Červenec 2014

Monty Python: Smysl života - Porod

31. července 2014 v 11:55 | onni |  Zajímavosti
Monty Python samozřejmě není nic nového a neznámého (tedy, pokud jste se nenarodili po roce 2000). Ale tohle mě zaujalo. Vemte si, že ten film je z roku 1983 a už tehdy si několik lidí uvědomovalo, že na medicínském porodu něco není v pořádku. Bohužel lidé v ČR si to neuvědomují dodnes...



Stejný pocit jsem měla u čtení knihy Partner u porodu, která vyšla v roce 1989 ve Státech. U nás první vydání bylo tuším až v roce 2000 a stejně mají i v dnešní době lidé pocit, že ženy rodící doma to dělají jen čistě kvůli svému sobeckému zájmu o vlastní pohodlí...


Vintage Burberry?

23. července 2014 v 12:00 | onni |  Style
... aneb o nákupu hedvábného šátku a nejen to.

Jednou takhle z rána, skoro... no fajn, ráno to nebylo ani omylem, už dávno jsem vzdala snahu o nasazení na normální spací režím. Bylo už poledne, vedro, že se člověku nechtělo ani umýt si zuby a já neměla sílu na nic jiného než na sezení u PC. Výjimečně jsem u něj dokázala sedět dlouho, jelikož se malý asi smiloval a nekopal mě moc do žeber.
Začalo to nejspíš tím, že jsem si prohlížela eshop MUA, kde mě poslední dobou fakt štvou, protože tam mají pořád nějaké akce (předtím poštovné zdarma, teď 50% sleva). Jééj, co já bych si nakoupila laků na nehty za 22 Kč... Naštěstí jsem to ale nakonec vypla (ačkoli se tam během dne ještě několikrát vrátila) a začala jsem si prohlížet své oblíbené blogy. Tak jsem se dostala k prozkoumávání ZOOTu a brouzdání po výprodejových kouscích. Proboha, někdo mě fakt nemá rád a neuvědomuje si, že jsem na mateřské!
Na ZOOTu se mi zalíbily plátěné nákupní tašky, ačkoli bych teda tolik peněz za ně nikdy nedala. Každopádně jsem si ale vzpomněla, že jsem už kdysi chtěla někde na netu najít někoho, kdo by vyráběl plátěné tašky s nápisy "I prefer this bag to fakes of LV" nebo "LV Lord Voldemort".

http://img.flercdn.net/products/1/7/175714/3739113/acvvzlsrwrrsue-b.jpg
http://www.fler.cz/small_fish

Faky nenosím. Fakt ne, příjde mi to naprosto uhozené až trapné. Hlavně proto, že tady na vesnici vidíte faky fakt všude a jednak je už na první pohled vidět, že to originál není, takže si konkrétní dámy nedaly práci ani s tím, aby i ten fake aspoň trochu vypadal, a nějak si nedokážu představit, vzhledem k místní pracovní nabídce, kde by na to tady někdo vzal.
No, moje teta třeba jo. Kdybyste viděli její botník... A výkladní, uzamykatelné, proskleněné skříně a v nich vystavené originály kabele, zrovna LV jsem napočítala asi 4... Jenomže ta žije v úplně jiném světě.
No ale právě proto, že znám osobu, která si tyhle kousky může dovolit, o to víc se fakům vyhýbám a osoby, které je nosí, mi přijdou tak trochu směšné. Samozřejmě nechci generalizovat, myslím, že nosit třeba fake nějaké méně známé značky a méně známého stylu je trošku jiné, nemluvě o tom, že i normální kabelka z obchodu je něcím inspirována a často nějakým luxusním kouskem. Směšné mi tedy příjdou hlavně osoby, které nosí ty známé roztahané, debilně ušité kabelky s tou hnusnou, divnou hnědou barvou a podivným vzorem.
To ale neznamená, že bych originály taky nechtěla. To zas si nebudu hrát na to, jak jsem hrozně nad věcí, myslím, že mít doma takovou Almu si přeje hodně lidí. Ale já na to nemám a ani na to mít nikdy nejspíš nebudu a kdyby jo, nejspíš budu jedna z těch, co peníze utratí raději za cestu na Maledivy.
Takže jsem jedna z těch, co utrácí za oblečení stovky, tisíce korun, protože ji taky dělá radost mít plný šatník, ale ve výsledku mám doma plno vytahanejch hadrů, které časem skončí v koši, v lepším případě v kontejneru na charitu. Fajn, mám doma kvalitní lyžařskou budnu, pořádné pohorky, které mám snad už 10 let, a nebo taky kožené válenky s ovčí vlnou a korkovou podrážkou. Chtěla bych mít v šatníku pár kvalitních kousků, jako je třeba kašmírový svetr, ale asi nejsem typ člověka, co by na to ty prachy dal. Takže zbývají sekáče. Ty já přímo nesnáším, děla se mi z nich mdlo a nesnáším ten otřesnej smrad těch hadrů tam. No, bezvýchodná situace, dá se říct...
Ale zpátky k mému dni stráveném brouzdáním na eshopech. Napadlo mě podívat se na Flér, kde člověk najde spoustu plátěných tašek s různými motivy. Jednoho Lorda Voldemorta jsem tam tedy našla, ale zatím jsem se ke koupi nedostala, jelikož měli zrovna udělaný krásný výběr na hlavní stránce a já se zamilovala do porcelánové soupravy šperků. Jako, většina sortimentu Fléru tvoří výrobky adeptů na miss Módní peklo, ale některé kousky jsou tak nádherné, že mi to občas hlava nebere. Já sice jsem ručně docela zdatná, ale vyrobit některé věci by mě ani nenapadlo. Hodně se mi taky zalíbilo třeba tohle maxi psaníčko, akorát já tyhle kousky nějak neumím nosit. Což neznamená, že bych si to nekoupila, na to jsem magor dost :D
Když jsem tak několik hodin brouzdala a odolávala a odolávala, skončila jsem v sekci Vintage.
A to byl můj konec...
Hedvábné šátky! Které nesmrdí sekáčem! No fajn, ale teď si vybrat jednu, že...
Při vybírání jsem si samozřejmě prošla všelijaké kousky, nejen oblečení, je fakt, že mi se vintage věci hodně líbí, ale doma nemám žádné, jelikož by se nám sem nehodily. Byt máme zařízený moderně a minimalisticky a abych pravdu řekla, nemám ráda vystavování různých serepetiček, v otevřených skřínkách mám tedy hlavně knihy. Obdivuju lidi, kteří umí vintage věci tak krásně zakomponovat do vlastního bydlení, jako třeba Vivi z Vintage blogu. Já to ale neumím, takže vintage věci se mi doma (zatím :) nehromadí.
A to ani to oblečení, ačkoli... no. Ono je ale docela téžke najít něco, co má ten třpyt starých času a nevypadá to jako nákupní taška mé babičky. Opět mají můj obdiv lidé, co tohle najdou a umí to kombinovat.
Já se tedy mezi návalem hedvábných šátků potulovala i mezi návalem starých kabelek a tašek. Skvělé mi příjde toto psaníčko na příklad:

http://img.flercdn.net/products/2/2/223454/4660737/mlxjjfurzfhvam-b.jpg

A nebo tato kabela:

http://img.flercdn.net/products/2/2/223454/3863569/rrdiwpdpumwewi-b.jpg

A nejspíš bych takhle koukala ještě několik dnů, kdyby mi do oka nepadla taška s nápadně podobným stylem potisku jako je typický Burberry tartan pattern. Tenhle potisk mám hrozně ráda, a to se mi tartan nelíbí. Ale ta kombinace béžové a jemných pásků je podle mě úžasná. Možná je to i tím, že ačkoli je typický pro luxusní značku, jedná se pořád o obyčejné proužky, jaké jsem jako malá nosila na sukních. A proto byla tato taška pro mě přijatelná, nekupuju si žádný fake, kupuju si tašku, která má podobný vzor jako značka, která se mi líbí.
Pak jsem si ale všimla něčeho jiného - ten vzor má na sobě přece i rytíře! Brouk v hlavě začal vrtat a říkala jsem si, že by někdo prodával vintage originál za 145 Kč a nevěděl o tom? To mi přišlo jako velice nepravděpodobné, ale žeby se dělaly faky už v 80. letech? No nic, zmíněnou tašku jsem hodila do košíku k hedvábnému šátku značky Codello a říkala si, uvidíme co příjde.
Dnes tedy věci došly. A já si zahrála na detektiva, zkoumala fotky originálů, studovala návody jak poznat autentické kousky. A k čemu jsem došla? Potisk je sice symetrický, rytiř taky, kabelka vypadá ušitá kvalitně a pokud je vážně z 80. let, jak bylo v popisu, je hodně zachovalá, což by taky mohlo mluvit ve prospěch výrobce. Ale barva pásků není námořnícká modrá, nýbrž tmavě-šedo-hnědá. Bílé pásky po detailnějším prozkoumání občas nejsou úplně rovné.
Taška na sobě nemá žádnou značku, žádné ID, žádnou visačku s Made In. Netuším, jestli je to kůže, protože vše nasvěčuje tomu, že ano, ale zapalovat to nebudu. Já to ale prostě nepoznám. Vím, že koženka smrdí umělotinou, ale i koženka může být kvalitní, navíc se nejedná o novou tašku.
Jistě, co vám budu povídat, tajně jsem doufala, že by to mohl být originál, zapadlý někde na půdě, náhodně objevený. No, není.
Ale to nevadí. Tím, že se jedná o klasický, nenápadný stříh a styl, vyloženě bych řekla až minimalistický, bez jakéhokoli náznaku jakéhokoli nápisu, který by snad dával najevo, že je to laciná napodobenina, si nepřipadám, že bych nosila vyloženě fake. Když si navíc uvědomím, že ji budu nosit k plátěným kalhotám F&F a žabkám z H&M a k tomu tlačit před sebou kočárek, je to fakt úplně jedno. A tak mám doma tašku s tartan vzorem, kdyby nebylo rytíře, ani by mě nenapadlo, že to má něco společného s Burberry. A mít doma fake z 80s je taky celkem sranda. :)

PS1: ten Codello šátek je úžasný!


PS2: Jak jsem zjistila, burberryovský tartan je nejčastěji kopírovaným vzorem :)

Nákupy v Polsku

21. července 2014 v 14:00 | onni |  Style
Když se před několika lety zvedla vlna antipatie k Polsku a všem polským věcem, přišlo mi to naprosto nepochopitelné. Možná proto, že naposledy, co jsem kupovala levné sr*čky k jídlu bylo v době, kdy jsem byla student a nějak mi to všechno bylo jedno. Dneska by mě už nenapadlo nakupovat levné polotovary v jakémkoli řetezci, ale budiž no.
Celá ta averze vůči polským výrobkům je vyloženě směšná. Ještě víc směšná je nová posedlost Čechů kupovat věci české, přitom většina těch věcí v ČR vyrobená není. Ono totiž funguje tak, že si třeba stači objednat látky a materiály s Číny, v ČR to jen obšit a voilá - made in CR.
Vím to i díky práci, kterou jsem dělala. Je jedna česká firma, která vyrábí hlavně matrace a postýlky pro děti. Tato firma je dost známá a lidí si rádí připlatí, jelikož si myslí, že je ryze česká. Vím ale moc dobře, že tyto matrace a postýlky jsou vyrobeny v Polsku. Je to jen o tom, že daná firma si tyto výrobky nechá udělat přimo pro sebe.
To samozřejmě neznamená, že výrobky této firmy jsou šunty - právě naopak. Firma si vybíra kvalitní dodavatele, se kterými mám i já zkušenost, jsou to polské firmy, které existují na trhu už třeba 20 let, dělají kvalitní věci a mají všelijaké certifikáty. Jde spíše o to, že kdyby lidé nebyli hloupí a neplatili zbytečně za rádoby českou značku, mohli by dost ušetřit.

Ale tohle je téma na dlouho. Já chtěla psát trochu o něčem jiném. O tom, jak moc ráda mám Polsko a jak jsem ráda, že momentálně bydlím 20 minut pěsky od hranic. V poslední době, tedy dokud ještě mé břícho mělo rozměry umožňující pohodové procházky, jsem v Polsku trávíla dost času, konkrétně ve městě Cieszyn. A důvod? Hrozně ráda se tím městem procházím. Když vstoupíte na ulici Hluboká, ocitnete se v úplně jiném světe. Na české straně hranice je to samá herna a vietmaci a špinavé ulice. V Polsku tohle neuvidíte. Hned vás potěší pohled na Wzgórze Zamkowe, tedy místo, kde kdysi sídlili polští Piastové.


Nejraději na celé ulici mám kavárnu Presso, je to kavárna u galerie, venku stojí růžový jelen a růžové křeslo. Mají tam skvélý výběr nealkoholických nápojů, což v ČR mimo velká města moc nevidíte, většinou mají v nabídce předraženou colu. Zde mají různé koktejly a ledové čaje, taky super zmrzlinu, která vypadá, že je vážně z ovoce. Venku kromě posezení jsou i lavičky, které jakoby patřily už k hradnímu parku, ale servírka vám přinese občerstvení i tam.


Ráda tam sedávám taky proto, že je mi mnohem příjemnější slyšel polský jazyk a ne poslouchat Čechy, jak si pořád na něco stěžují :)

Jakmile zabočíte doprava, jste na ulici, kde je plno malých butiků s oblečením, botami, spodním prádlem, dokonce je tam i jeden obchod, kde dělají brafitting. Zhruba v půlce ulice je malý zelný trh a všude je plno kaváren a cukráren. Samozřejmě nesmí chybět i dvě kníhkupectví a potraviny. Na ulici Głęboka taky naleznete polské řetězce jako House a Cropp Town a skvělý obchod MDM - se sortimentem jako jsou piercingy, náušnice, hodinky, tunely, extravagantni tašky a licenční oblečení. Já si tam nedávno pořídila sluneční brýdel a dva falešné tunely. Ceny brýli 30 zł (asi 198 Kč), cena tunelu 11 zł (asi 73 Kč, chirurgická ocel).


Na ulici Głęboka je taky drogerie Rossmann. Miluju jí, protože tam mají stánek s Bourjois, což u nás je snad jen v parfumérkách. Nedávno jsem si tam pořídila šampón Alterra s výtažky z biobrokolice, biofíků a bio makadamovým olejem. U nás v ČR je v okolí jen jediný Rossmann, a tak nevím, zda tam tyto šampóny mají také. Každopádně tipuju, že je to stejný dodavatel jako u Alverde v DM, podle obalu a typu výrobku. Ale to je jen spekulace. Mám šampóny z Alverde dost ráda, ale hodně mi smrdí, tenhle šampón je naprosto geniální! A cena? V akci asi 5 zł, což je asi 35 Kč.


Velmi mě potěšila návštěva takové miniparfumérky na náměstí. Mají tam stánky Lumene, Artdeco, Gosh, Inglot a Revlon. Samozřejmě v takové miniverzi. Ale obsluha parádní. Zrovna jsem pozorovala vizážistku jak líčí jednu paní (a vážně moc krásně) a další prodavačka mě hned začala obskakovat, když jsem řekla, že sháním řasenku, mrkla na mě, hned začala rozebírat, jaké mám lvastně řasy a která řasenka by pro mě byla vhodná. Nakonec jsem si vybrala Gosh - Catchy Eyes (nejspíš proto, že má růžový obal :) za nějakých 30 zł.




Nějaký čas tomu jsem byla s mamkou ve městě Bielsko-Biała. Moje hodná maminka mě vytáhla na nákupy, jelikož, jak jsem již nedávno psala, doma mi fakt hrabe. Měly jsme namířeno do obchodního centra Sfera, ale předtím jsme se stavily v obchůdku Brafitka, což je butik se spodním prádlem, který prodáva třeba takové značky jako Ewa Michalak. A samozřejmostí jsou vyškolené prodavačky, které vám dokonale poradí, nemluvě o tom, že josu hrozně milé a ochotné. Což jen tak mimochodem, je v Polsku naprostá samozřejmost, ochotný a usměvavý personál najdete i v Castoramě (takový Hornbach). Mamka si v tomto obchůdku koupila již druhou podprsenku a dokonce i plavky - tankini - které ji prodavačka přesně vybrala k její postavě. Abyste měli představu, moje mamka je malá, ale šíroká dáma po třech dětech s velkými prsy. Asi bych nevěřila, co je schopná udělat kvalitní podprsenka, kdybych to sama na ní neviděla. A všechny jsou opět vyrobeny v Polsku. Ceny podprsenek jsou zhruba od 800-2000 Kč, tedy ceny podobné jak u nás v buticich se spodním prádlem. Rozdil je však v kvalitě, který obchod nabízí.

Když jsme konečně dojely do Sfery, byla jsem v sedmém nebi, jelikož takové krásné obchodní centrum jsem v ČR ještě nezazila. Možná tak Palladium v Praze. No a ty obchody - úplně jiné značky než tradičně najdete u nás a když už, tak opět jenom v Praze. To, co mě zaujalo nejvíce byl obchůdek s kosmetikou Ziaja, kterou u nás koupíte v drogérkách. Tam měli celý obchod jen s tímto sortimentem a opět prodavačku, které se vyzná. Doporučila mě i mamce krémy podle pleti a obě musíme říct, že nám opravdu sedí. Já si koupila růžový krém pro citlivou pleť 30+, čistící gel ze řady Ziaja med pro aknózní pleť a k nákupu jsme dostaly micelátní vodu ze série Sopot Spa (z této série jsem si nedávno koupila také sprchový gel - je úžasný). Všechny tři výrobky jsou prostě skvělé. A ceny? Krém 11 zł, gel 15 zł, maminčiny věci stály podobně. No nekupte to!


To, co mi udělalo úplně největši radost, byl stánek Inglot. No, kupovat Inglot v ČR je pro mě něco naprosto nereálněho, jednak ho mají jen v Praze a druhak, je o dost dražsí. Inglot mají tedy i v polském Těšíne, ale spíše takový základní sortiment. V Bielsku je tedy taky sice jen stánek, ale s větším výběrem a pro udělání si základní výbavy postačující. Už dlouho mi doma ležel stín z Ladyboxu č. 65 a nějak jsem nevěděla co s ním, tak jsem si řekla, že až jednou budu mít příležitost, nějakou paletkou z Freedom systemu si poskládám. Jo, ale vybrat si jen pár barev, to bylo něco. Nakonec jsem si pořídila takové neutrální. Výběr padl na čísla 393, 407, 459. 393 Je perlová světle broskvová, která na víčků je skoro až do zlata, 407 opět perlová mrkvová, 459 hnědá se shimmerem a s fialovým podtónem. Celkově jsem s nima spokojená, dobře se ty barvy kombinují. Cena za jeden stín asi 92 Kč, stejně tak za 4-paletku. Zajímavé také je, že ceny, které měli na stánku jsou stejné jako na polském eshopu. Jen teda musím říct, že výdrž stínu bez báze je taková průměrná.

Návštěvy Polska si vždycky užiju, ať už jde jen o procházky, posezení na kávě, nebo nákupy. Přístup tamního osazenstva je prostě úplně jiný a výhodou Poláku je fakt, že mají spoustu svých vlastní řetezců a značek. Jistě, v nákupních centrech najtete klasicky H&M, C&A, New Yorker (ve kterých se ale třeba nakupovat nevyplatí, ceny jsou vyšší než u nás), ale najdete prostě značky, které mají svoje. Na ulicích převládají butiky se soukromými značkami a cenově se vyplatí kupovat i potraviny. A pokud si někdo myslí, že v Polsku se prodávají akorat věci s technickou solí, tak ať si to klidně myslí, já se mu s dovolením zasměju.

Song for Today: Michael Jackson - Man in the Mirror

18. července 2014 v 13:16 | onni |  Hudba
Kdybych měla vzít v potaz svou nejhorší vlastnost a změnit ji, nebyla by to tvrdohlavost, lenost, vztahovačnost. Byla by to moje ješitnost. A to ne proto, abych snad dala světu najevo, jak jsem hrozně nad věcí, jak jsem dospělá a nic mě nerozhází. Ale čístě proto, že je to vlastnost, na kteoru často zapomínám a která mě uvnitř ničí. Neubližuje nikomu kolem, ani nikoho jiného neštvě, štve mě. A v čem se vlastně projevuje? V tom, že me neuvěřitelně rozčiluje, když vím, že mám pravdu a nedokážu o té pravdě všechny kolem mě přesvědčit.
Jako teď. Dostala se mi pod ruku kniha Hypnoporod od Marie F. Monganové. Když jsem pročítala krátkou kapitolu o tom, jak je to vlastně s tím obecným přesvědčením, že kdysi matky a děti více umíraly a celou tuhle situaci záchránil až přechod porodu do nemocnice, říkala jsem si - no jasně, vždyť tohle už dávno vím, to je logické. Celá demagogie a pochybná "pravda" o tom, že nemocnice rodičky zachraňovaly a zachraňují, což nejen že není realita ani dnes, ale nebyla to realita ani tehdy (ba dokonce to v jistých dobách bylo i úplně naopak), mě nakopla ještě víc a říkala jsem si - krucinál, to jsou lidi vážně tak blbí, že tomu věří? Ano lidi, ženy u porodu kdysi neumíraly proto, že nerodily v nemocnici, ale kvůli obecnému přesvedčení, že porod je boži trest. Existují dokonce dokumenty, které dokazují, že v době přesunutí porodů do nemocnic, v těch nemocnícíh umíralo více žen i dětí, než při porodech doma! Aha!
Jjistě, stokrát opakovaná lež se stane pravdou, ale copak lidé neumí používat vlastní rozum?
Ne, neumí. Vím to už dávno. A mělo by mi to být jedno. Měla bych začít u sebe. Soustředit se na své zdraví a své dítě, nebýt blbá ovce a přemýšlet. Nenechat se vtáhnout do obecného systému zmanipulovaných a nesebevědomých žen, které mají tendence kolem sebe rozsévat strach (což ale samozřejmě jejich vina není). Měla bych se vykašlat na to, co si kdo o mých rozhodnutích myslí, měla bych být silná a stát si za svým a klidně i bojovat, když budu muset. Postavit se před zrcadlo a říct si - pokud chci něco změnit, musím začít u sebe.



Jsem obrovská

14. července 2014 v 2:08 | onni |  Každodennost

Kdyby mi někdo dal pod ruku seznam typických i netypických příznaků a projevů těhotenství, mohla bych si je hezky jeden po druhém odškrtnout. Je to docela sranda, když teda pominu fakt, že je to občas dost nepříjemné. Ale když člověk občas od nějaké těhotné ženy slyší, no jo, bylo mi občas špatně, občas mi taky napuchly prsty, jj, to bylo na nic no, ale jinak pohoda... tak si říkám, proč zrovna na mě se koncentruje všechno najednou?
Ale nechci si nijak stěžovat, nepočítajíc první měsíce těhotenství, tak se cítím vážně skvěle, prostě ty neduhy jsou a beru, že to k tomu patří a když člověk tak nějak i ví, proč se ty věci dějí, bere to sportovně. Ale jen tak pro zajimavost si můžu odškrtnout:

nevolnosti - žádné ranní, ale celodenní. Když se ráno probudíte a vyložene se bojíte v posteli pohnout, protože jakýkoli pohyb to spustí. A žádné takové, že to skončí ve 12. týdnu. U mě odezněly až v 16. a ve slabší míře se vrátily ve třetím trimestru.
citlivost na pachy - cha, co ja se nahledala sprcháčů, než jsem to vzdala a myla se jenom vodou. Sice mě to taky časem přešlo, ale ne úplně. Ačkoli teď mi smrdí zase trochu jiné věci, už mám vypěstovaný reflex a jakmile citím něco, z čeho mě předtím natahovalo, vrací se to. Nejspíš už v životě nepoužiju svůj oblíbený krém Ideália od Vichy. Jo a jen tak mimochodem, sehnat sprchový gel pro může, který by mi nesmrděl ještě teď, je prostě nemožné. Tedy, drogerkové chlapské vlně mi smrděly vždycky, ale teď je to fakt extrém.
krev z nosu - o tom se často nemluví, ale taky to má hodně žen. Sliznice jsou více prokrvené a já si poprvé v životě zažila, co je to mít neustále ucpaný nos, a to jsem ani nemusela mít rýmu.
bolavá prsa - naše kočka mi ráda leží na břichu či hrudníku a jak si stoupne přimo na bradavky, mám chuť ji zaškrtit
únava - jo, kdybych mohla, tak celé těhotenství prospím. Vlastně, no... občas spím i 12 hodin denně. Občas asi i víc...
pláč bez důvodu - a to nemluvím o pláči, který důvod má! Já jsem namekko i z naší kočky, když chystám něco v kuchyni a ona na mě tak koukne a jemně zazkuhrá, že by teda taky něco chtěla. Vidím ty její očička a chce se mi brečet. Samozřejmě, že něco dostane. Kruci, ta to se mnou umí...
výtok - ble, nechutné...
bolesti a opuchnutí kloubů - cha, posledních pár týdnů se skoro každý den cítím jak po odpanění, fakt :D a snubák jsem už raději sundala, protože bych ho už taky nikdy sundat nemusela a jelikož je z titanu, potřebovala bych na něj nějaký pořádny nástroj...
bludný měchýř - proboha, viděli jste někdy nekdo, jak vypadají ženské orgány v pokročilém stádiu těhotenství! Ten močák je tak miniaturní, že se divím, že na záchodě už rovnou nespím. A ještě když má malý zrovna chuť si zahopsat a kopnout vás rovnou tam...
pálení žáhy - tohle je fakt humus největší, ještě když se přidá bolest žlučníku a bolest žeber...
nehty a vlasy - ne, rozhodně se nezlepšily. Myslím, že vlasy na hlavě mi přestaly růst, zato ve spodní části těla se jim vážně daří. A holení je pomalu nadlidský výkon.
zásek mozku - ne, nemám pocit, že blbnu a že se stávám adeptkou na "vykojený mozek", ale některé věci jdou vážně mimo mě a stávají se mi takové docela vtipné situace. Třeba když se chci osprchovat a zapomenu si sundat kalhotky...

Ale víte co? Stejně to nevadí. Ačkoli mám poslední dobou už problém se hýbat, cítím se jak balón, chodím jak kachna a manžel mi musí oblékat ponožky, cítím se kvěle. Za celé těhotenství jsem přibrala jen pár kg a všichni, kdo mě potkají, tvrdí, že vypadám nádherně a mohla bych dělat reklamu na těhotenství.
Moje tělo funguje. Všechno funguje jak má. U nevolnosti si zpětně uvedomuju, že jsem třeba snědla něco blbého a moje tělo se toho snaží zbavit. Cítím, jak se mi roztahuje a uvolňuje celá pánev a připravuje se. A mi to dělá radost. Každé tvrdnutí břícha, každé záškuby svalů, každé píchnutí jako při menses vítám s radostí a jsem nadšená a vlastně až ohromená, jak to tělo prostě funguje samo, nemusím nic dělat.
Lidé mi říkají, že vypadám vyrovnaně. Ano, teď už ano. Jednak za to můžou bachovy esense, které vřele doporučuji a druhak i práce se sebou. Získala jsem pocit sebejistoty, který jsem nikdy předtím neměla. Bohužel pořád bojují s panickou a uzkostnou poruchou (to se mi snad taky podaří vyřešit pomocí bachovek), a taky dost s okolím (třeba mě rozčilují lidi, kteří odsuzují porody doma, jakožto obrovský risk, kvůli chvilce nepohodlí v nemocnici, přitom tomu vůbec nerozumí - přitom jsem kdysi bývala stejná), ale koukám na sebe samu vážně jinak. A čí je to zásluha?
Mnoha faktorů, několika knih (Hovory s porodní bábou, Hypnoporod...), osobnosti jako je Ivana Königsmarková, podporujících slov jedné porodní asistentky... a mnoha dalších věcí, které mi docházejí tak nějak postupně. Získávám sílu, tu sílu, kterou ženy po staletí ztrácejí mimo jiné proto, že je jim předáván strach z porodu od starší generace.
Ale o tom zase někdy jindy.