Song for Today: The 69 Eyes - Dance d'Amour

22. května 2012 v 16:44 | onni |  Hudba
Většina mých dumacích a pseudofilozofických "článků" vychází z faktu, že mám v hlavně plno myšlenek, o kterých jsem často ani nevěděla, že je mám. Pak mám najednou nějaký divný sen, najednou něco vypluje na povrch a já jsem schopná týden přemýšlet nad tím, proč se mi vlastně zdá o něčem, co si v reálu snad už ani nepamatuju.
Poslední dobou se takové sny objevují jak houby po dešti. Když už pominu, že se mi zdává o nejrůznějších způsobech konce světa, nebo že bydlím na ubytovně, která je součástí psychiatrické léčebny, kde na mladých lidéch zkoušejí jakousi novou léčebnou metodu, kdy je na celou noc zavěsí na strom ve svěrací kazajce hlavou dolů, zdává se mi o starých známých. No, známých... ne všechny tyto lidi jsem ve skutečnosti znala, spíš jsem měla před sebou nějaký odraz toho, jací tito lidé ve skutečnosti mohou být.
Pár dnů tomu se mi zdálo o Jyrkim Linnankivim.
Pokud jde o gothic hudbu, pouštím si ji už málo. Post-punk u mě v pokoji občas rozeznívá spiš v verzi Amesoeurs. Na poličce mi stoji zaprášené album Still, In the flat field, sbírka Kiss of the vampyre... Pak se podívám na album Devils s podepsaným bookletem, vzpoměnu si na divadlo, které The 69 Eyes předvedli na Benátské noci a tak nějak si vzpoměnu, proč se z mých CD staly lapače prachu.
Ale jak jsem si už zvykla, moje sny mají vždy nějaký důvod. A to, že se mi zdálo o Jyrkim mělo taky svůj důvod. Najednou, během pár dnů, jsem si vzpomněla na to co bylo kdysi, viděla jsem sebe, když mi bylo 18, sebevědomí blízko bodu mrazu a platonická láska k muzikantům ze severních zemí mě tak nějak udupávala do země. Ale těch prá dnu mi to tak nějak zvlášťně chybělo.
V sobotu jsem byla na místní rockové akci a najednou jsem dostala neuvěřitelnou chuť jet na nějaký fesťák. Několik dnů v lihu, spaní v nějakém stanu, kdoví u koho vlastně, hudba od rána do večera, široké spektrum kapel, které jsem už za svůj život viděla live - tohle všechno jsem zase chtěla zažít. Možná mi nechyběl ani nějaký ten fesťák nebo koncert, jako spíš ta bezstarostnost doby. Člověk v podsatě nic neřešil. Měl svoje malé-velké vnitřní problémy, které mu v tu chvíli připadaly naprosto neřešitelné - ale život sám o sobě byl neuvěřitelně volný.
Chtěla jsem být zase na chvíli mladší, infantilní, nedospělá a nezodpovědná.
Na chvíli.
Do té chvíle, než bylo deset hodin, já měla hlad a chtělo se mi spát. Kde jsou ty časy, co chodil člověk spát ve 4 rano a vstával v jednu odpoledne.
Nevím, kdy přesně jsem zážitky z koncertu The Cure či pařeb jako byla naše první Batcave party vyměnila za zážitky z baletu nebo filharmonie. Nevím, kdy jsem peníze mizející během každodenního vysedávání v knajpách vyměnila za peníze mizející během nakupování oblečení, kosmetiky nebo blbostí z IKEA. Nevím, kdy jsem čtení knih během cesty v šalině nebo cesty pěšky na koleje (se divím, že jsem se přitom kolikrát nepřizabila), vyměnila za Amazon Kindle naprosto přeplněný knihami, které jsem si vždycky chtěla přečíst, ale jenž leži na poličce a akorát se v něm vybíjí baterka. Nevím, kdy jsem objevování nové, zajímavé hudby na netu vyměnila za hraní WoWka. Nevím, kdy jsem sledování Viasat History či Discovery Channel vyměnila za pouštění blbostí v TV jako kulis. Nevím, kdy jsem vlastně přestala snít o věcech, které nikdy nedostanu - ačkoli tohle je vlastně dobře. Aspoň, že vím, kdy jsem začala mít touhu trávít dovolené u moře, místo v muzeum. A aspoň, že ty staré disneyovky a bluthovky mi pořád ještě zůstaly.
Nevím kdy, ale zato vím proč.
Balet a filharmonie ve mě dokázaly probudit katharsis, jako koncerty rockových kapel nikdy neuměly (ačkoli k tomu neměly daleko). A už vůbec to nedokázaly gothic/rockové akce, kde se člověk akorát zryl a celý večer skákal jak pomatený.
Vysedávání v knajpách, chlastání a kouření, mi nejen dojebávalo zdraví, ale také psychiku. Jednoho dne jsem tak nějak došla k závěru, že je to naprosto bezvýsledné... něco. Ani slovo pro to nemám. Z kouření a chlastu jsem měla špatnou pleť, blbé vlasy a v podstatě vůbec žádnou energii. Možnost dát ty peníze do oblečení a kosmetiky mi dalo nový, i když dle některých možná povrchní, způsob, jak se prezentovat. No a IKEA patří do mého srdce snad odjakživa, takže to se nepočítá.
Amazon Kindle je naprosto perfektní a geniální věc. Kéžbych ho měla v době, kdy jsem byla na výšce. Kéžby. To, že teď nečtu, má úplně jiný důvod, já ho znám a nechce se mi ho rozebírat.
Moje chuť objevování hudby skončila nejspíš proto, že jsem toho už objevila nejspíš dost. Začala jsem u Michaela Jacksona, pak polský rock... klasický rock, grunge, gothic rock, horror punk, goth'n'roll, deathrock, post-punk, punk, gothic metal, heavy metal, black metal, pagan metal, love metal, sympho metal, fotk metal, avantgarde metal, true UG necro blasphemic bla bla bla metal, drone, new age, ethno všeho druhu, shoegaze, britpop, j-rock, j-pop, j-metal, visual kei, visual rock, EBM, industrial, house, trance, club, dance, breakbeat, d'n'b, swing, jazz, soul, r'n'b, hip hop soul, urban, disco, black music, klasický pop, moderní pop, indie rock, alternative rock, post-rock (o kterém mi jeden chytrák dokonce jednou řekl, že neexistuje), experimental, progressive, classical, neoclassical, OST... ježišikriste, můžu si prosím zahrát wowko?:D
TV... jo, TV je super, pokud máte kabelovku nebo satelit s dokumentárníma a hudebníma programama. Já mám čechy a slováky a plno telenovel :D

A že už tolik nesním? Ne, nesním. Přestala jsem. Protože jsem asi konečně začala žít v realitě a přestala se v nesplněných snech utápět.
Možná si někdo řekne, že je to škoda. Jenomže ten někdo neví, o jakých blbostech jsem snila. Třeba i o Jyrkim Linnankivim a to bylo to nejmenší :)
Po tom snu jsem si doma pustila několikrát po sobě jejich Live DVD Helsinki Vampires a dřímala jsem u toho. Tahle hudba mě najednou dokázala neuvěřitelně uklidnit, jakoby mi dala něco, co mi v mém jinak dokonalém životě ještě chybělo.
A další den znova.
Ten další už to ale nešlo.
Příliš mi to připomínalo dobu, do které se už nechci vrátit.
Občas mi ten život prostě chybí. Jeho zvláštnost, zajímavost, možnosti, pohoda, živelnost. I jeho pohromy.
No a pak už zas ne...


Btw., The 69 Eyes vydávají na podzim novou desku. Tak uvidíme...:)
 


Komentáře

1 elysia elysia | 22. května 2012 v 19:27 | Reagovat

presne v tomhle duchu jsem chtela taky uz vickrat napsat clanek, ale neni cas no..taky me to obcas chytne a zas se k tomu vracim, obcas me popadne ta touha vratit stary casy,ale stejne ve vysledku zjistim, ze me to nevraci do tech "starych dobrych" ale zoufale depresivnich a sebedestruktivnich casu..treba kdyz jsem cetla Konec punku v Helsinkach, tak me to uplne dostavalo zas do starych nalad, pred spanim jsem si poustela SPS a zacala jsem mit pochybnosti o svym nynejsim zivote...a pak to zase preslo, prevladla touha oblict si neco neroztrhanyho a bylo to pryc...zajmalo by me ale jestli se mi tyhle nostalgicky nalady budou vracet porad nebo se jejich frekvence bude snizovat az proste nakonec ustanou...ale i kdyby ne, to je jedno, jednou za cas z toho mam proste porad radost, kdyz navliknu glady a projdu se mestem jako drsnej pankac:D hlavni je, ze se k tomu nemam potrebu vracet nastalo:)

2 onni onni | Web | 22. května 2012 v 19:51 | Reagovat

[1]: obcas mam silne nutkani vratit proste to co bylo, cely ten stary svet - a ve vysledku vlastne ani nevim proc. Mozna je to tim, ze se ve skutecnosti toho dospelackyho zivota dost bojim, ze jakmile treba se nastehuju k priteli, treba se vemem a budeme mit dite - tak uz nikdy nebude cesta zpet, proste nikdy.
Cerny hadry, cerny linky, do usi mptrojka s Ocima - to je jakysi ideal te doby, jiny svet, jina dimenze. Jenomze je to asi tim, ze clovek ma tendence si minulost idealizovat, protoze ty spatne veci si proste pamatovat nechce. A tak casem zapomina, jak spatne na tom tehdy byl a jak dobre se ma ted.
Jestli tohle nekdy prejde, tezko rict. Na jednu stranu doufam, ze jo, na druhou stranu si chci zapamatovat aspon to fajne, jak treba budu jednou svymu decku vykladat jak byla jeho mamka zla onnea :D

3 Slečna S. Slečna S. | 23. května 2012 v 2:15 | Reagovat

Na to nesnění  pozor :)

"Kdo opustí vlastní sny
ocitne se v cizích
Kdo opustí vlastní sny
v cizích snech zmizí"
(Skrytý půvab byrokracie)

Ale nejdřív jsem to četla jako 'už tolik nesním' ve významu 'jím méně' a pět minut přemýšlela, kde jsi v tom textu zmiňovala nějaké dřívější obžerství. :D

4 onni onni | 23. května 2012 v 8:45 | Reagovat

[3]: :D ale jo, pokud jde o jidlo, taky jim zdraveji nez driv :D

No, sny.. ja ti nevim, sny mam porad, jen asi ne tak honosne jako kdysi. Jo, obcas mam romanticke sny o svatbe, nebo snim o tom, ze se preci jen nekdy dostanu na ty Maledivy atd. Ale budto se drzim pri zemi a nebo mi proste uz staci malickosti, kdo vi..

5 elysia elysia | 23. května 2012 v 12:19 | Reagovat

ono je to asi normalni, vzdyt je to skoro v kazdym americkym serialu, kde trochu "starsi" lidi vzdycky vzpomnaji na to jaci byli za mlada hipisaci a ted zijou spokojene presne v tom systemu proti kterymu driv protestovali, ale nakonec stejne vzdycky dospejou k tomu, ze na to obdobi maji sice hezky vzpominky, ale vratit uz by ho nechteli. nevim jestli znas serial Daria, ale tam je presne jeden dil o tomhle, jak ta matka pravnicka a otec silici z kazdyho uctu zacnou vzpominat, ze driv jim prece na penezich nezalezelo a meli jiny hodnoty, potoze k nim prijedou na navstevu jejich pratele z mladi, zamrzli hipisaci. ale ve finale si uvedomijou, ze je jim dobre tam kde jsou a ti dva, co od mladi setrvali strnule pri biostrave a v batikovanych hadrech jsou vlastne nestastni, protoze uz je to taky nebavi a za celej zivot se proste nikam neposunuli.

6 onni onni | Web | 23. května 2012 v 15:49 | Reagovat

[5]: jj, znam Dariu a tenhle dil si matne vybavuju.. ono celkove je v tomhle serialu velke mnozstvi pravd :D

no, ze nakonec lidi zijou spokojeni s tom systemu, na ktery driv nadavali.. jaky je k tomu duvod? Zeby fakt, ze to uz vzdali? Nebo si uvedomili, ze se musi prizpusobit, pokud chteji nejak normalne zit? A nebo ten system ve skutecnosti neni zas tak strasny (nebo apson ne nejhorsi)? A nebo je to vlastne uplne jedno, system nesystem, zivot je takovy, jaky si ho udelame..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama