I need to slepp

1. září 2013 v 1:44 | onni |  Každodennost
Posledních pár měsíců jsem se trápila jako už dlouho ne. Měla jsem pocit, že jsem se v životě dostala do slepé uličky. Vůbec jsem neveděla co mám dělat. Stal se ze mě člověk, kterým jsem nikdy nechtěla být a nejrači bych si nafackovala. Dělám to, co dělat nechci. Řeším věci tak, jak je řešit nechci a utápím se v sebelítosti. Naposledy jsem se takhle strašně cítila asi na střední.
Chce se mi smát i brečet a chce se mi zvracet z toho, co jsem to za člověka.
Stala se ze mě klasická ubrečená, zoufalá, nezajímavá a otravná ženská, co se snaží o díte. Nemůžu na to nemyslet, nemůžu se věnovat svým koníčkům, svůj život nesnáším, nesnáším svou prácí. Ale nejsem schopná to nějak změnit. Nemám na to odvahu, bojím se změn, nevím co mám dělat. A přítom je mi úplně jasné, že tahleta situace je naproso bezvýchodná a že dítě není žádné řešení.
Mám být přece štástná! Snažím se dát na rady okoli a obklopovat se věcma, co mám ráda. Čtu jen příjemné věci, koukám jen na příjemné filmy, všude po bytě dávám něco, co voní, čuchám k čerstvě vypranému prádlu, chodím všude pěšky. A krucinál, za měsíc se vdávám!
Dva týdny tomu jsem měla jeden ze svých klasickch ubrečených záchvatů, přiznala jsem si, že jsem příliš velkej srab na to, abych svůj život změnila sama. V ten moment jsem si připadala naprosto bezmocná. Prosila jsem vyšší síly o něco, cokoli, ať někdo něco udělá, ať to uděla za mě, protože já to nedokážu.
A asi o půl hodiny později to přišlo, dostala jsem nápad, jak svou situaci alespoň trochu zlepšit. Další dva dny jsem myslela jen na to, že to vyřeším, aspoň trochu. Ale moje plány byly k ničemu. Seděla jsem na gauči, čuměla do zdi a měla dost. Ten den opět přišly kramy a já už ani nebrečela, neměla jsem na to sílu.
A pak to přišlo. Druhý den, šílený stres, šílená situace, bezmocnost. Ale nedala jsem se. Nenechala jsem si strát na hlavu a byla jsem silná. Byla jsem silnější než kdy předtím a nenechala se zahnat do úzkých. Nezhroutila jsem se, stála jsem se vztyčenou hlavou a řekla, co chci. Jakmile jsem si vyslechla praktické rady ostatních, bylo rozhodnuto.
Takže jsem na nemocenské. Už víc jak týden a kdoví, jak dlouho ještě budu. Čeká mě pravidelná psychoterapie a možná i hospitalizace. A víte co? Poprvě v životě se na to těším. Chci to už konečně vyřešit. Chci ze sebe dostat všechen ten hnus, co se ve mě za život nasbíral a všechny ty nervy, co ze mě udělal za posledních pár měsícu pomatenou ženskou, co si kontroluje děložní čípek! Krucinál, co se to se mnou stalo?!

Zatím je to těžší, než se zdá. Ze dne na den se nedokážu uklidnit. Snažím se porád něco dělat. Hlavně uklízet v bytě, to mě zatím celkem baví, což je dost psycho. Ale faktem je, že je mi pořád na nic. Pořád jsem nervózní, přemýšlím o úplných kravinách. Hlavně věcech, které nemůžu ovlivnit. Jak dlouho budu na nemocenské? Co bude s prací? Kde vemu na všechno peníze?
Vrátil se mi jeden tik z dětsví. Vypadly mi za uchem vlasy a nerostou. Rozpadávají se mi nehty. Měla jsem zánět močáku. Cítím se pořád slabá, točí se mi hlava a je mi nevolno. Pořád se škrábu na nohou a mám na nich úplně rozedřenou kůži. Beru antidepresiva, vitamíny, piju bylinky a dělám věci, které mi zvedají náladu. Ale nefunguje to. Jediné, co me dokáže spravit je koupel. Nechcu vidět ty účty za vodu.
Vtipné je, že stačil jeden jediný týden doma a já se dostala na svůj studentský spánkový režim. Zatím s tím bojuju, ale marně. Nemůžu v noci usnout a spím dopoledne. Ale možná to tak má být. Možná mi moje tělo říká, že tohle potřebuju, po dvou a půl letech SE KONEČNĚ VYSPAT.

 


Komentáře

1 Slečna S. Slečna S. | 3. září 2013 v 11:38 | Reagovat

Kam si jdeš lehnout? Brno, Praha?

2 onni onni | Web | 3. září 2013 v 13:20 | Reagovat

[1]: nene, tady u nas, ziju v Beskydech ;)

3 Slečna S. Slečna S. | 4. září 2013 v 9:24 | Reagovat

[2]: Ach, my pragocentristé. Že je něco v Brně jsem si vzpomněla vůbec po dlouhém přemýšlení a nad Beskydy mě ani uvažovat nenapadlo. :D

Tak to nějak přežij ve zdraví a ať to pomůže. Za poslední rok mi na psychiatrii z různých příčin skončilo pár známých a de facto všichni si výsledky hospitalizace pochvalovali.

4 onni onni | Web | 4. září 2013 v 17:37 | Reagovat

[3]: v Brne jsem studovala ;) ted uz jsem skoro tri roky zpatky doma.
Jeste uvidim jak to dopadne, v patek jdu k psychiatricce se domluvit.

5 elysia elysia | 11. září 2013 v 20:59 | Reagovat

budu držet palce, ať to pomůže:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama