Kopance

23. dubna 2014 v 0:33 | onni |  Každodennost
Nějak jsem letos zanevřela na svoje narozeniny. Ani jsem moc nepřemýšelela o tom, co bych chtěla dostat. Loni jsem si vyloženě vysnila paletku Naked 2, letos jsem prostě nic nepotřebovala. No jo, fajn, potřebovala jsem těhotenský hadry, ty jsem si koupila, tak dejme tomu, že se mi to penězma, co jsem pak dostala, vykompenzovalo.
Kdyby se tchýně s přítelem k nám "nepozvali", tak bych snad ani nevěděla, že mám něco slavit.
Dárek v podobě Nintendo 2DS jsem už dostala asi o dva měsíce dřív a tedy "nadělila" jsem si měsíc hraní WOWka. Říkám si, budu vysedávat u toho počítače, dokud ještě můžu :D

Kdysi jsem si myslela, že bych snad chtěla i něco dokázat, cosi velkého, nějakým způsobem zanechat otisk. Možná to bylo kvůli nízkému sebevědomí, snaha se prosadit a všem kolem dávat najevo, jak jsem výjimečná. Dokud nepřišel den, kdyz začano být IN být OUT a já jsem to už nějak přestala chápat. Nesmyslně lpět na věcech a lidech, bát se, aby Vás neopustili, abyste nezůstali sami. Díky bohu, že vás opustili (nebo jste vy opustili je).

A najednou vám je 28 a vy si to ani neuvědomíte. Cítím se skvěle, necítím se staře nebo tak něco, cítím se tak nějak nejlíp za posledních x let. Připadá mi, že je to skvělý věk, takový dospělácky, kdy už člověk tak nějak ví co chce, aniž by vylučoval to, že se to může za pár let změnit. Začíná mě i pomalu opouštět ta moje nostalgie, to mé vzpomínání a prahnutí po dávných dobách a lidech, kteří byli nedílnou součástí mého dávného života. Tito lidé mi přestávají chybět. A já se konečně cítím více a více odpoutána od doby, kdy jsem běhala po světě a hledala svoje místo.

Co si budeme povídat, nemusím dlouho přemýšlet o tom, co tenhleten můj stav mysli přineslo.

A už se nemůžu dočkat, až bude pořádně teplo a konečně zase vytáhnu žabky :)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama