Magořím

7. února 2014 v 16:40 | onni |  Každodennost
Jsem hodně pověrčivej člověk. Ačkoli okolí to o mě neví, tak jsem docela magor co se týče všelijakých černých koček na cestě, počtů schodů, vyznamů snů atd. No, ono by to možná nebylo tak strašný, myslím, že tohle občas vrtá v hlavě hodně lidem. Ovšem já to občas dost přeháním.
Třeba na výšce jsem měla období, kdy jsem na všechny zkoušky musela nosit jisté tričko, které jsem dostala jako dárek, jinak jsem prostě tu zkoušku neudělala. Mám takový pocit, že jsem ho měla i na jedněch státnicích, schovaný pod halenkou.
A taky všechno strašně počítám. Jsem alergická na číslo 6 a všemožné s tímto číslem spojené. Třeba když je něčeho 6, 16, ale i 3 (pač to je půlka ze šestky), 9 (to je obrácená šestka), 15 (1+5=6), a všechny tyhle kombinace, mám z toho špatnej pocit. V reálu to znamená, že když třeba krájím banán, musí být určitý počet kousků. Když se jdu napít třeba minerálky, musím se napít třeba 4, 5 nebo 7 a 8 loků. Dokonce i když trhám toaleťák, musím utrhnout určitý počet kousků. Pak mám plno pověr, které si vytvářím sama. Třeba když nad něcím hodně přemýšlím a říkám si, jak to asi dopadne, řeknu si, jestli tenhleten list ze stromu spadne napravo, stane se tohle, když někam jinam, stane se tamto. Ono to ale vlastně není tak divné, vzhledem k tomu, že trpím obsedantně-kompulzivní poruchou :D
Nehorší je to ale v době, kdy mě čeká něco hodně důležitého. Třeba státnice. Ale rozhodně můžu říct, že nejvíc magořím teď.
Jak jsem na blogu už několikrát psala, nějakou dobu jsme se s manželem snažili o dítě. Nedařilo se nám, zatím jsme to ale nechávali na přírodě, já do sebe cpala všelijaké bylinky a vitamíny, co víc jsem taky mohla dělat, že. No a pak jsem šla na preventivku, řekla to doktorce, tak to ihned se mnou začala řešit, že půjdu na hormonální profil, manžel na spermiogram, atd. To byl konec listopadu, tuším tehdy asi i nasněžilo, blížil se prosinec, čas Vánoc a já jezdila autem a v rádiu poslouchala vánoční hudbu. A tehdy jsem uslyšela skladbu od Mariah Carey - All I want for Christmas, no a tak mě napadlo, že já to mám vlastně taky tak, že si letos nepřeju žádné dárky, vždyť nic nepotřebuju, jediné co si přeju - je dítě. A tak jsem si začala tohle říkat v hlavě častěji a vždycky jsem dodala, že letos nechci na Vánoce ani ten sníh vlastně. Že nemusím mít krásné bílé Vánoce, bude mi stačit ten prcek.
No a co se nestalo. Sníh byl fuč a do Vánoc už se nevrátil. Nevrátil se ani po Vánocích, ani na nový rok. Zato jsem ale pod stromeček dostala ten nejkrásnější dárek ze všech - dvě čárky na testu.
No a moje pomatenost se začala stupňovat. Hlavně to nikomu neříkát! No jasně, že mi rodiče to veděli už v 6. týdnu a stihli to rovnou i zapít. Bóže, jak já se nervovala a říkala mamce, hlavně to nikomu dál neříkejte! No, do dalšího týdne to věděl nejbližší okruh rodiny, což u nás znamená asi dalších 15 lidí :D
No a hlavně nekoukat na oblečení, nic nekupovat, nepřemýšlet o postýlce a kočárku! Cha! Si pište, že už máme kočár vybraný a co jsem ve velkém Tescu, rozplývam se u stánku F&F Baby.
Ale největší facku jsem měla chuť si dát, když minulý týden začalo sněžit. Respektive, už když ten sníh hlásili. Jsem si říkala, nee, ja nechci sníh, já přece říkala, že letos sníh nechci, že chci místo toho dítě! A pak trochu nasněžilo a já si snažila do hlavy vtouct - vzpamatuj se, asi těžko bys dokázala, aby celou zimu nebyl vůbec žádný sníh! A nebo, žebych byla tak mocná čarodějka, že bych dokázala ovládat i počasí?
Pomalu končím 12. týden. Břícho mi sice neroste, ale kalhoty jsou mi hodně nepohodlný, takže jsem si říkala, že bych si pořádila něco víc pohodlnějšího a hned na to - ne, ještě ne, ještě chvíli počkej! Tak jsem si řekla, že počkám aspoň do kontroly. Tu jsem měla dneska. Prcek má 5 cm a srdce tluče. Ale já stejně dál přemýšlím, jestli si jít nějaké to těhotenské oblečení kupovat, a nebo raději ještě počkat. A tak se dál trápím v nepohodlým kalhotech, které mě škrtí přes pupek.

No a taky bych to nebyla já, kdybych si nepředstavovala všchno úplně jinak. Říkala jsem si, jaká budu zodpovedná žena, budu jíst zdravě, hodně zeleniny a ovoce, ani se nedotknu coly, a vykašlu se na všelijaké těhotenské vitamíny. Jo, to určitě. Bliju jak zvěř, na začátku jediné co pomáhalo byla studena Coca-Cola a Sprite. Nakonec jsem mohla jen vodu a suché rohlíky, tak jsem si ty vitamíny pořídila, ať prcek taky něco dostane. Teď už je mi sice trochu líp, ale pro změnu jsem nachlazená a mám šílenou rýmu, jelikož jsem víc jak měsíc nejedla nic pořádného a podepsalo se to na mé imunitě. Fakt pohodový těhotenství :D
 


Komentáře

1 elysia elysia | Web | 9. února 2014 v 17:42 | Reagovat

Když si něco strašně moc přejeme a šíleně po něčem toužíme, tak asi každej děláme takový trochu iracionální věci, "abychom to nezakřikli", "aby se kouzlo nerozplynulo". Na to člověk nemusí mít ani OCD, stejně to každej v sobě tak trochu máme. Moc ti to přeju a držím palce, ať se vám oběma daří, ať už sněží nebo ne:).

2 onni onni | 9. února 2014 v 19:27 | Reagovat

[1]: ja si vcera koupila tenisky, snih bojkotuju :D

3 Luz Luz | 12. února 2014 v 9:47 | Reagovat

Blahopřeju k očekávání dítěte.
Zvláštní, že si to doteď pamatuju, ale vzpomínám, jak jsem občas chodívala na to tvé goth fórum (Dark entries myslím se to jmenovalo) a že jsi tam psala, že nechceš dítě, protože bys ho měla příliš ráda na to, abys ho poslala do tohoto světa.
Já vlastně pořád ještě nevím, jestli ho chci. Děsí mě, že s tím je spojená daleko větší závislost na penězích (potřebuje se jich mnohem víc a to je problém, protože je velká finanční nejistota) a materiálních věcech. Jeden nebo dva dospělí se můžou uskrovnit, když je třeba (a já mám vlastně ráda skromný život bez zbytečností), ale s dítětem to moc dobře nejde, jak je nutné pořizovat pořád nějaké nové věci.

4 onni onni | Web | 12. února 2014 v 11:07 | Reagovat

[3]: jj, je to tak, mas pravdu, ja dlouha leta vubec deti nechtela, nejen z toho duvodu, ktery si zminila. Ale myslim, ze muj nazor zmenil fakt, ze jsem nasla chlapa, ktereho jsem si dokazala predstavit v pozici otce meho ditete ;) a i ted v tehotenstvi, kdy mam takove stavy, ze brecim u kazde kraviny, si rikam, jak je ten svet hnusnej a jestli jsem vubec normalni, ze sem chci to dite privest. No ale pak se stane neco, co mi opet uvedomi, ze tenhle svet je vlastne v leccems krasny ;)
Co se financi tyce, ja ti nevim, myslim, ze na tom ani tak nezalezi, kdyz jsem byla mala bylo obdobi, kdy tata nemel praci a mamka byla na materske (byli sme tri sourozenci), a dneska nejak nemam pocit, ze by mi neco chybelo. Ono dite toho zase tolik nepotrebuje ;) na vybavicku uz mam neco nasetrene, navic postylku a komodu budu mit starou, jeste po mne, tatka slibil, ze nabytek trosku zrenovuje, zbytek se da za dobry peniz poridit v IKEA. Jo, obcas na emiminu ctu jak zensky davaji za zakladni vybavicku 50 tisic - to je kravina na entou, ja to jednou pocitala a vlezla se do 20 tisic i s kocarkem (a to nakonec bude kocarek kupovat deda), a to v tom byla ta postel, komoda, povleceni, matrace, obleceni.. dneska uz taky vim, ze ani tolik za to nedam, obleceni se da koupit za super ceny treba v F&F, postylku a komodu budu mit starsi, lepsi matrace v IKEa za 500, obycejna za 200, povleceni v IKEA jedno za 150.. pleny budu mit starsi neco latkove, neco poridim jednorazove, no a pak takove drobnosti, jako kosmetika.. no a jak bude dite starsi, to uz neresim, to je jeste daleko :D

5 Luz Luz | 12. února 2014 v 13:35 | Reagovat

Možná máš pravdu. Když už je člověk rozhodnutý, že dítě chce, a podmínky jsou vcelku vyhovující, asi není dobré moc dlouho čekat, protože ideální to nebude nikdy a pak přijde doba, kdy už na to nebudu mít věk. Tak, jak je to teď, bychom to myslím zvládli s manželovým platem a máme i docela dost našetřeno, ale stejně mám obavy, jak by to bylo, kdyby třeba někdy tu práci neměl... Sice má jeden z mála oborů, po kterém je poptávka (programování) a teď už i docela dost zkušeností, ale zase nevýhodu v tom, že je cizinec a neumí ještě moc dobře česky, a míst, kde je potřeba jenom nebo převážně angličtina, tak moc není.

6 onni onni | Web | 12. února 2014 v 20:35 | Reagovat

[5]: hele, tohle jsem resila nekolik let. Coby kdyby. Mela jsem masetreno dost penez a stejne jsem mela porad nervy ,ze to nebude stacit. Pak ty penize padly na neco uplne jineho. A kdyz sme se zacali snazit a hned napoprve to bylo biochemicke tehotenstvi, nemohla jsem z toho ani spat, byla jsem s nervama v prdeli, dyt ja to nezvladnu, psychicky ani financne! A kdyz to pak nevyslo, bylo mi to uplnejedno, v tu chvili jsem vedela, ze to dite chci a ze to vsechno zvladnu.
I ted, kdy je mi uz druhy mesic porad spatne a zvracim, rano se probudim, je mi zle a mam naladu na nic, protoze faktem je, ze kdyz je vam porad spatne ,prestanete se i usmivat, staci pak nekde v obchode videt stanek s detskyma vecma, a cloveku je hned lip ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama