Big girls don't cry

5. prosince 2011 v 15:10 | onni
Každý rok ve mě většina lidí viděla magora. Většina lidí nechápala, proč mě to vlastně tak bere. Blbé pozérské Vánoce plné přetvářky. Ale já je milovala. Každý rok, po celý rok. V létě při strašných vedrech jsem si pouštěla vánočního Sinatru. Dárky jsem nakupovala už v říjnu, abych měla čas si vše promyslet a koupit každému něco opravdu "spešl". Každý rok navíc ode mě rodinka dostala nějaký mix na CD. Bavilo mě to, milovala jsem představu toho, jak si mamka to CD ihned pustí a bude ho poslouchat celý večer. A vážne to vždycky udělala.
Možná proto, že jsem byla vždycky takové velké dítě a už nejsem. Lhala bych si do kapsy, kdybych tvrdila, že mám v sobě pořád tu duši dítěte, kterou jsem měla ještě loni. Nedocházelo mi to v momentě, kdy jsem si v listopadu pustila Sám doma, který mě ihned omrzel. Nedocházelo mi to v momentě, kdy mi americké vánoční skladby lezly krkem. Nedocházelo mi to, když jsem plánovala jako každý rok už 1.12. ozdobit svůj malý stromeček ve svém pokoji, najednou už byl pár dnů prosinec a mě to pořád nebralo.
Říkala jsem si, že je tou prací, že jsem teď pořád unavená, pořád někam lítám, protože jsem na místech, kde být nechci a dělám věci, které mě dělat nebaví. Doma předěláváme půdu, všude je bordel, že ani ten adventní věnec nejde v tom obyváků vidět. Pořád jsem si říkala, však ono to příjde. Bude to zase jako každý rok, kdy jsem se těšila jak malé děcko a brečet se mi chtělo už jenom když jsem někde viděla hořící svíčku.
Když včera na Nově dávali Zázrak v New Yorku, byla jsem naštvaná, že mi jistá osoba pořád kazí sledování tohoto filmu, který jsem viděla už milionkrát a stejně ho mám ráda. Byla jsem ale naštvaná vlastně celý den, nevím jestli z nedostatku spánku, nebo opět z toho, že se nacházím na místě, na kterém být nechci, nebo jen z toho, že je prosinec a venku je teplo a chčije.
A pak byla včera druhá adventní neděle a já nezapálila druhou svíčku. Zapomněla jsem. Bylo mi to jedno.
Kdy jsem se naposledy smála z jiného důvodu, než z toho, že mě můj ajťák lehtá? Netuším. Netuším ani kdy naposledy jsem se pořádně vybrečela, protože to se přece nehodí, big girls don't cry. Navíc jsou slzly vydírání, že.
Kam se poděla moje duše dítěte, které se zapálily jiskřičky v očích kdykoli víděla někde stromeček? Poslední dobou mám tak unavené oči, že mě příliš bolí než aby se v nich jakákoli jiskra objevila.
Hraju si na ochotnou spolupracovnici, hodnou dceru a tolerantní přítelkyni. Ale jak trefně poznamela jistá mě blízká osoba, ktrá mě prostě vždy a všude zná ze všech nejlíp - dusím se. Jsem jiná než jsem bývala a občas mě to štve. Jak já bych ráda nahlas zařvala, že mě všichni serou! Proč musím být vždycky já ta, která je inteligentní, moudrá, háže na všechno pohled z obou směrů, všechno toleruje a urovnává všechny spory? A sere mě, že mám pocit, jakobych byla v nějaké hybernaci jen proto, že jsem už příliš dopělá na to, abych se chovala jako rozmazlené děcko! Ne, jsem prostě rozumná, nebudu se tak chovat, nebudu stát na místě a brečet, že tohle nechci a řvát že ne a ne a ne!
Už dávno nejsem dítě, já vím, ale můj skvělý vyrovnaný dospělácký život plný dokonalých vztahů bez hádek mě ubíjí. Není to směšné? Somewhere in my memory vidím sebe, jak sedím v pokoji ve tmě, koukám ven a poslouchám Somewhere in my memory... Já bych si tak přála mít zase tu dětskou radost z Vánoc...
 


Komentáře

1 elysia elysia | 6. prosince 2011 v 13:46 | Reagovat

zda se to absurdni, ale i zivot v klidu muze pekne stvat, taky obcas potrebuju naky to drama i kdyz treba neprijemny (nekdy mam pocit ze si ho proste vykonstruuju z niceho jen abych sama sebe potrapila a mohla se vybrecet)..asi je to tak trochu citovej masochismus, ale i negativni pocity jsou pocity a to je porad lepsi nez jen bezduse prezivat. navic byt porad dospela ubiji a nikdo nema dost energie na to aby byl porad on ten rozumnej, vsichni obcas potrebujem byt to rozmazlene sobecke decko a i kdyz nam to nase dospelacka zodpovedna mysl zakazuje, jednou za cas je potreba ho vypustit. nemyslim, ze bys o to dite v sobe prisla, ono se zase projevi, toho bych se nebala:)
takovy krizovky mivam taky a nechci se nejak srovnavat ci ti tu delat psychorozbory, ale podle me to je jak u me tak u tebe hlavne tim, ze bydlime este porad s rodicema, sourozencema a porad musime brat na nekoho ohled a nikdy nemame tu uplnou svobodu jakou ma clovek kdyz zije sam popripade s tim s kym chce..ono je to logicke, ze pokud si "hrajes na hodnou dceru" ale ve skutecnosti te to doma dusi nemuzes se tesit ani na vanoce, protoze je zase budes travit s tema lidma co te ted stvou..ale ona se ta radost vrati, o tom nepochybuju:)

2 onni onni | Web | 6. prosince 2011 v 16:01 | Reagovat

[1]: no ja myslim, ze toho mame spolecne hodne hlavne proto ze mame podobny obdobi zivota, skola nedavno skoncena nebo se chyli ke konci, nejak se pohybujeme na te hranici studentskeho a dospelackeho zivota no.
Vis co, oni me doma ani tak nestvou, nebo rozhodne existuji lidi kteri me serou mnohem vic, spis to uz tak nejak prehlizim, zvykla jsem si na to a hlavne se mi uz nechce vyvovalavat jakekoli hadky, ackoli obcas se moje mamka chova jako hysterka, muj tatka obcas jako peknej sobec, moje segra jako rozmazlena damicka a muj bracha jako vypatlanej pubertak. Stejne je mam rada a jsem rada, ze s nima na ty Vanoce budu a jednou, kdyz uz nebudu, kdyz treba budu mit vlastni rodinu, urcite mi kvuli tomu bude smutno.
Spis se mi nelibi cela ta apatie, jak clovek jakoby uz vzdal ty hadky s nima, proste jde a to nadobi z te mycky vytahne i kdyz se mu dneska TOTALNE nechce, protoze je mu jasne, ze se toho matka zrvona DNESKA chyti a serve ho, i kdyz to nadobi vytahuje vlastne kazdy den. Uz si neumim dupnout a je mi vsechno tak nejak jedno, to je na tom asi to nejhorsi.
No, uvidime, treba az zacne snezit (pokud zacne a to je dalsi vec - uz ani ten snih nejak neocekavam), tak to zas prijde :)

3 elysia elysia | 6. prosince 2011 v 16:33 | Reagovat

[2]: mozna mas pravdu, ja kdyz dneska pri vizite zahlidla jak venku snezi, chtela jsem kricet:"koukejte! snezi!" a to si na zimu ani snih nepotrpim. ten prvni ma v sobe ale kouzlo to nejde poprit a tak mi bylo i lito, ze spadlo jen par vlocek, ktery okamzite roztaly..
a ta apatie neni dobra, clovek to ze sebe musi dostat obcas i kdyz vi ze to hadani treba k nicemu stejne nepovede, protoze i kdyz jsou to malickosti, kdyz se nakupi dokaze to poradne rozhodit naladu..me to taky doma nestve vylozene tak ze bych tu nemohla vydrzet a taky mi ty spolecny vanoce budou chybet, ale prece jsou to ty malickosti, co mi ubiraji energii a ta svoboda je prave v tom, ze dneska se na to nadobi proste vyseres, protoze se ti nechce a udelas to az zitra..a tohle je to co me osobne dokaze jednou za cas rozladit, prave ta nakupena hromada malickosti ze ktere bud bouchnu, poradne se vybrecim nebo jsem proste uplne apaticka ale to pak zase prejde,vyventiluje se to a muze se zas vesele hromadit:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama