Prosinec 2012

Jak jsem se sem vlastně dostala?

31. prosince 2012 v 18:23 | onni |  Každodennost
Bylo mi 17, když se rozjela mánie blogování. Tehdy u nás žádny server nebyl, ale blog mělo hodně mých internetových známých z Polska. A samozřejmě už tehdy existovat blogspot, jen neměl nic sposlečného s Google. Za těch 10 jsem už měla hodně blogů: čistě osobní a tvořivý, deníčkový, haterovský, čistě hudební, pak jsem přešla na psaní pro web Dark Entries a nakonec skončila u vlastního blogu o hudbě, filmech, umění a světoborných a světoznalých myšlenkách a mých vlastních sebedestřuktivních sklonech. Jakmilě se ale můj život začal měnit, začala se měnit témata, o kterých jsem na blozích ráda četla a o kterých jsem měla chuť psát. Řešit politiku, světový mír, konspirace a co já vím ještě mě najednou začalo ubíjet, přestala jsem mít chuť mít na úplně všechno názor a bít se za něj. Prostě jsem začala mít chuť psát o blbínách, maličkostech, které mě těší. A najednou se můj starý blog na tohle nehodí. Najednou jsem dostala chuť ze starého blogu odejít.

Ale ono je to takové trošku teatrální, já vím. Nikam neodcházím, proč taky, a kam vlastně? Jo chtěla jsem mít nový blog na blogspotu, ale zase zakládat úplně nový blog zase jen na nějaké téma? Co když mě to přestane zase bavit?

Takže, zítra začíná nový rok a já měním tenhle blog. Ne nějak moc a závratně, jen prostě trošku pozměním rubriky (a možná je změním ještě víc, jakmile se mi bude chít přeháztet články) a nejspíš se tady občas objeví něco o oblečení, kosmetice atd. Na dělání fashion blogu nemám ani chuť, ani ksycht, ani foťák, ani dostatečnou sbírku kosmetiky, ale tyhlety blogy momentálně čtu ráda, takže v rámci mých současných zájmů.

Přeji všem vše nejlepší do nového roku, ať je lepší než ten munulý nebo stejně dobrý jak ten minulý, ať se Vám splní všechna přání, nebo alespoň některá z nich :)

Pa

Song fort Today: Feel - Gdy Wigilia jest

20. prosince 2012 v 20:19 | onni |  Hudba
Konečně. Sedím doma, dneska jsem v práci skončila dřív, zítra mám volno (vzala jsem si na konec světa dovolenou :). Letos budou moje první Vánoce úplně jinak, těsím se a zároveň se bojím jakéhosi záchvatu nostalgie. Rano se vždycky vstalo, taťka nám všem popřád veselé Vánoce a tak nějak bylo prostě všechno jiné, kouzelné. Jo, nebylo to tak vždycky, dodnes prostě cítím kolem Vánoc něco v tom smyslu, že je něco špatně, nebo se může pokazit, co já vím. Ale tohle mi bude asi letos vážně chybět.

Od minulého roku už neprožívám takové ty spíše dětské Vánoce, kdy jsem už dva týdny předtím poslouchála A Jolly Christmas od Sinatry a tak... prostě jsem byla pořád v práci a unavená a tak vůbec, člověk najednou příjde na to, že je něco fakt jinak.

A letos? K vánoční hudbě jsem se pořádně dostala až dneska, pokud vůbec. A při velkém předvánočním nákupu jsem v autě opět přemýšlala o celém roce. Každý rok si říkám, že to byl zase rok plný změn, ale letos to bylo občas vážně o 106. Ztratila jsem spřízněnou duši, způsobila autonehodu, přestěhovala se do vlastního bytu, kde se stále tak nějak snažím skloubit radost s přítomností blízké osoby a trpělivost vůči jeho prohřeškům :)

Mám vlastní vánoční stromek s ozdobama z IKEA, dárky skoro zabalené a ještě se muším 4x vyspinkat a jsou tady Vánoce!

Kruci, jsem nějaká unavená... z nakupování i z toho přemýšlení, raději toho nechám :)


Vánoční TAG 12

4. prosince 2012 v 18:32 | onni |  Každodennost
Od jisté doby jsem upustila od sledování blogů s rádoby světobornou tématikou a soustředila jsem na, pro někoho možná moc povrchní, beauty blogy a fashion blogy. A víte co? Baví mě to, a hodně. Hlavně teda jeden blog, odkud jsem převzala nápad na tento TAG (http://petralovelyhair.blogspot.cz/). Samozřejmě autorku moc neznám, ale z jejího blogu a hlavně videí mám vždycky takový hodně příjemný pocit a fajn náladu, takže na něj koukám prakticky každej den.

Kdo trochu čte tenhle blog a kdo mě zná ví, že já jsem naprostý vánoční maniak. Dárky nakupuju už v září, stromeček zdobím už 1.12. a vánoční písně si pouštím celý rok. No a když už jsem dneska psala o těch vánočních perníčcích, napadlo mě udělat ještě tohle. Takže, 12 otázek a odpovědí na téma mých Vánoc.


1. Jaký nejkurióznější vánoční dárek jsi dostala a dala?
Kuriózní dárky nedostávám. Aspoň teda co si pamatuju. Ale dárek co mě jednou vážně dostal, byla přužinka od Alkey. Ano, klasická ocelová velká pružinka, taková ta hračka co ji pustíte ze schodů a ona skáče a skáče a skáče... měla jsem ji jako malá v barevné verzi. Po rozbalení jsem se tomu asi půl hodiny smála, hlavně i proto, že hlášku z Futuramy "pružinkáá, moje milovaná pružinkááá" byla jedna z naších nejoblíbenějších.

Za nejkurióznější dárek co jsem dala bych zase považovala malou krabičku lega Atlantis určenou pro děti od 6 let pro mého přitele, kterému táhne na 30 :)

2. Veselá vánoční příhoda?
U nás v rodině se Vánoce slaví ve velkém. Když ve velkém, tak i ve velké spoustě osob. Jedny Vánoce, bude to už nějakých 10 let tomu, byl u nás poprvé na Štědrý den přítel sestřenice. Bylo už hodně k večeru, všichni ve skvělé náladě, něco se i vypilo... no, vypilo se toho dost. Můj bratr a bratránci si zapalovali venku před barákem prskavky a brácha jednu hodil do vysoké tůje. Tůje začala hořet. Kluci začali někoho schánět, že průser jak noha, všichni vyšli ven, vysmátí a hele, hoří tůje! Jediný v tu dobu střízlivý člověk byl právě přítel sestřenice, který byl z naší nově poznané rodiny trochu paf a taky jediný střízlivý, a tu tůji začal hasit. Samozřejmě z ní nic nezbylo.

3. Ideální Štědrý den?
Nikdy jsem nebyla zvyklá brzo ráno vstávat a jediný den, kdy to dělám dobrovolně je právě Štědrý den. Vstane se brzo ráno, všem se popřeje veselé Vánoce, pak se jde o patro niž k babičce (když žil ještě děda, tak k oběma prarodičům) a jí se pečené brambory se solí, máslem a tvarohem. To je jediné jídlo, které se ten den smí jíst až do večeře. Pak k nám chodí růžní členové rodiny, zase se přeje, pokecá atd. Samozřejmě pak následují pohádky, vánoční filmy, všude to voní máminou i babiččinou polívkou (každá dělá úplně jinou), já chystám stůl. Je klídek, doma teplo, nikdo se nehádá. Vzhledem k tomu, že skoro celý můj život máme na Štedrý den vlastně tři večeře, ta naše začínala už ve 4 odpoledne. A vzhledem k tomu, že se tak brzo ještě neobjevuje první hvězda, vždycky taťka vystřelil rachejtli. Usedneme ke stolu, motlitba, oplatek, jídlo, občas, když byla chuť, se krájelo jablko a louskaly ořechy, podle toho se poznalo, jak na tom bude člověk během příštího roku se zdravím. No a pak samozřejmě dárky, já teda dárky ráda dostávám, ale ještě raději je dávám. Kolem šesté se šlo vždycky k babičce a dědovi, kde se sešla naše rodina a rodina sestry mého taťky. Opět velký stůl, hodně lidí a ještě víc jídla. Oplatek, chleba s tvarohem, zpívání žalmů, motlitba, děda a jeho slzy, večeře, dárky. Nakonec, kolem 8, se celá rodina z tátovy strany sešla u tety, která bydlí ve stejném baráků (jo, máme fakt velkej barák), zpívání koled, rozdávání dárků (které jsou již spíše symbolické a taková sranda, třeba naši pokaždé dostanou ponožky a houbičky na mytí nádobí) a hlavně to setkání s lidma, které člověk dlouho neviděl (někteří bydlí v Polsku, někteří dokonce ve Francii).
Takhle nějak vypadal můj ideální štědrý den, když jsem byla dítě a občas i v dopělosti. Bohužel, věci se mění, lidé stárnou a umírají. Děda zemřel před čtyřmi lety a před dvěma manžel sestřenice, který nám hasil naši tůji. Zemřel taky bratr dědy, o kterém jsem psala diplomovou práci. Už se tolik nescházíme. A některé roky to bylo s mými stavy opravdu špatné. Letos poprvé nebudu trávit Vánoce doma a úplně si nejsem jistá co to se mnou udělá. Ale večer samozřejmě se domů stavím :)

4. Nejoblíbenější vánoční jídlo a cukroví?
Tak takové snad ani není. Já miluju úplně všechno co se ten večer jí, protože se to jí právě ten večer. Teda, pár let už nejím kapra a bramborovej salát mám s jogurtem a sójovou majonézou, klasický na můj žaludek prostě není. Ale asi nejvíc miluju máminou rybí polévkou s čerstvou vekou. A cukroví? Celý život jsem nejvíc milovala úly (vosí hnízda), ale už jsem se toho nějak přejedla, navíc, posledních pár let jezdíme (nebo naši jezdí) těsně před Vánocema do Itálie lyžovat, takže si mamka nechává cukroví dělat a já mám ráda i to. Letos dělám poprvé cukroví sama, tak jsem zvědavá :)

5. Je nějaká osobnost, kterou by sis přála najít pod stromečkem a co bys s ní dělala?
No, hned jako první mě napadla herečka Nina Dobrev. Ta slečna mi připadá neuvěřitelné nádherná a tak nějak mám k ní blízko, netuším proč. A co bych s ní dělala? No to je snad jasný :D jenomže to by se chtěl přítel přidat, nebo se alespoň dívat a o tu bych se teda rozhdoně nedělila, takže jako alternativu bych brala Iana Somerhaldena, ten by byl jenom pro mě, ale zas na druhou stranu, nevím jestli by mi tohle u přitele prošlo :D



Jak jsem poprvé pekla sama vánoční perníčky

4. prosince 2012 v 16:53 | onni |  Každodennost
Konečně! Prosinec! Listopad jsem přežila, ačkoli stále nevím, co se to vlastně dělo, ale to nevím každý rok, vždy to jen tak nějak projedu a jsem ráda že žiju...

S vlastním bytem přišla vlastní kuchyň. S vlastní kuchyni přišla vlastní trouba. A já se konečně mohla začít učit pořádně vařit a hlavně péct. Poprvé mě chytla chuť upéct si vlastní vánoční perníčky, když jsem byla v podzim v IKEA a viděla ty jejich krásné formičky...

http://www.ikea.com/cz/cs/images/products/julkul-formicky-na-peceni-sada--ks__0117108_PE272434_S4.JPG
Jóó, asi bych tam měla mít prasátka a zvonečky a podkovy, ale víte co? Já mám raději západní styl Vánoc. Mám rači Santu a umělý symetrický stromek a klidně bych o Vánocích raději jedla krocana než kapra (stejně toho kapra ani nejím). Jistě, miluju Vánoce jaké máme doma, i když my máme tak trochu napůl polské zvyky a napůl vlastně i západní. Ale líbí se mi zvyk dávat v noci dětem do ponožek malé dárečky a velké dárky rozbalovat ráno v pyžamech. Mám ráda soby, sáně, hvězdičky, perníkové panáčky a nejraději bych jednou strávila Vánoce v New Yorku. Nevím, co všichni na tom rádoby českém Ježískovi (protože Ježíšek není původem český, stejně jako Santa není původem americký) vidí. Však si vemte, je reálnější to, že starý hodný kouzelný dědeček, jehož vousy symbolizují jeho věčnost, vozí po celém světě ve svých sáních dárky, nebo že je nosí malé mrně, které celou dobu de facto leží v jesličkách? Ježíška bych nechala té křesťanské stránce Vánoc. A české vánoční koledy? Ble...

No, takže jsem si pořídila ikeovské formičky na perníčky (stejně jako mám ikeovské ozdoby na stromeček a ikeovské ingredience pro výrobu adventního věnce) a začala jsem pátrat po nějakém zajímavém receptu. U vánočních perníčků je problém, že většinou jim trvá i dva týdny, než změknou. A já se nemohla dozvědět, jaký typ vlastně celý život znám z domova. Moje mamka mi totiž každý týden tvrdila něco jiného. A nedokážete si představit, kolik růžných receptů existuje! A přitom to ve výsledku chutná vlastně stejně!

Nakonec jsem si půjčila recept od kamarádky a pustila se do toho. Musím říct, že jsem v kuchyni strašné nemehlo a zásadně peču a vařím jen v případě, že mě a všechen ten bordel kolem mě nikdo nevidí. Základní těsto jsme sitedy udělala hned po práci sama, a když už to bylo víceméně hotové, vypracoval ho svou silou můj přítel. Pak hups na noc do ledničky.


Druhý den jsem měla volno, takže jsem se do toho pustila hned ráno. Tedy, v 10:00 :D. V podstatě jsem netušila co mám dělat, jako malá jsem perníčky akorát tak zdobila, v tohle jsem byla vždycky šikovná. Vzala jsem prostě kus těsta, rozválela a řekla si, ono to nějak holt dopadne :)


Sob je z celého setu rozhodně nejhorší. Ten kdo to vymyslel asi nepočítal s tím, že tyhle perníky někdo bude péct úplně sám a úplně poprvé. Rohy i nohy mu pořád odpadávaly a odpadávají i po upečení.


Si tak vykrajuju a vykrajuju a najednou si říkám, že toho těstá mám nějak málo (slíbila jsem pár perníčků i mamce) a formičky z IKEA jsou celkem dost velké. Jedinou menší použitelnou formičku jsem našla v balíčku přítele. Zkoušela jsem vykrajovat i hvězdíčky nožem, ale na tohle jsem příliš netrpělivej člověk.


To co je na pečení perníčku nejlepší, je vůně. Celý byt voněl, pro mě to byl v podstatě aromateriapie. Vzhledem k tomu, že jsem ty perníčky pekla ještě v listopadu, bylo to pro mě vážně pohlazení po duši.


A zde již výsledek. Celá moje rodina je úplně ze mě paf. Oni jsou teda úplně paf z toho, že vůbec doma uklízím, že jsem dokonce myla před Vánocema okna (z čehož jsem pak samozřejmě byla týden nemocná), ale zaručeně nejvíc paf jsou z toho, že peču. Počítám, že příští rok toho budu dělat jednou tolik a rozdávat. A možná budu péct ještě letos, protože mi už zbyla jen jedna krabice :)