Jsem obrovská

14. července 2014 v 2:08 | onni |  Každodennost

Kdyby mi někdo dal pod ruku seznam typických i netypických příznaků a projevů těhotenství, mohla bych si je hezky jeden po druhém odškrtnout. Je to docela sranda, když teda pominu fakt, že je to občas dost nepříjemné. Ale když člověk občas od nějaké těhotné ženy slyší, no jo, bylo mi občas špatně, občas mi taky napuchly prsty, jj, to bylo na nic no, ale jinak pohoda... tak si říkám, proč zrovna na mě se koncentruje všechno najednou?
Ale nechci si nijak stěžovat, nepočítajíc první měsíce těhotenství, tak se cítím vážně skvěle, prostě ty neduhy jsou a beru, že to k tomu patří a když člověk tak nějak i ví, proč se ty věci dějí, bere to sportovně. Ale jen tak pro zajimavost si můžu odškrtnout:

nevolnosti - žádné ranní, ale celodenní. Když se ráno probudíte a vyložene se bojíte v posteli pohnout, protože jakýkoli pohyb to spustí. A žádné takové, že to skončí ve 12. týdnu. U mě odezněly až v 16. a ve slabší míře se vrátily ve třetím trimestru.
citlivost na pachy - cha, co ja se nahledala sprcháčů, než jsem to vzdala a myla se jenom vodou. Sice mě to taky časem přešlo, ale ne úplně. Ačkoli teď mi smrdí zase trochu jiné věci, už mám vypěstovaný reflex a jakmile citím něco, z čeho mě předtím natahovalo, vrací se to. Nejspíš už v životě nepoužiju svůj oblíbený krém Ideália od Vichy. Jo a jen tak mimochodem, sehnat sprchový gel pro může, který by mi nesmrděl ještě teď, je prostě nemožné. Tedy, drogerkové chlapské vlně mi smrděly vždycky, ale teď je to fakt extrém.
krev z nosu - o tom se často nemluví, ale taky to má hodně žen. Sliznice jsou více prokrvené a já si poprvé v životě zažila, co je to mít neustále ucpaný nos, a to jsem ani nemusela mít rýmu.
bolavá prsa - naše kočka mi ráda leží na břichu či hrudníku a jak si stoupne přimo na bradavky, mám chuť ji zaškrtit
únava - jo, kdybych mohla, tak celé těhotenství prospím. Vlastně, no... občas spím i 12 hodin denně. Občas asi i víc...
pláč bez důvodu - a to nemluvím o pláči, který důvod má! Já jsem namekko i z naší kočky, když chystám něco v kuchyni a ona na mě tak koukne a jemně zazkuhrá, že by teda taky něco chtěla. Vidím ty její očička a chce se mi brečet. Samozřejmě, že něco dostane. Kruci, ta to se mnou umí...
výtok - ble, nechutné...
bolesti a opuchnutí kloubů - cha, posledních pár týdnů se skoro každý den cítím jak po odpanění, fakt :D a snubák jsem už raději sundala, protože bych ho už taky nikdy sundat nemusela a jelikož je z titanu, potřebovala bych na něj nějaký pořádny nástroj...
bludný měchýř - proboha, viděli jste někdy nekdo, jak vypadají ženské orgány v pokročilém stádiu těhotenství! Ten močák je tak miniaturní, že se divím, že na záchodě už rovnou nespím. A ještě když má malý zrovna chuť si zahopsat a kopnout vás rovnou tam...
pálení žáhy - tohle je fakt humus největší, ještě když se přidá bolest žlučníku a bolest žeber...
nehty a vlasy - ne, rozhodně se nezlepšily. Myslím, že vlasy na hlavě mi přestaly růst, zato ve spodní části těla se jim vážně daří. A holení je pomalu nadlidský výkon.
zásek mozku - ne, nemám pocit, že blbnu a že se stávám adeptkou na "vykojený mozek", ale některé věci jdou vážně mimo mě a stávají se mi takové docela vtipné situace. Třeba když se chci osprchovat a zapomenu si sundat kalhotky...

Ale víte co? Stejně to nevadí. Ačkoli mám poslední dobou už problém se hýbat, cítím se jak balón, chodím jak kachna a manžel mi musí oblékat ponožky, cítím se kvěle. Za celé těhotenství jsem přibrala jen pár kg a všichni, kdo mě potkají, tvrdí, že vypadám nádherně a mohla bych dělat reklamu na těhotenství.
Moje tělo funguje. Všechno funguje jak má. U nevolnosti si zpětně uvedomuju, že jsem třeba snědla něco blbého a moje tělo se toho snaží zbavit. Cítím, jak se mi roztahuje a uvolňuje celá pánev a připravuje se. A mi to dělá radost. Každé tvrdnutí břícha, každé záškuby svalů, každé píchnutí jako při menses vítám s radostí a jsem nadšená a vlastně až ohromená, jak to tělo prostě funguje samo, nemusím nic dělat.
Lidé mi říkají, že vypadám vyrovnaně. Ano, teď už ano. Jednak za to můžou bachovy esense, které vřele doporučuji a druhak i práce se sebou. Získala jsem pocit sebejistoty, který jsem nikdy předtím neměla. Bohužel pořád bojují s panickou a uzkostnou poruchou (to se mi snad taky podaří vyřešit pomocí bachovek), a taky dost s okolím (třeba mě rozčilují lidi, kteří odsuzují porody doma, jakožto obrovský risk, kvůli chvilce nepohodlí v nemocnici, přitom tomu vůbec nerozumí - přitom jsem kdysi bývala stejná), ale koukám na sebe samu vážně jinak. A čí je to zásluha?
Mnoha faktorů, několika knih (Hovory s porodní bábou, Hypnoporod...), osobnosti jako je Ivana Königsmarková, podporujících slov jedné porodní asistentky... a mnoha dalších věcí, které mi docházejí tak nějak postupně. Získávám sílu, tu sílu, kterou ženy po staletí ztrácejí mimo jiné proto, že je jim předáván strach z porodu od starší generace.
Ale o tom zase někdy jindy.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama