo se na fesťáky, na akce, do Prahy, k moři, za známýma a nadávalo na ČD, že neudělají nějakou rozumnou letní slevu.
Letos poprvé tohle nemám a je to na mě znát. A proto musím říct, že jsem byla velmi prozíravá, když jsem si dovolenou naplánovala právě na první týden v červenci - už jsem to potřebovala jako sůl. Bohužel letos u moře nestrávím ani den, občas mě to trápí a občas si říkám, no co. Ne žeby nebyly peníze, ale od jisté doby si šetřím na to, kdyby se prostě něco pokakalo. Třeba momentálně mi odchází notebook, takže budu muset investovat do něj a navíc, od doby co pracuji v obchodě s kojeneckým zbožím, se mě jala ještě větší hrůza - člověk nikdy neví, a tak ty peníze tak nějak šetřím na to, kdyby mě náhodou v mém životě chtěla překvapit nějaká malá osůbka.
Každopádně mám teď před sebou týden dovolené, který strávím v Praze. Mám v plánu několik klasických věcí, jako Hrad, Cimrmanovo muzeum, Palác knih na Václaváku, Paladium, kavárnu Louvre, Bagetterii, taky zoo či technické muzeum, ale jak tak koukám ven i na to, že je 12 hodin, já pořád sedím v pyžamu a nedělám nic proto, abych se začala balit, nevím zda celý ten týden spíše neprospím (a to přes den, v noci budu samozřejmě hrát WoW).
Ale těším se. Ani nevíte jak. Strávím týden po boku dvou osob, které mám na světě nejvíc ráda a i kdybychom měli celý týden sedět zavření v bytě a koukat na Futuramu, tak mi to vadit nebude. Hlavně si konečně trochu odpočinout (protože, faktem je, že jsem od státnic ještě neměla pořádné volno) a doufat v pravé letní počasí, abych nabrala trochu té energie ze sluníčka.
Takže, vy, co je ještě máte, užívejte prázdnin ;) já se jdu dokopat k tomu, abych něco dělala (pač kromě základního balení si musím ještě zašít kalhoty a obarvit vlasy, že) a házím sem tuc tuc parádní skladbu na probuzení.