Ukamenování za morálnost?

12. března 2014 v 18:15 | onni |  Každodennost
Ačkoli jsem už nechtěla na mém blodu vést různé polemiky na téma "jak tenhle svět jde do háje", dneska se stalo něco, o co mám potřebu se podělit.
I když jsem v životě udělala pár pěkných blbostí a pár i hnusných věcí, myslím, že o sobě můžu říct, že jsem poctivý a morální člověk. Myslím, že je to díky víře, ve které jsem byla vychovávána, ale jsem prostě ten typ, co má své hranice. V životě jsem třeba nepodvedla partnera, fakt ne. Před pár lety jsem si taky uvědomila, že co špatného udělám, to se mi vrací a čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc mi to dávalo smysl. A tak jsem v debatě s mamkou o tom, jak je její tchýně hrozná a že ona nemá "koule" být na ní taky tak hnusná, řekla, že umění není být stejně zlá, ale být jinak dobrá. Jinak řečeno, pokud vás někdo pomlouvá, pokud vám ubližuje, pokud vám lže - prahnete jistě po pomstě, ale opravňuje vás to k tomu, být stejně špatný? Nebo je lepší se nad to povznést, říct si, já takový nejsem, jsem lepší?
Jistě, že se mi to už mnohokrát, dá se říct, vymstilo. Nebo, tohle asi není úplně dobrý termín, ale faktem je, že jsem občas hlupá a když já jsem ta hodná, předpokládám, že i ten druhý člověk bude takový. Třeba nedávno jsem se dozvěděla, že mě moje kamarádka dost síleně pomlouvá po celé vesnici a šíří o mě dost drsné klepy. No, napsala jsem ji, ať toho nechá a stará se raději o svůj život. Ale mohla jsem se zachovat jinak. Mohla jsem ji to vrátit, jelikož na ní vím tolik tajemství, že by ji to klidně mohlo zničit manželství. Ale neudělala jsem to. Jednak proto, že to není moje věc a druhak proto, že já taková prostě nejsem.
No a dnes, když jsem odpočívala mezi balením a uklízením, tím nejblbějším možným způsobem :D prostě jsem seděla na netu a koukla do jedné diskuze, mě něco dost pobouřilo. Jednalo se o diskuzi několika nastávajících maminek, kde i já občas něco připíšu. Bavily se zrovna o porodném, kdo na to má nárok atd. Jedna 22-letá slečna, si postěžovala, že ho mít asi nebude, kvůlu bydlišti a že ho musí rychle ještě změnit. Načež ale dodala, že otec dítěte vydělává 20 tisíc čistého. Tohle mě dost zarazilo a tak jsem se zeptala, proč chce porodné. No a spustila na mě jakýsi pseudosmutný příběh o tom, jak je mladá nedostudovaná, že otec nebude zapsán a hlavně - tohle dělá přece každý, tak proč bych nemohla já?
Jo, asi jsem uplně a naprosto šíleně přehnaně morální, ale jsem jediná na světe, komu připadá divné, když existuje otec, který je schopný platit alimenty, raději udělám podvod a dostanu porodné, na které nemám nárok? A jako argument použiju fakt, že to dělají i ostatní? Nebo dokonce to, že vláda okrádá nás, tak my můžeme okrádat je? Kam se pak ten svět dostane, když budeme všichni přemýšlet takto?
Mě to docela šoklo, moje reakce byla, že když někdo jiný krade, ospravedlňuje to i mou krádež? Pokud je někdo zlý, špatný, násilnický, nepoctivý, nemorální, nepřejícný, mám právno na to, abych byla taky taková?
Co mi ale na tom všem přišla nejvíc smutné byl fakt, že ve skupině asi 8 žen, jsem byla jediná, kterému to přišlo špatné. Vyrojily se na mě ženy, že ony to taky klidně takhle dělaly, protože to a tamto, protože to dělají cikání a protože je taková a taková situace (jakoby si za svou situaci každý nemohl sám). Sesypaly se na me jak supy a začaly mi vytýhat i věci, kterých se ta diskuze vůbec netýkala. A já si se svým názorem, že člověk má mít nejdřív stálý vztah a práci a až pak dítě, najednou připadala jako mezi davem lidí, kteří jeden druhému berou z kapsy peníze, a já stojím mezi nimi jediná, která to neděla a proto je ta špatná.
Opravdu to tak dneska je? Je člověk, který má svědomí a který nechce dělat něco špatně ten, kdo má být ukamenován? Protože já si tak dneska připadala.
Když mi nakonec některá z těch žen napsala, že to dělá pro své dítě a bude rádo, když to dítě bude dělat taky tak, moje jediná reakce byla, že chci aby z mého dítěte vyrostl poctivý člověk, a proto mu půjdu příkladem. Tohle ale nejspíš nic neznamená.
Přesto, zajímavé bylo, že mezi těmi ženami, jsem byla asi jediná, kdo má manžela, dítě plánované, podporu rodiny, dodělanou školu, práci, úspory a zázemí. Tak že by přeci jen ve výsledku platilo, že s poctivostí nejdál dojdeš?

 


Komentáře

1 elysia elysia | Web | 15. března 2014 v 14:47 | Reagovat

jo přesně tohle mě taky rozčiluje, třeba nikomu nevnucuju se ženit/vdávat, ale pokud se ti dva nechtějí vzít jen kvůli soc. dávkám, tak mi to příjde ubohé, navíc, když ve skutečnosti nejsou vyloženě v žádné špatné finanční situaci, normálně spolu žijí, otec má slušnou prác... a mám pocit, že se z takovýma vychcánkama setkávám stále častěji. hlavně, že všichni nadávají na cigány, jak zneužívají sociální systém, ale přitom to většina bílejch dělá taky tak..ono to bude možná tím, že de fakto jejich iq se zas o moc neliší a ta většinová česká průměrnost mě dost děsí

2 onni onni | Web | 15. března 2014 v 18:48 | Reagovat

Asi tak nejak.. ceska vychcanost nijak nesouvisi s etnikem.. nadavat a stezovat si umi, ale zeby se podivali na sebe a rekli si, nejsem nahodou stejne spatny? ale pokud se ve spolecnosti poctivy clovek bere jako ten spatny, neda se nic delat

3 elysia elysia | 16. března 2014 v 11:15 | Reagovat

celkově mi vadí taková ta průměrnost a omezenost, která se projevuje úplně všude - od oblečení (aneb slavná kombinace kecky, rifle, lyzarska bunda), pres nakupovani potravin, kdy misto toho, aby treba lidi nakoupili min a kvalitneji (a zdraveji), tak maji plnej vozik burtu, polotovarů (když zkoumám cizí košíky v obchodech, mám pocit, že už snad ani lidi neumí vařit), zelenina žádná a podobně, až po bydlení a zacházení s financema, ale i výchovu dětí, který akorát nechávají sedět u televize a počítače... a pak si akorát umí stěžovat na to, jak je všechno na hovno

4 onni onni | Web | 17. března 2014 v 15:53 | Reagovat

Jj, sice jsou to jiste stereotypy ale opravnene, ale vis co? Obcas mi prijde, ze za to cesi ani.nemuzou, je tootazka sebevedomi, a toho, zda si vubec vazim sebe jako cloveka. Pokud ano, budu se o sebe starat ,o to jak vypadam, o to co jim a taky o to, jak vychovam sve deti. Ale dlouhe roky sme tady vychovavani ve stylu samochvala smrdi, tak se neni cemu divit..

5 Aailyyn Aailyyn | Web | 21. března 2014 v 10:57 | Reagovat

Nepopřu, v dnešní době to není zrovna snadný a kdekdo otáčí korunu. Zadarmo vám dneska nikdo nic nedá, podpora rodin není bůhvíjaká a hodně lidí pak má pocit, že kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu. Ono by samozřejmě v zájmu státu podpora rodičovství a rodin s dětmi být měla, když nebudou děti, nebudou budoucí daňoví poplatníci. Ale taky samozřejmě je mylný čekat, že se o vás někdo postará. Chcete děti? Tak na to musíte mít. Dítě je potřeba ošatit, nakrmit, zajistit mu vzdělání a nějaký osobní rozvoj a holt to něco stojí. Potomka nenakrmíte nehynoucí láskou a vaším nadšením z roztomilého miminka. Když jsem bez vzdělání, bez zaměstnání a bez chlapa, tak si to dítě asi pořídit nemůžu, protože to ekonomicky nezvládnu. Je to třeba krutý, ale je to tak.

6 onni onni | Web | 23. března 2014 v 13:30 | Reagovat

[5]: jiste, zakladani rodiny by nemelo byt podmineno materialnim stavem, ale tak to bohuzel je. Zas na druhou stranu, pokud se dite narodi do rodiny, ktera ho splodila zodpovedne ,myslim ze ono samo do vinku dostane jakysi smysl pro zodpovednost. A kdovi, nez memi diteti bude treba 20 ,mozna uz i tady bude fungovat politika jednoho ditete :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama