Jak jsem poprvé pekla sama vánoční perníčky

4. prosince 2012 v 16:53 | onni |  Každodennost
Konečně! Prosinec! Listopad jsem přežila, ačkoli stále nevím, co se to vlastně dělo, ale to nevím každý rok, vždy to jen tak nějak projedu a jsem ráda že žiju...

S vlastním bytem přišla vlastní kuchyň. S vlastní kuchyni přišla vlastní trouba. A já se konečně mohla začít učit pořádně vařit a hlavně péct. Poprvé mě chytla chuť upéct si vlastní vánoční perníčky, když jsem byla v podzim v IKEA a viděla ty jejich krásné formičky...

http://www.ikea.com/cz/cs/images/products/julkul-formicky-na-peceni-sada--ks__0117108_PE272434_S4.JPG
Jóó, asi bych tam měla mít prasátka a zvonečky a podkovy, ale víte co? Já mám raději západní styl Vánoc. Mám rači Santu a umělý symetrický stromek a klidně bych o Vánocích raději jedla krocana než kapra (stejně toho kapra ani nejím). Jistě, miluju Vánoce jaké máme doma, i když my máme tak trochu napůl polské zvyky a napůl vlastně i západní. Ale líbí se mi zvyk dávat v noci dětem do ponožek malé dárečky a velké dárky rozbalovat ráno v pyžamech. Mám ráda soby, sáně, hvězdičky, perníkové panáčky a nejraději bych jednou strávila Vánoce v New Yorku. Nevím, co všichni na tom rádoby českém Ježískovi (protože Ježíšek není původem český, stejně jako Santa není původem americký) vidí. Však si vemte, je reálnější to, že starý hodný kouzelný dědeček, jehož vousy symbolizují jeho věčnost, vozí po celém světě ve svých sáních dárky, nebo že je nosí malé mrně, které celou dobu de facto leží v jesličkách? Ježíška bych nechala té křesťanské stránce Vánoc. A české vánoční koledy? Ble...

No, takže jsem si pořídila ikeovské formičky na perníčky (stejně jako mám ikeovské ozdoby na stromeček a ikeovské ingredience pro výrobu adventního věnce) a začala jsem pátrat po nějakém zajímavém receptu. U vánočních perníčků je problém, že většinou jim trvá i dva týdny, než změknou. A já se nemohla dozvědět, jaký typ vlastně celý život znám z domova. Moje mamka mi totiž každý týden tvrdila něco jiného. A nedokážete si představit, kolik růžných receptů existuje! A přitom to ve výsledku chutná vlastně stejně!

Nakonec jsem si půjčila recept od kamarádky a pustila se do toho. Musím říct, že jsem v kuchyni strašné nemehlo a zásadně peču a vařím jen v případě, že mě a všechen ten bordel kolem mě nikdo nevidí. Základní těsto jsme sitedy udělala hned po práci sama, a když už to bylo víceméně hotové, vypracoval ho svou silou můj přítel. Pak hups na noc do ledničky.


Druhý den jsem měla volno, takže jsem se do toho pustila hned ráno. Tedy, v 10:00 :D. V podstatě jsem netušila co mám dělat, jako malá jsem perníčky akorát tak zdobila, v tohle jsem byla vždycky šikovná. Vzala jsem prostě kus těsta, rozválela a řekla si, ono to nějak holt dopadne :)


Sob je z celého setu rozhodně nejhorší. Ten kdo to vymyslel asi nepočítal s tím, že tyhle perníky někdo bude péct úplně sám a úplně poprvé. Rohy i nohy mu pořád odpadávaly a odpadávají i po upečení.


Si tak vykrajuju a vykrajuju a najednou si říkám, že toho těstá mám nějak málo (slíbila jsem pár perníčků i mamce) a formičky z IKEA jsou celkem dost velké. Jedinou menší použitelnou formičku jsem našla v balíčku přítele. Zkoušela jsem vykrajovat i hvězdíčky nožem, ale na tohle jsem příliš netrpělivej člověk.


To co je na pečení perníčku nejlepší, je vůně. Celý byt voněl, pro mě to byl v podstatě aromateriapie. Vzhledem k tomu, že jsem ty perníčky pekla ještě v listopadu, bylo to pro mě vážně pohlazení po duši.


A zde již výsledek. Celá moje rodina je úplně ze mě paf. Oni jsou teda úplně paf z toho, že vůbec doma uklízím, že jsem dokonce myla před Vánocema okna (z čehož jsem pak samozřejmě byla týden nemocná), ale zaručeně nejvíc paf jsou z toho, že peču. Počítám, že příští rok toho budu dělat jednou tolik a rozdávat. A možná budu péct ještě letos, protože mi už zbyla jen jedna krabice :)


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama