Song for Today: Royksopp - Vision One

26. března 2012 v 20:31 | onni |  Hudba
Jako jedna z mnoha i já napíšu - konečně jaro!
U nás to přišlo doslova ze dne na den. Byla kosa, hnusně, zataženo, jednou sněžilo, pak zas pršelo, člověk měl co dělat, aby se donutil vylézt z baráku. A pak najednou - teplo, čisté nebe a ten typický osvěžující vzduch, který jde cítít vždy jen na začátku jara.
Nový vzduch přinesl i nový život. Zase. Jakobych už žila stý nový život za sebou. Pořád změny a pořád dumání nad tím, zda se člověk rozhodl správně. Netuším proč, ale teď jakobych se tomu vyhla. Částečně. A nebo jsem si v 99,9 % jistá, že jsem se rozhodla dobře. A nebo na to dumání nebyl čas.
Mám za sebou hodně náročný pracovní víkend, který se podepsal i na mém zdraví a po několika letech jsem dostala antibiotika. A bohužel stále nemůžu říct, že jsem ok. Vím asi i naprosto přesně, proč mě tohle zkolilo, holt nemoc si najde vždy člověka, který v sobě dusí zlost, stres a zášť. Já to dusila dlouho a najednou to vylezlo všechno ven během jednoho dne. Vše bylo pryč. Najednou jsem pocítila klid. Neskutečný. Ale byla jsem už šíleně oslabená a to fyzické vysílení tomu moc nepřidalo. Tak nějak podvědomě tuším, že bych se měla dopovat vitamíny a zlepšovat svou imunitu lapachem, ale nějak se mi vůbec nechce. Ono obecně se mi nic nechce už aspoň tři měsíce, ale posledních pár týdnů mě to už přestalo trápit.
Přestalo mě trápit hodně věcí. A vím přesně proč. I když to nebylo vůbec jednoduché, zbavila jsem se řetěžů, které mě držely ve starém místě a kvůli kterým jsem ze sebe často dělala něco, co nejsem. Jakobych se snažila za každou cenu být pro toho někoho dost dobrá, aby mě pořád chtěl, aby se mě nezbavil, nevyměnil za lepší model. A teprve teď jsem si uvědomila, že ten člověk už dávno nebyl dost dobrý pro mě. Ačkoli bych mohla říct, že mu vděčím za mnohé, teprve teď si uvědomuju, že v konečné fázi mi pomohly úplně jiné věci a úplně jiní lidé. Tak půl roku tomu mě to hodně trápilo, dneska už ne. Dnes mám pocit, jakoby ten člověk snad ani nikdy neexistoval, nebýt těch spousty věcí, které mi ho pořád připomínají. A je to dobře. Psychika člověka je stavěna tak, abychom dokázali některé věci z paměti úplně vymazat. Abychom si do paměti vryli jen jakýsi záblesk, jen zářez ve dřevě a viditelnou stopu - v tom, jak nás daná věc změnila. Ale to je vše. Vymažete z hlavy konkrétní místa, věci, chvíle a pokud něco zůstane, zůstane spíš to špatné, abyste něměli tendenci si minulost idealizovat a chtít se k ni vrátit. A pak zapomenete úplně. Zůstane jen prázdné, vypálené místo a pak ticho. Klid. Nostalgie. Nevíte, jestli se daná věc skutečně stala, nebo se vám to jenom zdálo.


To bylo trochu těch pseudofilozofických keců a teď trochu odlehčení. Co jinak nového? V Ostravě byli Cimrmani, měli jsme lístky, želbohu mě zrovna přepadla nemoc a nebyla jsem schopná tam jít. Týden předtím jsem ale byla na houslovém koncertě, takže aspoň nějaká ta kultura byla :)
Příští týden mám narozeniny. Od mého milovaného ajťáka jsem už dárky dostala a byla jsem nadšená, hlavně z jednoho - je to růžové, má to na sobě kytičky a třpitivé kamínky a vibruje to - co to je?:D
Během příštího měsíce mě čekají dvě svatby v rodině. Konecně budu moci vytáhnout všechny ty parádní šaty, boty a doplňky, které jsem si koupila a zatím nudně visí ve skříní, protože je nemám kam nosit :D
V Ostravě je otevřeno nové Forum - Nová Karolína. KONEČNĚ jsme se s ajťákem dočkali Burger Kingu, Sushi Pointu a dokonce i Starbucks. Zatím jsme ale neměli příležitost tam jít a hlavně nás nejdřív čeká IKEA, kam plánujeme jít pro gauč (pro mě) a polštáře (taky pro mě, ačkoli na jeho postel :D). I když, s tím co se teď kolem děje, kdo ví, jestli nebudeme kupovat rovnou i společnou postel :)

Tak užívejte jara, příští týden má prý zase sněžit :D

 


Komentáře

1 elysia elysia | 14. dubna 2012 v 10:53 | Reagovat

ono je potreba ty stary mosty za sebou obcas spalit, clovek se jich sice drzi do posledni chvile, protoze to je prece cesta do starejch casu, kde to bylo super, ale kdyz si nakonec uvedomi, ze to zas tak super nebylo, je nacase jit dal..taky se porad potacim na par takovych mostech a vim ze bych je asi mela zrusit, protoze ta rozpolcenost me  vysava, ale k tomu proste asi musi kazdej casem dojit, ona ta spravna chvile vzdycky prijde sama, na to se neda tlacit..
jinak teda vsechno nej k narozeninam, at vam to s ajtakem klape a ke spolecne posteli brzo pribyde i postylka:D

2 onni onni | Web | 14. dubna 2012 v 18:12 | Reagovat

[1]: no s tou postylkou bude treba jeste chvili pockat, zatim totiz smele a nezodpovedne utracim prachy za hadry a sminky, misto nejakeho setreni na vybavu :D
a s tim zbytek mas naprostu pravu (osttane, jako vzdy :D), clovek se casto drzi zuby nehty neceho z minulosti, co je pro nej dulezite, a kdyz se nakonec rozhodne se toho vzdat zjisti, ze mu to vlastne vubec nechybi, protoze de facto to uz davno neni soucasti jeho zivota :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama