Březen 2014

Jeden na*raný

31. března 2014 v 0:23 | onni |  Každodennost
Mám zrovna období, kdy mě všechno sere. Ale fakt všechno. Snažím se držet, ale jsem pořád naštvaná, nechám se vším vyprovokovat a mám potřebu se pořád hádat. Celkem se držím, až tolik to neventiluju, ačkoli to je možná ten problém, kdysi stačilo se pohádat s pár idiotama u piva nebo na nějakém zloblogu a byl klid. Člověk vypustil páru, sic si dál myslel, že má pravdu a všichni jsou idoti, ale tak nějak mu bylo líp.

Teď se ale snažím nedostat se do nějaké vyhrocené situace, měla bych být v klidu, ale stejně mám už všech kolem vážně pokrk.
Ok, tak ne, tohle není úplně pravda, ne žeby mi na nervy lezli vyložene mí blízcí, spíše mi lezou na nervy některé názory.
Jakožto matka v očekávání slýchám kolem sebe stále víc zaručených rad, odborných posudků, chytrých nápadu na všechno, co jakkoli souvisí s mateřstvím.
Tak třeba.
Jsme v novém bytě. Máme krásnou, nově zařízenou ložnici. Přijde mamka a zeptá se - a kde budeš mít postýlku? Vedle, v pokojíčku, vymalovaném a pomalu připraveném pro prcka. To jako budeš vstávat a chodit tak daleko?
Ne, budu mit prcka závislého na přítomnosti matky a nevyspíme se vůbec nikdo, ani manžel. (Ok, ale to ještě beru, že to myslí dobře).
Máme nějaké starší oblečení na zimu, ale růžové. Říkám, škoda, budeme mít kluka. A tchýně na to - dyť to je jedno ne? Ne, není to jedno, nebo mám fakt oblékat kluka do růžových oblečků s vyšitýma kytičkama? Možná, kdybych žila někde ve Švědsků a chtěla mít síleně korektní domácnost.
Bavíme se se švagrovou o kojení s tím, že to nebudu hrotit, když nepůjde, tak nepůjde (a možná, kvůli lékum, fakt nepůjde). A tchýně - kojení je pro dítě nejlepší! Není. Pro dítě je nejlepší, když má klidnou, spokojenou a hlavně psychicky a fyzicky zdravou matku (viz. třeba případ mé známe, která měla z kojení 40 horečky a těžký zánět).
Pořád čtu nějaké super chytré články a diskuze o tom, jaký že to máme v ČR luxus, když sme doma s dítětem AŽ 4 roky (znáte někdo takovou ženu? Já ne)! No jasně, protože my ženské jdeme dobrovolně na 4 roky na rodičák a za ty s bídou 4 tácy co měsíčne dostáváme, si vysedáváme spokojeně doma a před barákem nám stojí 3 auta.
Prý by se to mělo zrušit. Aha, jasně, všude kolem sebe slyším, jak nejsou místa ve školkách. A nebo se máme vrátit do dob jeslí, kdy matky nechávaly miminka u cizích, zatímco jím v práci přetékaly podprdy?
Jo, aha, a ještě vlastně na té mateřské hloupnem. No, po výšce jsem strávila 2 a půl roku v práci a všechno to, co jsem znala, se mi asi do půl roku vypařilo z hlavy. Pracovala jsem v prostředí ukecaných ženských z vesnice, které nečtou, nekoukaj na filmy, v životě nejedly parmazán a mojito dělají z vody, džusu, vodky a citrónu. Díky bohu za rizikové a že můžu svůj mozek opět nerušeně stimulovat.
Ráda bych tyto chytrolíny osvětila - blbé ženské na mateřské byly blbé už dávno předtím.

No a teď to nejlepší. Těhotenství v ČR.

Nechci na screening. ALE TO MUSÍŠ!
Nechci na test na cukrovku. ALE TO MUSÍŠ!
Nechci rodit v poloze vleže. ALE TO MUSÍŠ!
Nechci žádný nástřih. ALE TO MUSÍŠ!
Nemusím, nemusím nic. Kdy už to sakra lidi, a hlavně ženské tady pochopí? Já dokonce nemusím ani nic "hlavně přežít", já si to udělám podle sebe a doktoři mi můžou políbit šos!


Ukamenování za morálnost?

12. března 2014 v 18:15 | onni |  Každodennost
Ačkoli jsem už nechtěla na mém blodu vést různé polemiky na téma "jak tenhle svět jde do háje", dneska se stalo něco, o co mám potřebu se podělit.
I když jsem v životě udělala pár pěkných blbostí a pár i hnusných věcí, myslím, že o sobě můžu říct, že jsem poctivý a morální člověk. Myslím, že je to díky víře, ve které jsem byla vychovávána, ale jsem prostě ten typ, co má své hranice. V životě jsem třeba nepodvedla partnera, fakt ne. Před pár lety jsem si taky uvědomila, že co špatného udělám, to se mi vrací a čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc mi to dávalo smysl. A tak jsem v debatě s mamkou o tom, jak je její tchýně hrozná a že ona nemá "koule" být na ní taky tak hnusná, řekla, že umění není být stejně zlá, ale být jinak dobrá. Jinak řečeno, pokud vás někdo pomlouvá, pokud vám ubližuje, pokud vám lže - prahnete jistě po pomstě, ale opravňuje vás to k tomu, být stejně špatný? Nebo je lepší se nad to povznést, říct si, já takový nejsem, jsem lepší?
Jistě, že se mi to už mnohokrát, dá se říct, vymstilo. Nebo, tohle asi není úplně dobrý termín, ale faktem je, že jsem občas hlupá a když já jsem ta hodná, předpokládám, že i ten druhý člověk bude takový. Třeba nedávno jsem se dozvěděla, že mě moje kamarádka dost síleně pomlouvá po celé vesnici a šíří o mě dost drsné klepy. No, napsala jsem ji, ať toho nechá a stará se raději o svůj život. Ale mohla jsem se zachovat jinak. Mohla jsem ji to vrátit, jelikož na ní vím tolik tajemství, že by ji to klidně mohlo zničit manželství. Ale neudělala jsem to. Jednak proto, že to není moje věc a druhak proto, že já taková prostě nejsem.
No a dnes, když jsem odpočívala mezi balením a uklízením, tím nejblbějším možným způsobem :D prostě jsem seděla na netu a koukla do jedné diskuze, mě něco dost pobouřilo. Jednalo se o diskuzi několika nastávajících maminek, kde i já občas něco připíšu. Bavily se zrovna o porodném, kdo na to má nárok atd. Jedna 22-letá slečna, si postěžovala, že ho mít asi nebude, kvůlu bydlišti a že ho musí rychle ještě změnit. Načež ale dodala, že otec dítěte vydělává 20 tisíc čistého. Tohle mě dost zarazilo a tak jsem se zeptala, proč chce porodné. No a spustila na mě jakýsi pseudosmutný příběh o tom, jak je mladá nedostudovaná, že otec nebude zapsán a hlavně - tohle dělá přece každý, tak proč bych nemohla já?
Jo, asi jsem uplně a naprosto šíleně přehnaně morální, ale jsem jediná na světe, komu připadá divné, když existuje otec, který je schopný platit alimenty, raději udělám podvod a dostanu porodné, na které nemám nárok? A jako argument použiju fakt, že to dělají i ostatní? Nebo dokonce to, že vláda okrádá nás, tak my můžeme okrádat je? Kam se pak ten svět dostane, když budeme všichni přemýšlet takto?
Mě to docela šoklo, moje reakce byla, že když někdo jiný krade, ospravedlňuje to i mou krádež? Pokud je někdo zlý, špatný, násilnický, nepoctivý, nemorální, nepřejícný, mám právno na to, abych byla taky taková?
Co mi ale na tom všem přišla nejvíc smutné byl fakt, že ve skupině asi 8 žen, jsem byla jediná, kterému to přišlo špatné. Vyrojily se na mě ženy, že ony to taky klidně takhle dělaly, protože to a tamto, protože to dělají cikání a protože je taková a taková situace (jakoby si za svou situaci každý nemohl sám). Sesypaly se na me jak supy a začaly mi vytýhat i věci, kterých se ta diskuze vůbec netýkala. A já si se svým názorem, že člověk má mít nejdřív stálý vztah a práci a až pak dítě, najednou připadala jako mezi davem lidí, kteří jeden druhému berou z kapsy peníze, a já stojím mezi nimi jediná, která to neděla a proto je ta špatná.
Opravdu to tak dneska je? Je člověk, který má svědomí a který nechce dělat něco špatně ten, kdo má být ukamenován? Protože já si tak dneska připadala.
Když mi nakonec některá z těch žen napsala, že to dělá pro své dítě a bude rádo, když to dítě bude dělat taky tak, moje jediná reakce byla, že chci aby z mého dítěte vyrostl poctivý člověk, a proto mu půjdu příkladem. Tohle ale nejspíš nic neznamená.
Přesto, zajímavé bylo, že mezi těmi ženami, jsem byla asi jediná, kdo má manžela, dítě plánované, podporu rodiny, dodělanou školu, práci, úspory a zázemí. Tak že by přeci jen ve výsledku platilo, že s poctivostí nejdál dojdeš?


Basic campfire

7. března 2014 v 11:58 | onni |  Každodennost
Tak je to nějakých 5 dní, co mi není blbě. Teda, občas si můj žaludek dělá co chce, ale alespoň se už tolik neobrací. Ještě minulý týden jsem občas měla pocit, že se udavim, dneska je to už lepší.
Já bych snad mohla vypsat všechny možné i nemožné příznaky těhotenství a já je všechny mám nebo měla. a nebo nejspíš ještě budu mít.
Čeká mě spousta věcí, a já nemám na nic energii. Nejrači bych jen spala a spala. A počací venku je humus.
No, a jak to tak zatím vypadá, tedy stoprocentní to není, ale zatím se zdá, že... IT'S A BOY!
No a teď to nejtěžší - vybrat jméno. Navíc to musí být jméno, které se píše stejně v češtině a polštině.
Moje vybrané Dominik se nelíbi manželovi, tak sme vybrali Alexander, ale že bych z toho byla až tak nadšená...
Takže pořád koukám a pátrám, chtěla bych něco zajimavého, ale néé žádného Nikolase a Ariela a nevím co ještě.
Takže to vymyšlení jména už došlo až ke hledání inspirace ve World of Warcraft. Samozřejmě padly i návrhy jako Arthas a Thrall, nebo Garrosh a Lorthemar Theron :D:D Chudák dítě :D Naštěstí jsem teda našla jméno Tobias, je to nemrtvý Bat Handler, takže super :D
Taky jsem našla na forum WOW docela dobrou diskuzi o jméně pro dítě, inspirovaném wowkem a docela jsem se nasmála u tohoto:

Lastfantasy: my wife is going to have a baby soon any suggestions on a name?
Kelvv: Basic Campfire.
(pochopí jen zůčastnění)

No ale hledám další inspiraci a našla jsem i pár zajímavých japonských jmen:
Tomeo - opatrný člověk
Takeo - silný jako bambus
Tadao - spokojený
Nikko - denní světlo
Ken - silný, zdravý
Kaemon - radostný, pravoruký (samurajské)

Dobré jméno je taky Anakin :D Občas závidím američanům, že si můžou dávat i jména, co vlastně vůbec nedávají smysl :D

Ještě, že pro holku máme vybráno jedno jméno, na kterém jsme se shodli...