Song for Today: The Rembrants - Just the way it is, baby

25. května 2012 v 17:45 | onni |  Hudba
Každého dne našeho života vstátáme ráno a říkáme si, že tohle bude první krok naších dalších dnů.
Ptáme se sami sebe, zda rozhodnutí, která jsem udělali, byla ta správná a přítom na tohle odpověď neexistuje. Ať už uděláme cokoli, vždy si poneseme nějaké následky, ty dobré, i ty špatné. Budeme se vzdávat jednoho pro druhé, opouštět staré, abychom mohli vejít do nového. Rozhodovat se mezi mnoha cestami a vědět, že vždy musíme něco obětovat. Náš svět se bude každý den měnit, dle toho jak se budeme zrovna cítit. Budeme štastní, budeme smutní, budeme vzpomínat na to co bylo a snít o tom, co bude.
Budeme si říkat, je tohle to, co jsme chtěli? Je tohle to, co máme v životě dělat, co je nám určeno? Jsou lidé kolem nás právě ti, kteří nás zachrání, když je o to jednoho dne požádáme? A nebo zmizí, jako ti před nimi? Budeme za pár let sedět na tom samém místě a vzpomínat na osoby, kterých jsme se vzdali pro někoho jiného, stejně jako to děláme zrvona teď? A bude nám smutno, ačkoli budeme vědět, že to bylo jediné možné řešení? A získali jsme nakonec víc, než jsme ztratitli?
Vyměníme za pár let kompletně své nejbližší přátele tak, jak to děláme odjakživa?
Každý den dýcháme nový svěží vzduch s příslibem nových, lepších zítřků. Díváme se do západu slunce, nebo na hvězdy a planety, nebo na měnící se měsíc a říkáme si, že je to vlastně jediná stálá věc v našem životě. Jediné, na co se dá spolehnout.
Na okamžik zavřeme očí, nemyslíme na nic. Naše prázdná těla se neotáčejí zpět, nedívají se někam do dálky, jakoby snad chtěli najít něco, co ztratili tak dávno, ačkoli reálně to bylo včera.
V tuto klidnou chvíli nasloucháme hlasu osudu a ptáme se ho - existuješ vůbec?
Odsuzujeme, nenávídíme, chceme ničit a jsem ničeni. Nepotřebujeme k tomu armádu, zvládneme to úplně sami. Ubližujeme. Sobě. A mýlime se. Hodně. A děláme špatná rozhodnutí.
Každou noc usínáme bez uvědomění si, že to je možná naposled. Nebo si to občas naopak přejeme. "Zemřít, spát - spát, možná snít". Ráno se zase budíme a netušíme, že probrečíme celý den. Ale i v tom je krása života.
Každého dne našeho života vstátáme ráno a říkáme si, že tohle bude první krok naších dalších dnů.
A že ty dny budou nádherné.
Tak to prostě je.



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama