Leden 2015

Pečení je radost

26. ledna 2015 v 11:41 | onni |  Každodennost
Haha, jak pro koho, že :D
Když jsem byla malá, nikdy by mě nenapadlo, že mě bude takhle bavit péct. A že mi to takhle půjde (letmé selfpoklepání po ramenou). Protože doma mi to nešlo vůbec. Mamka se mě snad tisíckrát snažila zapojit do vaření a pečení, snažila se mě to naučit, ale jednak mě to nebavilo a druhak, mi to fakt nešlo. Jediné, k čemu jsem přistupovala pozitivně, bylo vánoční pečení a zdobení, ale to mě taky nebavilo bůhvi jak moc.
Jakmile jsem se ale dostala do vlastního bytu s vlastní kuchyni, jako mávnutím kouzelného proutku se to změnilo. Jistě, taky jsem upekla pár nepožívatelných hrůz, než jsem tomu přišla na kloub. Vždycky jsem měla totiž tendence si recepty trochu "přilepšovat", což je pro amatéra cesta do pokel (trouby).
Dneska jsem na tom mnohem líp, mám za sebou upečený i dort s potahovací hmotou. Ale co jsem chtěla vždycky upěct, byly cupcaky a muffiny v americkém stylu. A nešlo mi to, vůbec! Ať jsem zkoušela kdejaký recept, nikdy to ani nevypadalo tak, jako ve filmech. A už vůbec ne jako ty kupované.
Předpokládám, že je to proto, že ty ve filmech jsou plastové nebo z plastelíny :D
Ale ne, je mi jasně, že ty kupované v sobě mají kdejaké kypřící a chuť zvárazňující látky, takže doma to nikdy nebude stejné.
Pak jsem ale narazila na recept na blogu http://www.zghettablog.cz/ a ejhle, konečně něco! Samozřejmě jsem pak zkoušela různé varianty, třeba vánoční s perníkovým kořením a stromečkovými bonbóny, a byla jsem hrozně nadšená!



No, tohle se mi celkem povedlo, takže to chtělo level 2: muffiny!
Jenže najít recept na muffiny, co by chutnaly vážně jako muffiny a ne jako česká bábovka ve zmenšené verzi, bylo celkem náročné. Jednou jsem dokonce zkoušela recept, kde bylo podezřele málo cukru a taky že jo, výsledek byl úplně bez chuti.
Takže jsem se na to vykašlala.

Jednou jsem takhle dostala chuť na něco sladkého, ale doma nic nebylo. Takže v zoufalství jsem si udělala vajíčko s cukrem, samozřejmě jsem to celé nedokázala sníst, a tak jsem z toho chtěla něco upéct. Přídala jsem trochu mouky, trochu másla, trochu toho, trochu tamtoho, hodila do toho sáček pečícího prášku a nalila do papírových formiček a ejhle! Skoro to bylo ono! Takže jsem se pustila do pokusu číslo 2, zopakovala to, co jsem dělala minulý den, tedy neřídila se žádným receptem, jen vzala základ cukr-vajíčko-mouka-tuk-mléko-prášek, a přídávala kakao, rozpuštěnou čokoládu, datlový a rýžový sirup, dolaďila konzistenci a povedlo se! Dokonce to má typickou muffinovskou čepičku :) No jsem fakt talent, co si budeme povídat :D


Jen příště to chce víc čokolády než kakaa.



Cpeme do dětí chemii a je nám to jedno

11. ledna 2015 v 0:16 | onni |  Zajímavosti
Hodně lidí si to neuvědomuje. Jsou to přece věci určené pro miminka a děti, přece by si nikdo nedovolil, aby ve složení bylo něco špatného. I já takhle přemýšlela, respektive mě nenapadlo o tom přemýšlet. Jistě, i já jsem byla blbá a bylo mi to jedno. Protože dokud šlo jen o mně, nějak mi to nedocházelo. Jakmile ale začalo jít i o moje dítě, vše se změnilo. Chápu, že o tom mnoho lidí nepřemýšli, stejne jako o čemkoli jiném, co nám může škodit. Pokud ale do sebe a svých děti člověk rve chémii, ví o tom, a tak nějak je mu to jedno, vážně to nechápu. Pokud mi ale někdo řekne, že to de facto dělá PRO DOBRO toho dítěte, protože si bůhví proč myslí, že mu to pomáhá, mam chuť ho nakopnout.

Je teď móda koukat na složení výrobků, které kupujeme a jíme. Tahle móda je sice skvělá, protože lidem konečně lecos dochází. Zároveň je ale dost pokrytecká. Koukáme na to, co jíme, ale nekoukáme na další věcí kolem. Ano, můžete si říkat, dyť co, vzduch je špatný, všichni kolem nás kouří, globální oteplováni, ozonová díra a vůbec, stějne jednou všichni umřem, tak proč si s tím dělat starosti? Aneb znal jsem dva bratry, jeden kouřil celý život a dožil se osmdesáti let, ten druhý nekouřil vůbec a zemřel když mu byly dva roky (nebo tak nějak).

K sepsání tohoto článku mi pomohl web http://slozenikosmetiky.cz/

Faktem je, že pokud člověk na sebe jednou za čas tohle napatlá, nic se mu nestane, pokud není vyloženě alergický. Stejně jako když si občas dáte trochu víc panáků, bude vám sice blbě, ale tělo si s tím poradí. Ovšem pokud budete chlemtat alkohol po litrech, dodělá vás to.

A jak jistě víme, miminka se většinou mažou pořád a pořád.

Mám doma několik neznámějších produktů souvísejících s pěčí o miminko. Několik jsem si koupila já sama, většinu jsme ale dostali a nebo se ke mě dostaly v podobě vzorků. Takže jsem podívala na složení...

Bepanthen, asi nejslavnější a nejdražší krém na opruzeniny, ale používaný také na zahojení bradavek. Reklamovaný jako jeden z mála krému, který se před kojením nemusí omývat.
- na druhém míste je Lanolin, což je sice přirodní věc, ovšem opruzená pokožka má dýchat, čemuž tuk zvířecího původů moc nepomůže. Dala vám nekdy během nemoci a kašle maminka na hrudnik obklad z kuřecího/husího/whatever sádla? Na kašel nejspíš zabral, ovšem na kůži způsobil vyrážku. Protože nedýchala.
- třeti a čtvrté místo - parafín a vazelina. Oboje umělé vedlejší produkty ropy, mající za účel promastit. Ovšem ucpávají póry, zabraňují dýchaní pokožky a mohou ji podráždit.
Pokud namažene kůži miminka, které je prakticky 24h denně v plence, touhle směsí, v lepším případe opruzeniny zmizí, jelikož na kůži vznikne de facto ropná vrstva, která zabrání čemukoli, aby se ke kůžu dostalo, a zabrání tak podráždění. Na chvíli. V horším připadě a při dlouhodobém používání opruzeniny ještě zhorší. Z dlouhodobého hlediska se pak "může se hromadit v ledvinách, játrech a lymfatických uzlinách".

Další známou mastí je Rybilka. Ta má vazelínu dokonce na prvním místě.

Na masáž bolavého bříška dětí trpících kolikou se doporučuje mast Pupík. Který je jakože strasně bylinný. Obsahuje methylparaben a prophylparaben. Cituji:
- zabraňuje přirozené enzymatické aktivitě pokožky a tkání
- zbytky této látky byly prokázány v nádorech prsu
- může způsobovat alergické reakce
- patří mezi nejznámějších 20 alergenů

Sudocrem - opět na druhém míste parafín, také obsahuje synteticky zvlhčovač, který by měl jakože zabraňovat vysoušení pokožky. Opět způsobující alergické reakce. Aha, no, obsahuje levandulový olej, tak aspon něco :)

Pityol - opět parabeny a vazelína. Tehle superkrém obsahuje dokonce vanilin. Ovšem tady bych osobně měla jedno ALE. Je to vážne krém s velkým K, stačí namazat jednou a je po problému, tudíž i já jsem ho JEDNOU použila, když měl syn jednou jedinkrát opruzeniny. Osobně mi tedy případá jako menší zlo, namazat pokožku jednou něcím silnějším, co hned zabere, něz ho mazat nekolikrát za den třeba tim Bepanthenem.

Dále tu mám pěnu do koupele a šámpón Johnsons's baby. Obojí obsahuje SLS, tedy laurylsulfát sodný, asi stejně diskutabilní položka jako silikony v šampónech. Opět si dovolím citovat: "Při kontaktu s pokožkou může způsobit zvýšenou citlivost nebo vyvolat alergickou reakci. Způsobuje odlupování pokožky a vyvolává těžké kožní záněty. Při požití nebo vdechnutí je velmi toxický, protože se snadno vstřebává sliznicemi. Větší množství SLS způsobuje kašel, pálení v ústech a v krku, dávení, zvracení, dýchací obtíže a celkovou nevolnost. SLS ohrožuje také imunitní systém."

Samostatnou kapitolou jsou pak kapky proti bolesti břicha, tzv. prdíkům. Ve většine případů obsahují dimetikon (či simetikon), ano, přesně ten silikon, který bývá v šampónech. U popisků těchto kapiček se často dočtete, že zatím nebyly zjištěny vedlejší účinky, což není pravda. O silikonech se toho dá najít hodně a cpát to do dětí je vážně šílenost. "Dimethicon je hodnocen jako hormonální disruptor. Zasahuje do hormonálních funkcí člověka a může narušit lidskou plodnost. Dimethicon také představuje nebezpečí pro životní prostředí. Jde o velmi stálou látku, v přírodě setrvává mnoho let a má tendenci k bioakumulaci."

Něco, o čem jsem dříve také moc nepřemýšelela, ale je to dle mého také důležité, jsou laky na nehty. Ty obsahuji formaldehyd, což je karcinogenní látka. Ta se jednak vstřebává do těla matky a pak přechází do mateřského mléka, ale také při odlupování laku se může dostat přímo do organismu miminka.

Když se podíváte na jakoukoli drogerkovou či lékárenskou kosmetiku pro miminka, vždy tam něco z toho najdete. Vazelína, parafín, SLS, parabeny, vosky, silikony. Jednorázově mohou působit dojmem, že pomáhají. Dlouhodobě dítěti uškodí. Když suchou kůži miminka namažete vazelínou a vosky, ucpete ji, přestane dýchat a nebude se hojit. Už jako malé nas maminky přece učily, že rána se nemá zalepovat, ale ponechat ji dýchat, ať se lépe zahojí.

Nj, ale co tedy mám dělat, když mé miminko trpí?
Existuje plno alternativ.
Jsou to třeba kapky BioGaia nebo Babycalm, které obsahuji laktobacily či přírodní oleje.
Místo Pupíku lze použít Dětský uvolňující olej od Saloos, opět čístě přírodní. Dá se sehnat kdekoli na internetu, ve zdravé výživě nebo v DMku. Stojí kolem stovky.
Já sama používam dětskou kosmetiku Alverde, která je také cenově dostupná. Jako první jsem koupila krém na opruzeniny, pro jistotu. Zatím ho používám spíše preventivně a ne moc často, pokud je ale nutne ho použít, působí okamžitě. Kromě toho mám doma mycí emulzi a dětský krém. Ale běžně dostupná je přírodní kosmetika Weleda a Lavera. Hodně chvály jsem četla na dětskou řadu Natura Siberica či 100% pure.
Obecně ale kosmetiku u dítěte používám spíše měně než více. Když měl syn suchá místa na kolenou, mazala jsem mu je Bio kokosovým olejem. Ten se dá taky sehnat kdekoli, i v potravinách, ja používám Alnaturu z DM. Velice dobré je také nerafinované bambucké máslo a nebo různé směsi, opět snadno naleznete na internetu, třeba na Fléru. A i řada Ultra Sensitive od Balei je skvělá, navíc levná.
No a prakticky na všechno se dá používat homeopatika. Od bolesti břicha až po nežádoucí reakce na očkování. Buď je jí kojící matka, nebo se rozpustí ve vodě a dávají se dítěti po lžickách či do láhve s mlékem. Skvelým pomocníkem (kromě známých lékárnic) je brožura Homeopatie v pediatrii. Já ji dostala v lékarně, ale dá se najít třeba tady: http://www.modrykonik.cz/blog/brembi/album/homeopatie-v-pediatrii-brozura/
A i laky na nehty existují ve verzích bez škodlivých přísad, třeba Santé, Korres či 100%pure. A spoustu dalších, které spadají do kategorie 3-free a 5-free.
Všechno jde, když se chce.

Song for Today: NiN - Closer

10. ledna 2015 v 20:07 Hudba
Tohle mi dnes sedí. Trochu té dekadence.
A přidávám páté předsevzetí.
Přestanu sledovat české blogerky.
(Až na pár výjimek.)
Chci mít pocit, že v ČR nežijí jen samé slepice.
Howhg.


5.1.2015

5. ledna 2015 v 23:32 | onni |  Každodennost
Docela zajímavé datum, že?:)
Ráda se na svém blogu dívám na články z konce roku. Bývá to vždycky celkem šílené období, kdy mám tendence přehodnocovat vše, co jsem udělala a zažila. A letos jsem to nějak neudělala. Teprve až 1.1.2015 zhruba v 00:30 mi došlo, že už je zase další rok a že ten minulý byl prostě úžasný. Ne jen proto, že se narodil syn, ale připadá mi, že díky těhotenství a porodu jsem se nějak úplně obrodila. Našla jsem v sobě úplně nový druh síly. Minulý rok byl plný skvělých zažítků. A letošní (nebo vlastně už loňské :) Vánoce byly taky nádherné. Strávili jsme je u rodičů, prcek s námi dokonce večeřel (dostal přesnídávku a pak dřímál v košíku vedle stolu :), rozbaloval si dárky (čti roztrhal pár barevných papírů) a vůbec svou přítomností vytvořil všem v rodině světýlka v očích. Samozřejmě, že dostal taky nejvíc dárků, takže je pomalu nemáme kam dávat :D
Ale i já byla nejspíš hodná, protože jsem toho taky dostala hodně :)

Tak především, KONEČNĚ, datadisk Warlords of Draenor k WoWku a gametime. A dokonce to i hraju, syn mě nechá :D dále jsem od manžela dostala hodinky (další :D), náušnice a přívěšek, svíčku Heart & Home ze sojového vosku no a taky, což jsem si hrozně moc přála, štětce Hakuro :) sama sobě jsem si pak nadělila trošku té přírodní kosmetiky. Minerálni Make-up Lily Lolo je asi to nejlepší, co jsem kdy zkusila, dost jsem se té konzistence bála, ale není to nic hrozného, a za cenu 500 kč kryje mnohem líp a mnohém déle vydrží, než drahé make-upy z parfumérek.


Letos poprvé jsem se obešla bez intelektuálního dárku v podobě knihy. Ačkoli jednu jsem koupila synovi :) Naposledy jsem totiž četla ještě v těhotenství a pořád mám ještě rozečneté Americké krásky od C.D. Payna, které jsem začala číst před porodem a už se pak k tomu nedostala. Faktem totiž je, že při péči o dítě se mi nedaří číst. Přes den syn spí tak nějak po půl hodinách a když je vzhůru, není čas na to, abych četla místo toho, abych se mu věnovala. Ale je fakt, že čím je starší, tím víc si dokáže hrát sám, stačí když vedle mě leží/sedí. Takže, ačkoli si nikdy nedávám žádná předsevzetí, letos si několik dám.
1. Přečíst alespoň pár knih - jednak dočíst ty Americké krásky, a taky mám už v tabletu nachystanou knihu Pait it black od Janet Fitch, autorky Bílého oleandru.
2. Přestat kupovat hadry - mám skříň plnou oblečení a jelikož většinu času sedím doma se synem, ani je nevynosím.
3. Přestat tolik utrácet za kosmetiku - tohle se mi daří už nějaký čas, a to díky tomu, že jsem přešla na kosmetiku přírodní. Ta je přeci jen dražší a taky je fakt, že mi mnohem víc vyhovuje. Předtím jsem pořád zkoušela nové a nové krémy, které by vyhovovaly mé citlivé a náchylné pleti. Jakmile používám přírodní kosmetiku, pleť se mi začala hojit a problémy mizí, takže už další krémy nepotřebuju. Výhodou také je, že většinu objednávám z internetu, tak člověk vidí cenu v košíku a má část přehodnotit, co si objedná a co ne, kdežto do drogerky jsem vždycky vpadla a nechala tam balík, ani nevím jak. Díky tomu všemu se můžu taky dostat k dalšímu, souvísejícímu, předsevzetí - nekupovat nový výrobek, dokud mi nedojde ten starý.
4. Jíst víc zdravě - můj odvěký problém je ten, že nesnáším zeleninu. Můžu rajčata a rucolu, ale musím mít na to vyloženě chuť. Takže se snažím plnit si postupně špíz jinými zdravými potravinami, jako jsou luštěniny a celozrné těstoviny. A pokud možno, v Bio kvalitě. Taky jsem se naučila snídat ovesné kaše, třeba s medem nebo datlovým sirupem, chci zkusit péct domácí chleba.

Tak uvidíme, jestli to dodržím :)

Jak si užívat mateřství

4. ledna 2015 v 16:45 | onni |  Zajímavosti
Tohle není žádný návod. Protože spousta lidí by tohle nedělala. Protože by si na všechno našli nějaké výmluvy. A nebo by se jim nechtělo. A nebo by tvrdili, že se tím dítě rozmazlí. A nebo by tvrdili, že to, jaké mám dítě já je jen o štěstí a s výchovou a přístupem to nemá nic společného. Tak ať.

Mě ale fascinují články o mateřství, které často začínají slovy, že mateřství je nejkrasnější období života. Jenže v zápětí přichází několik velkých ALE o tom, jak je to náročné, jak dítě vyžaduje vaší veškerou pozornost a vy se nevyspíte, nemáte na nic čas, a tak chodíte na nákupy v teplácích a nevíte už ani, k čemu je kartáček na zuby.
Tak předně, nevím jak smýšlejí ostatní, ale když si pořizuju dítě, je to s vědomím, že se o něj chci starat a tu pozornost mu věnovat. Protože to dítě mě potřebuje. A já de facto potřebuji jej. Jistě, taky jsem už párkrát hledala nějaké "zaručené" rady na internetu, třeba na emiminu, ale tohle už mám naštestí za sebou.
Nechoďte tam. Nikdy. Nic dobrého vás tam nečeká. A proč? Protože tyto a jim podobné stránky jsou už ve své podstatě problém. Lidé, kteří tam chodí, nejsou štastní a spokojení, ale právě mají nějakou bolístku, se kterou potřebují poradit. A to všichni do jednoho, jinak by tam nechodili. a většinou si se svými problémy neví rady a to má pak následky. Takže většinou se ani nedočkáte žádné rady, ale nějaké uštěpačné poznámky převelice "spokojené" maminky. Takže to by byl takový první bod. A další?

Buďte v pohodě
Tohle začíná už v těhotenství. Jistě, občas se to jednodušeji řekne než udělá, ale čím dřív matka přejde na režím "nechám to na ditěti", tím lépe. Každá matka se o své dítě bojí, jestli je zdravé, jestli jej donosí, jestlii jej v klidu porodí. Jenomže tohle se nedá nijak ovlivnit. Je třeba to nechat na něm, ono samo se rozhodne, zda na tomhle světě chce být a samo se rozhodne, kdy na něj vykoukne. Práve stresem a smutkem můžete dítěti spíše uškodit a i na průbeh porodu to má obrovský vliv.
Můžu to potvrdit z vlastní zkušenosti. Jakmile jsem si tohle vtloukla do hlavy, těhotenství jsem si užívala a vše brala tak, jak přišlo. A syn přišel na svět po naší "společné domluvě", neplakal, byl spokojený a je to prostě pohodář a kliďas.
A porod? Piřrozenost, bonding a rooming-in. To jsou věci, které potřebuje matka, ale potřebuje je hlavně dítě.

Kašlete na nějaký výchovný metody a režimy
Miminko má svůj vlastní režim. Nějaké chytré kecy o tom, že je třeba naučit miminko spát, jsou fakt blbost. Miminko spí a jí podle toho, jak potřebuje. Pokud má nějaké problémy, hledejte za tím něco konkretního. Třeba i ten stres v těhotenství. Syn od narození spal podle západu a východu Slunce, prostě tak, jak je to přirozené, a to i přes to, že jsem v těhotenství trpěla nespavostí a spala často spíš přes den než v noci. Prostě je třeba to nehrotit. A všechny ty metody, jako je Estvillova - ty mají příjít až jako poslední možnost. Jistě, i já jsem občas nechala syna řvát, když jsem nevěděla už coby a byla jsem vyčerpaná, ale nechavát díte cíleně vyřvat je fakt šílenost. Dítě není ženská s PMS, nebrečí jen tak bez důvodu. Dítěti je třeba naslouchat. Občas chvíli trvá než člověk příjde na to, co mu dítě chce říct a co který pláč znamená, ale jde to. Dneska už bezpečně poznám, co synovi vadí. A brečí opravdu málo, většinou jen když má hlad a mi chvíli trvá, než mu nachystám láhev.
Co se spánku týče, syn usíná sám. První měsíc ale spal se mnou (občas na mě) a i přes den byl prakticky pořád s námi. Některým lidem se osvědčilo společné spaní nebo nošení v šátku, nám ne. Syn v šátku být nechtěl a lépe spí sám v postýlce, jak jsem tak vypozorovala, nejspíš potřebuje vlastní prostor. Občas stačí ho jen dát do postýlky, a usne, občas se ještě chvíli kouká a hraje si. Když ale kňučí a nemůže usnout, vezmu ho na ruce a uspávám. Někdy mu ještě zpívám, většinou pak do pěti minut usne. A když ne, nosím ho déle a nijak mě to neobtěžuje. Jsem jeho máma, starám se o něj a upřímně, je nádherný pocit, když vám dítě spokojené usíná v náručí, protože se u vás cítí bezpečně. Tohle by už spousta lidí bralo jako rozmazlování dítěte, ale kontaktem s vámi dítě rozmazlit nemůžete. A to je podle mě ten základ, pokud má dítě dostatek kontaktu s rodiči, nemá pak žádné separační krize, potřebu úzkostlivě si cucat palec, nebo problémy sám usnout. Proč taky, když ví, že matka k němu kdykoli příjde.

Homeopatie a příroda
Tím se dostávám ke kolikám. Na ně se svádí úplně všechno. Jenomže důvodů, proč mimnko brečí, je spousta. Nudí se, má málo pozornosti, nebo naopak moc pozornosti, potřebuje tmu a klid, nebo potřebuje mámu, přitulit, ponosit, pohladit, narkmit, přebalit... Pokud kojíte, kojte kdy dítě chce, pokud ne, snažte se ten kontakt vynahradit jinak. Třeba já měla syna často skin-to-skin a nebo v noci mi spal na hrudníku.
Ano, děti bříška bolí, ale ne jen proto, že má nedovyvinutý trávicí systém. Stalo se vám někdy, že jste byli ve stresu, nebo smutní, nebo v depresi? Bolelo vás břícho, měli jste problémy se zažíváním? Tak o tom popřemýšlejte...
Pokud ale opravdu dítě břícho bolí, dávat mu kapky s dimetikonem je ta největší chyba, jakou může člověk udělat. Dimetikon sice snižuje pěnivost, ale prostě je to chemie, možná dítěti uleví na chvíli, v nějaké velké krizi, ale problém nevyřeší. Při dlouhodobém používání může dokonce uškodit a dítě bude to břícho paradoxně bolet mnohem víc. Existují kapky s přírodním složením, ale problém je třeba řešit komplexně. Nám se osvedčily různá homeopatika. Jelikož několim, rozpustím vždycky několik kuliček ve vodě a dávám do dávky umělého mléka.
Mám doma skvělou brožurku z lékarny "Homeopatie v pediatrii". Jednou jsem zkoušela Espimusan, naštěstí jen krátce a víc zabíralo dát mu na břicho položený nahřátý polštářek, zabalit a tulit. Na břicho je ale skvělá Chamomilla vulgaris, dávám ji synovi od druhého měsíce a od té doby nemáme žádný problém. Chamomilla je dobrá i na problémy při růstu zoubků, opět mohu potvrdit, synovi vyrostly dva zuby a my si toho pomalu ani nevšimli. Další problémy řeší třeba Lycopodium clavatum (poruchy spánku), Arnica montana (záněty, třeba při růstu zubů) a Thuya Occidentalis. Thuyu jsem malému dávala den před prvním očkováním (které taky doporučuju oddálit jak to jen jde a těmi nepovinnými jeho organismus nezatěžovat vůbec) a ještě dalších pár dnů a taky zabrala, syn neměl ani zvýšenou teplotu.
Pokud jde o přípravky pro pěči o dítěti, používám jen přírodní kosmetiku. Třeba Alverde. Nebo bio kokosový olej. Opruzeniny a potničky prakticky neznáme. Nepřehánet to s oblečením, s hygiénou (obojí posiluje imunitu, syn byl zatím nemocný jen jednou, když byl oslabený očkováním a zoubkama, a všichni v domacnosti jsme byli nemocní taky, a i tak jsem se snažila to řešit bylinkami a obklady, než jsem šáhla po Nurofenu na horečku), nekoupat často, vysušuje to pleť.

Partner
Co si budem povídat, vzala jsem si bezvadného chlapa. Tohle je hrozně důležité, protože to, jak vám partner pomáhá, by měla být samozřejmost, ale není. Hlavně v případě absence spánku, kdy se dítě budí v nocí třeba i každou hodinu. Manžel proto třeba o vikendu v noci hrával hry na počítači a u toho hlídal malého. A já měla možnost se vyspat aspoň 4 hodiny vkuse. I dnes dospávám o víkendech dopoledne a tatínek hlídá. Jistě, výhodou v tomto směru je fakt, že nekojím, ale i při kojení se tohle dá vyřešit třeba odsáváním, nebo tak, že vám partner miminko donese do postele, nakojíte, a pak spíte dál. Jakmile je matka alespoň trochu vyspaná, vše se zvláda mnohem lépe. Stejně tak péče o domácnost, matka je na mateřské dovolené, aby se starala o dítě, ne aby uklízela a prala, je třeba se střídat. A tak nemám problém, že bych nestíhala vyžehlit nebo třeba něco upéct. Stejně tak mám dost času na svoje koníčky, snad kromě čtení, ale to proto, že synovi se pořád věnuju a číst knihu po pěti větách jaksi nemá smysl :)

Prarodiče
Tohle je asi jediná věc, co sami ovlivnit nemůžeme. Ale já to chci napsat, protože syn má skvelé babičky a dědu, kteří jsou z něho paf. Mí rodiče nemají žádný problém malého pohlídat, takže člověk si může i něco zařídit a nebo mít chvilku pro sebe a partnerský život. A hlavně, moje mamka je úžasná. Malý se narodil o prázdninách, kdy mamka jakožto učitelka, ještě nechodila do práce, a tak první týden po porodu mi chodila pomáhat, a pak ji vystřídal manžel, když si vzal dovolenou. A za co ji jsem neuvěřitelně vděčná je to, že jednou za čas malého hlída i v noci a já můžu spát i 8 či dokonce 10 hodin vkuse. Tohle je prostě nenahraditelná pomoc a často ji nemůže zastat partner, protože jeho pláč dítěte neprobudí.

Mateřství si prostě užávám. Každý den, netrápím se, nestěžuju si. Jednou mám dítě a dítěti se věnuji a užívám si to, jak mě syn potřebuje. Jak jsem psala, jsem tady od toho, abych se o něj starala a abych mu přinášela pocit bezpečí, takže nemám pocit, že by mě nějak omezoval, nebo nedejbože bych byla jeho otrokem. A myslím, že tenhle přístup je to hlavní, co můj pohled na celé mateřství ovlivňuje. Ono mít spokojené dítě totiž není zas tak těžké.